Divoké dítě
L'Enfant sauvage
The Wild Child
The Wild Child
Obsahy(1)
Kolem roku 1800 byl v lesích jižní Francie nalezen asi jedenáctiletý chlapec. Nemluvil, nerozuměl jazykům, běhal po čtyřech a neudržel dlouhodobě pozornost. Bál se lidí a chyběly mu základní sociální návyky, nejraději pil a jedl z koryta. O Viktora začal pečovat Jean Itard, který pro něj vypracoval rozsáhlý vzdělávací a výchovný program, který podrobně zaznamenával a později publikoval. Itard byl velkým zastáncem učení Johna Locka a zdůrazňoval proto roli smyslové výchovy ve výuce a vzdělávání. Viktor dokázal za pět let intenzivního tréninku udělat velké pokroky. I když měl v dospělosti stále problémy s řečí a se sociálním chováním, přesto jeho pokroky předčily očekávání mnoha vychovatelů. Francois Truffaut natočil Viktorův příběh, ve kterém si sám zahrál roli doktora Itarda. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (73)
Mohol by byť v čisto teoretickej rovine “Viktor z Aveyronu” veľkou inšpiráciou britskému spisovateľovi Rudyardovi Kiplingovi pri vymýšľaní postavičky Mauglího z Knihy džunglí ? Divoký chlapec, ktorý väčšinu svojho života strávil sám v lese, v korunách stromov, v Caune (vo Francúzsku), a to najmä medzi divokými zvieratami, žil na prelome 18. a 19. storočia, a tak práve ním sa možno inšpiroval prvý britský nositeľ Nobelovej ceny za literatúru... ? A významný francúzsky-režisér, scenárista a herec v jednej osobe-Francois Truffaut, sa mimoriadnym spôsobom pokúsil zdokumentovať tieto staré udalosti pomocou majstrovskej čiernobielej kamery Néstora Almendrosa, keď sa taktiež ujíma hlavnej úlohy lekára-Jeana Marca Gasparda Itarda, čo sa vyzbrojil extrémnou trpezlivosťou voči tomuto nešťastnému „pubertiakovi” , ktorého všetci považovali za divoko-žijúce zviera. Pri sledovaní filmového Viktora, mám zdanie, akoby sa mu jeho predstaviteľ Jean-Pierre Cargol chcel čo najviac podobať, stotožniť sa s ním od päty až po hlavu, čiže jeho herecký výkon je naprosto svedomitý, vierohodný, koncentrovaný ! Mňa samotného vôbec fascinujú (zaujímajú) príbehy takých ľudí, ako som už nedávno citoval:Joseph Merrick, Gašpar Hauser a i Viktor z Averyronu sú pozoruhodné štúdie, ktorým sa našťastie dostavili (nakrútili) aj kvalitné filmové spracovania, a za to Lynchovi, Herzogovi a Truffautovi zo svojho celého srdca srdečne veľmi ďakujem ! ()
Byla lepší kamera či hudba? Divoké děcko Jean-Pierre Cargola nebo François Truffaut? A předvedl Truffaut lepší práci za psacím strojem, před kamerou či za ní? Nevím a neřeším. Mně stačí, že se to vše protlo ve filmu, jehož jedinou vší ve vlasech je přílišná krátkost, kdy se končí v tom nejlepším. Což je sice dobře, ale na druhou stranu mi z toho bylo smutno. Chtěl bych několik hodin navíc v "takřka dokumentární" společnosti madame Guerinové a těch dvou výtečníků. ()
Osvícený lékař měl divokého žáka jednoho, spoustu času na jeho výchovu a vzdělání, a přesto se dostavovala frustrace a roztrpčení. Co mají dělat učitelé a vychovatelé dnes, když podobných „hyperaktivních divochů“ jsou ve škole tucty (navíc umějí mluvit a jak!), času málo a „chytrých“ poradců (rodičů) celé zástupy? ()
Divoké dítě je velmi zajímavá a koukatelná sociální studie, z níž plyne jedno zásadní poučení: Pokud si domů přinesete dvanáctiletého tarzana,jehož myšlení je zhruba na úrovní kuny lesní, nemůžete ho učit nesmyslu jménem Francouzština. Když se vžiju do role dítěte, které v životě neslyšelo nikoho mluvit, a najednou mi někdo dokola opakuje „Lé! Lé!“ a přede mnou vyskládá písmenka L-A-I-T… budu nejspíš poněkud zmaten. Ano, trošku jsem malému Victorovi držel palce, aby se nezlomil a nenechal si do hlavy natlouct tu jejich přiblblou hatmatilku. No a teď trošku vážněji: Příběh je něco nezapomenutelného. Má dostatečnou sílu na to, aby byl dojemný a při tom nemusel používat citové vydírání. Ano supertvrďák UncleG se přiznává, že (na rozdíl od vyděračských „make you cry“ filmů) jsem tentokrát i uronil. ()
Po dlouhé době zase film u jehož hodnocení si připadám jako Hamlet s typickou uživatelskou otázkou. Tři nebo čtyři hvězdičky ? To je oč tu běží ! Na jedné straně opravdu mimořádně dobré herecké výkony, zejména ten klučina zahrál způsobem nevídaným, neslýchaným, ale především nezapomenutelným. Kolik tomu dětskýmu herci bylo let ?? 11, 12 ? Nevím, ale před takovýmhle herectvím klobouk nikoli dolů, ale rovnou vrátit do prodejny a chodit navždy bez klobouku. Bohužel na straně druhé film sraží faktor zkratkovitosti. Nevěřil jsem ani chvíli, že dítě násilně chycené v divočině nebude chtít při první přiležitosti zdrahnout zpět, že si nechá bez nejmenších projevů odporu stříhat nehty ostrým předmětem / nůžky / ale hlavně všechna ta výchova šla děsně rychle. V okamžiku kdy se příběh věnuje delší dobu pouhé žádosti o mlíko se stává děj absolutně nejzajímavějším a nejpoutavějším. Klidně, klidně ten film mohl mít dvě hodiny a nic by se nestalo, naopak. Například přechod z jakési "divochovi" psí chůze do chůze lidské považuji za brutálně odfláklý. Původně jsem chtěl dát hvězdičky tři, jenže to znamená průměr a tehle film je přece jenom i přes své nedostatky naprůměrný. ()
Galerie (19)
Zajímavosti (9)
- Truffaut zůstal věrný původním zápiskům Dr. Itarda, odlišil se jen v několika bodech: 1) Viktor nebyl zcela nahý, když jej poprvé chytili. Kolem krku měl kus košile. 2) Viktorovy vlasy byly mnohem delší, protože se absolutně nezajímal o hygienu či to, jak vypadá. 3) Jean Itard byl pouze mladý student medicíny, zatímco film předpokládá, že byl na úrovni Pinela. 4) Madame Guerin se stala téměř jeho matkou, kdežto film předpokládá, že mu dávala najíst a uklízela po něm. 5) Itard Viktorovi často mazal zadek, ale musel si dělat starosti se sexuální odezvou. Viktor měl často mokrou postel, ale Itard jej za to netrestal. Dovolil Viktorovi, aby se rozhodl, zda dá přednost ležení v mokré posteli nebo se toho oprostí. Tyto scény nejsou ve filmu ukázány. 6) Ve scéně, kdy má Viktor výbuch hněvu a hází písmeny abecedy, byly reakce jeho i dr. Itarda jiné než ve filmu. Viktor mlátil rukou do postele a začal házet horkými uhlíky. Naproti tomu Itard jej nezavíral do černé komory, ale otevřel okno, chytil Viktora za boky a naklonil Viktora z okna dolů, jako by jej chtěl vyhodit. To vše v pátém poschodí. Diváci mohou Truffautovi děkovat, že si vybral menší z obou trestů. (Kulmon)
- Truffaut ve filmu ukazuje skutečné události: 1) Viktor byl opravdu chycen lovci. 2) Pinel prohlásil, že Viktor je bezmocné zaostalé dítě, nevyléčitelný idiot. 3) Pařížané se skutečně chodili na Viktora dívat jako na atrakci. 4) Viktor opravdu preferoval písmeno O a přijal jméno Viktor. 5) Zdá se, že doktor Itard měl chlapce skutečně rád, stejně jako paní Guerinová a sousedé. 6) Viktor měl sympatie k Itardovi a paní Guerinové, ale nikdy se nezajímal o děti svého věku. (Kulmon)
- Film není založen na románu. Byly to víceménně lékařské poznámky pojmenované Oznámení ministru vnitra o novém vývoji a nynejším stavu Divokého dítěte z Aveyronu. (Kulmon)
Reklama