Afgánský zlom

Corrado Cattani v uniformě CA? Proč ne, ruského kapitána hrál přesvědčivě. Tento snímek se mi libil víc, než podobně ražená záležitost 9. rota. Mně to kecání mezi boji zas až tak nevadilo, naopak. Celkem reálně vystihlo myšlenky vojáků a personálu základny a jejich představy o návratu domů. V Rusku je sice nečekalo kdoví co (zvlášť zmrzačené) ale alespoň proti nim nebyla většina veřejného mínění jako se stalo Amíkům po návratu z Vietnamu. Boje jsou znázorněny velmi reálně a není jim co vytknout. Afghán je prostě neobsaditelná a trvale neokupovatelná zěmě, zjistili to Britové, Rusové a Američanům to bude ještě chvilku trvat než to zjistí také... (20.05.2011)

Realistický pohled na válku v Afganistánu zbavený jakékoliv idealizace a prostý všeho patosu. Nepokrytě ukazuje množství problémů, s kterými se potýkaly intervenční jednotky a které už nebyl skomírající sovětský režim schopen řěšit. Michele Placido v roli majora Bandury je přesvědčivý, v menších rolích mu úspěšně sekunduje řada dobrých herců - jako gardový četař Arsenjov si tu například zahrál Alexej Serebrjakov (u nás známý především jako velitel "Trestného praporu"). (26.09.2009)

RETRO /// ,,Proč jste sem přišli? To není vaše, ale naše země. Nezvali jsme vás. A tak vás budeme podřezávat a zabíjet“..... Vraťte se do roku 1989. Pohleďte do duše sovětských vojáků a na život v Afghánistánu. Předpokládá se, že znáte okolnosti a chápete souvislosti, proto vás neudiví, že místní obyčejná tržnice je pro ruského člověka rájem nákupu, ani to, že pro sestřičky jsou roky na základně nejlepšími v životě. (I když se tu nedá chodit na procházky). Žije se tu totiž jinej život než ve Svazu. FILM PRO PAMĚTNÍKY, který se mi s blížícím koncem neustále snaží něco říct. Ale co? Nevím. Asi že to mělo bejt kratší a že do lidí se nestřílí. Je tu málo válečných scén, protože tohle je taková sonda do duše sovětského vojáka v Afghánistánu a ohlednutí za touto válkou. Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Zajímá mě, jak si udělat obřízku. 2.) Zjistím, že Michele Placida po mafii sejmuli i Talibánci. 3.) Chystám se v Afghánistánu na nákup . 4.) 9. rota je na mě moc ,,moderní“. PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ * P.S.: Samozřejmě, že v roce 1990 na mě film působil úplně jinak, ale z dnešního pohledu.... nemůžu jinak. (20.03.2011)

Velice syrový počin, který ukázal ruskou invazi v pravém světle. Pravda je, že film je místy až moc vláčný, ale jeho naturalistické pojetí a pár výborných bitevních scén to s přehledem kompenzuje. Není to sice žádný válečný velkofilm, ale zanechal ve mě silný zážitek. Opravdu dobrá podíváná. U mě za čtyři hvězdy. (25.12.2008)

Afgánský zlom je v mnoha ohledech rozporuplný film. Dá se o něm napsat mnoho pozitivního a, po pravdě řečeno, ty tři hvězdičky, které uděluji, jsou až příliš kruté v porovnání s průměrem žánru. K největším kladům patří střízlivost snímku, absence jakékoli ideologie, patosu, hry na hrdinství a většiny obvyklých klišé, které žánrové filmy tohoto druhu doprovázejí. V tomhle ohledu předčí i většinu snímků americké produkce. Pokud ho ale srovnám např. s Devátou rotou, pak ta se mi líbila výrazně víc, byť ona klišé se tam vyskytují ve větší míře, a především Devátá rota je v řadě ohledů prvoplánově efektní a divácky podbízivější. Devátá rota ale působí modernějším dojmem, protože Afgánský zlom v sobě nese neduhy typické pro sovětskou filmovou školu, tedy rozvleklost, kdy stopáž 140 minut by se dala bez problémů zkrátit na poctivých a funkčních 100 minut délky, a s tím související mizerný střih. Chtělo to vnést do filmu zkratku a větší dynamiku. Podstatná část filmu je posouvána dopředu prostřednictvím dialogů, které jsou ale v řadě případů s prominutím o ničem. Na svou délku film prozrazuje jenom málo o svých hrdinech a jejich psychologii. Typická pro sovětskou válečnou tvorbu je lyričnost a zádumčivost, v některých momentech chyběly jen nezbytné běloruské a ukrajinské břízky, abych si vybavil obdobné scény z 2. světové války. A nechybí ani typická tesknivá písnička. Co nakonec rozhodlo o pouhých třech hvězdičkách, je špatné nasnímání bojových scén, kdy si zkušení váleční veteráni (protože nováčci se až na jednu výjimku ve filmu nevyskytovali - příběh se odehrává těsně před odsunem na samém sklonku války) počínají nejen lehkovážně, ale přímo nesmyslně. Ve vesnici už několik minut trvá přestřelka a osamělí vojáci unaveni kráčí bez jakéhokoli krytí přímo uprostřed prašné cesty. Takových scén je bohužel ve filmu víc. Michele Placido svého Banduru zahrál slušně, byť řada sovětských herců by ho bez problémů zastoupila. Zajímavé jsou některé motivy, které film rozehrává, ještě před vznikem občanské války mezi jednotlivými afgánskými klany popisuje složitost vzájemných vztahů ve kmenových pospolitostech a společenské rozdíly mezi válečnými veterány, kteří získali respekt a moc při bojích se Sověty, a mezi původními majiteli pozemků, kteří byli v emigraci v Pákistánu. Stejně zajímavý je i motiv stoupenců sovětské okupace, kteří se ocitli při jejich odchodu v bezvýchodném postavení a většinou byli popraveni nebo zachránili holé životy útěkem do zahraničí. Celkový dojem: 65 %, což vzhledem ke kvalitám filmu je opravdu škoda. (02.01.2009)