9. rota

Fjodor Bondarčuk, syn proslulého režiséra sovětských válečných filmů Sergeje Bondarčuka, natočil kvalitní snímek o sovětské válečné internacionální pomoci v Afghánu (jak zemi říkají hrdinové filmu). Trošku pomalejší je rozjezd s klasickou výcvikovou buzerací (přenášení šutrů na cvičišti ulehčí život na bojišti), děj později přechází do kruté reality ztrát všedních dnů války, film graduje závěrečným finále - obranou kopce 9.rotou - které je nesmírně působivé a silné. Herecké výkony jsou nadmíru dobré, snímek má i pár slušně udělaných vysoce rozpočtových akčních scén (přistání sestřeleného letadla), pár scén pohladí (obdivování Sněhurky, předávání medailonku pro štěstí), pár scén dojme (především skvělé finále, ale taky velitel výcviku klečící mezi vlčími máky, nebo zabití prvního Afghánce) a hlavně - je to výrazný a odlišný film, než je americká produkce. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=6ZFHknaZHc0 (10.06.2012)

Ruský válečný film. Který jistě potěší nejednoho fanouška žánru. Tak jako i mě. Tento snímek sleduje skupinu několika přátel kteří se dobrovolně přihlásí k armádě a službě ve válce v Afghánistánu. Společně projdou výcvik a poté jsou přiděleni do předsunuté základny. Ještě však netuší co je čeká. A že ne všichni se vrátí zpět do rodné vlasti. Skutečně vynikající příběh. A skvěle natočený film. Osobně se nebojim ho srovnat s kultovním snímkem Olověná vesta od Stanleyho Kubricka. (18.11.2012)

Sovětská filmová škola vyráběla válečné filmy jako na běžícím pásu, ale 9. rota navazuje svým obsahem i zpracováním spíše na americké válečné snímky 80. let. Volně řečeno, jde o kombinaci Olověné vesty a Čety, kterou konec konců Bondarčukův film napodobuje i svým názvem. Není to žádná laciná napodobenina, ale řemeslně velmi solidní podívaná, po pravdě řečeno, jeden z nejlepších válečných kousků posledního desetiletí. Díky velkým investicím, které jdou do ruského filmu v posledních letech, a koprodukci to není ani finančně ošizený snímek, takže divák se může pokochat pohledem na bojovou techniku, velkoryse koncipované záběry vojenské základny a velkých bojových střetnutí. Po stránce castingu, hereckých výkonů a režie nemám žádné podstatné připomínky a takových 70 % filmu jsem si říkal, že sleduju pětihvězdičkový film, který se vyznačuje mimořádně vysokou mírou autenticity. Měl jsem možnost dlouze hovořit s očitým svědkem afgánské války, který ve válečné zóně prožil osm let, a jeho vyprávění se shodovalo s atmosférou filmu. Útok na přepravní letadlo nebo přepadení vojenské kolony v průsmyku dokonale zapadá do tehdejšího způsobu války. Scéna zničení letadla je navíc divácky nanejvýš působivá. Jenže přijde závěrečná velkolepá bitva, která je sice nasnímaná a režírovaná z hlediska popkulturního diváka opět vděčně, ale je už nerealistická a připomněla mi svým heroismem obrazy sovětské éry ve stylu "poslední hrdinní obránci Sevastopolu odolávají fašistické převaze". Závěrečné titulky konec konců charakter tohoto střetnutí, pokud jde o počet obětí, vykreslují podstatně střízlivěji. Podobné otevřené bitvy byly v afgánské válce zcela výjimečné, protože se při nich projevovala lepší taktická připravenost a větší palebná síla sovětské armády. Podobné je to konec konců v současném Iráku. Jinak je zajímavé porovnat tenhle ruský snímek právě s americkými filmy o vietnamské válce. Americké filmy - i ty protiválečně zaměřené - zobrazují své vojáky jako vítěze a pokud americký voják padne, pak téměř nezbytně musí předtím postřílet nejméně deset vietnamských vojáků. Ruští vojáci umírají jako mouchy. Kulky si je nacházejí mnohem častěji než afgánské povstalce. Primárním cílem 9. roty je ukázat ruské vojáky jako muže, kteří se nebojí zemřít, ale svůj úkol splní a zároveň ukázat, že tahle válka nebyla jejich. O jejich vyslání rozhodli starci z ústředního výboru KSSS. Dnešní Rusko nenavazuje ani tak na éru Sovětského svazu, jako spíš na předrevoluční Rusko a akcentuje zejména službu vlasti a sebeobětování. Zároveň není ve filmu jediná scéna, kdy by zjevně umřel afgánský civilista. Cílem filmu totiž není sebemrskačství jako v americké produkci, ruští vojáci přece jen plní svěřené úkoly....Celkový dojem 80 %. (01.08.2008)

Mé podezíravé já nedůvěřivě sledovalo poetický déšť, děvočku na vokzale, točící se bez příčiny a halasné pokřiky mladých branců, kteří od zápalu div nevyhazovali ušanky ... mé shovívavé já srovnávalo ruský vojenský výcvik s americkým a zjistilo, že v duchu obrázků "najdi deset rozdílů" poněkud vyčnívá jen větší zacházení do extrému a ořvanější ksichty Yankeeů ... mé usmívající se já přicházelo na chuť slovanskému mixu radosti i smutku a některým slovanským typům (Bondarčuk, Čadov, Serebrjakov)... mé užaslé já tajilo dech nad silou napětí, lstivostí Afgánců, hrůzou bojů i krásou obrazů ... a mému nadšenému já nezbývá než dodat, že šlo o jeden z nejlepších válečných filmů, co kdy vidělo. (12.08.2010)

Celkem solidní válečný počin. V první polovině se seznamujeme s mužstvem, jsme svědky jejich tvrdého výcviku a také je tu jakási snaha o vykreslení jejich charakteru, ale marná sláva, tohle Rusům moc nejde a z mého pohledu to je velmi křečovité. Po přesunu do Afghánistánu už nabírá děj spád, vykresluje život na frontě a je zde i pár solidních přestřelek, nicméně nemohu se zbavit pocitu, že je to pořád, vyjma závěru, takové bezkrevné či nedynamické. Herecky potěšil talentovaný Čadov v roli panického Vrabce a líbil se mi i Artur Smoljaninov jako Ljutyj. 65% (07.06.2009)