Člověk obojživelník

Poslední dobou se čím dál tím víc utvrzuji v tom, že s filmovou sci-fi mám problém. Moji přátelé nad něčím, co je zrovna hitem měsíce, jásají a já usínám, propadám nad nelogičnostmi a trapnými dialogy záchvatům bujarého veselí, potlačuji dávivé pocity, často všechno popsané prostřídám vícekrát během jednoho filmu. U Člověka obojživelníka jsem došla k tomu, že to spíš než co jiného je problém toho, že současná triky a efekty nadupaná scifíčka jsou neuvěřitelně stupidní slátaniny, pro člověka, který nemá rád triky a efekty a chce dobrý příběh, uvěřitelné postavy, uvěřitelné motivy a dialogy, z nichž mu není trapně, naprosto nevhodné. Tady je to, co je označováno za zelené poselství, podáno vcelku nenásilně, motivy postav mají hlavu a patu, příběh je napínavý a postavám naprosto upřímně držíte palce. Jsem si jistá, že tak, jak je na tom Člověk obojživelník dnes, na tom Avatar za padesát let nebude. (07.10.2013)

7/10 Málokdy se mi stane, aby se mi filmové zpracování líbilo víc než originální kniha, kterou jsem před lety bral do ruky s mylnou představou, že se jedná o krvák a lá čelisti. Ale tohoto zpracování se to ovšem beze zbytku povedlo – možná za to mohly uvěřitelné ázerbájdžánské exteriéry, z nichž přímo sálala mexická atmosféra – policie, korupce, lov perel, možná až homosexuální vzhled a naivita baleťáka v upnutém stříbrném oblečku nebo tajné chodby a vynálezy doktora Salvátora. Taková smutná pohádka ve stylu H. Ch. Andersena poučí nejen děti, že život v nesnášenlivé a materialistické společnosti není peříčko a utopie nemá nic společného s utonutím. Přestože zlosyn Zurita plní svou roli dle očekávání není to surovec, co bije svoji ženu, ale v první řadě milující a žárlivý manžel, a proto mi ho bylo i docela líto při jeho bídném konci s Baltazarovou kudlou. Akce sice nebylo moc, ale dostačovala a kupříkladu útěk z vězení mi připomněl francouzské gangsterky, jejichž čas ještě teprve přijde. (03.10.2008)

Sice je to trochu nadsazený, ale věřím, že tenkrát to muselo sklidit zasloužený poprask a ne ledajaký. Jenže já se u toho filmu příšerným způsobem nudil, asi tím, jak je do něj hrozně zasazená ta romantika, a že by vůbec nemusela. Asi tak, když do historickýho románu zasaděj Angeliku. Takže to bych ty autory nejradši sestřelil, protože zkazit příběh tím, že tam zamotaj lásku, a on se zamiluje, ona taky, ale nemůžou k sobě, a tady je problém. Vznikne potom hlavně důvod, proč se toho pro příště radši stranit. Jinak tedy musím uznat, že nápad to teda byl opravdu zajímavý. Už jenom ten název...Člověk obojživelník... (30.05.2008)

Na tento film jsem mnohokrát stával jako dítě dlouhé řady a nikdy na mne nezbyly lístky. Nyní, po dlouhé době, vyšel na dvd a mě se ho konečně podařilo zhlédnout. Tento sovětský kousek se mi však zdá příliš pohádkově prokreslený, přehnaně patetický a naivní, jako koneckonců všechny pokusy o socialistické science-fiction. Přesto je toto dílko nasycené nostalgií i snahou udělat výjimečný film se zajímavým příběhem. Rozhodně také souhlasím s tím, že si zaslouží přízvisko, kultovní dílo sovětské vědecko-fantastické tvorby. (29.09.2012)

Človek obojživelník má u diváka jednu nespornú výhodu, a to fakt, že znalci dobového sci-fi majú napozerané prevažne americké filmy, ktoré sa neraz na seba dosť podobajú. Človek obojživelník je preto pre nich (nás) rarita, ktorá sa odlišuje jednak atmosférou, jednak pojatím žánru. V popredí navyše stojí láska, ktorej osud je skvele vypointovaný a ladí s fantasy zložkou príbehu. Pokiaľ vám prekážajú dobové triky, vynahradí to príjemná prímorská atmosféra. (29.07.2012)