Žena od vedle

V Truffautově předposledním filmu je sice znát určitý posun v jeho tvorbě, ale rozhodně nejde o kvalitativní sešup. Jeho poslední filmy jsou už usedlejší a formálnější, ale takový formalismus si nechám líbit! Truffaut nic neztratil ze své schopnosti poutavě vyprávět zajímavý příběh a dá se zde také vystopovat Francoisův příspěvek k Nové vlně. Mezilidské vztahy a jejich popis prostupuje napříč jeho tvorbou - od Nikdo mě nemá rád a celou Doinelovskou pentalogii až k posledním kouskům. Žena od vedle je tragický příběh, který se leckomu může zdát na první pohled triviální, ale ve skutečnosti není nijak vyumělkovaný a je podán přesvědčivou a hlavně poutavou formou. Nehledě na to, že Depardieu a Fanny Ardant jsou skvělá volba pro ústřední postavy. Zkrátka takto nějak si představuju film zkušeného a vyzrálého filmaře. Nemusí nikomu nic dokazovat, ale přesto je stále skvělý... (11.10.2006)

To je prvýkrát, čo mi nevadil Truffautov analytický prístup ani akademický odstup pri charakterizácii postáv, neprekážala tá jeho prílišná dôslednosť, schopnosť vyjadriť sa v geniálnych skratkách, umenie vtesnať do jedinej scény aj zo tri-štyri informácie - a z toho plynúca neschopnosť bezprostredne sa im priblížiť... Pretože tento príbeh si z môjho pohľadu ani nežiadal aby som sa s jeho hrdinami stotožňoval - neboli mi sympatickí, nerozumel som im, ale práve vďaka tomu, že mi tieto polohy nikto nevnucoval, iba sa postaral aby som o nich mal čo najviac informácií, tak to vo výsledku zafungovalo nad všetky očakávania! ...teším sa na ďalšie filmy od tohto režiséra, teším sa na návraty - veď to sa predsa pozná, keď s niekým stojí za to komunikovať, prehodnocovať svoje postoje, obohacovať predstavy a očakávania. (19.03.2007)

Stejně jako v předchozích režisérových filmech o destruktivní lásce dospělých lidí i zde kulminují emoce do překvapivého finále. Bouřlivý vztah je vyprávěn bez zbytečného patosu a citového vydírání, Truffaut totiž užil jako (byť nespolehlivého) vypravěče ženu, která celý případ sleduje, aniž by do něj byla osobně zainteresovaná... Celý film je snímán v dlouhých polocelcích, ve kterých gradující napětí nenápadně narůstá a tragédie bublá pod zdánlivě idylickým povrchem. Občas film vzbuzuje pocit, jakoby Truffaut natočil volnou variaci na Představuji vám Pamelu, film, který natáčí režisér jeho Americké noci. Zdánlivě jednoduchý "harlekýnový" příběh je ale vyprávěn velmi chytře a promyšleně, především skrze silné (a výborně zahrané) postavy, od ústředních hrdinů až po jejich partnery a známé. S Americkou nocí jej spojuje řada témat, ať už je to hrdinka (jíž si manžel vzal i po naznačeném pokusu o sebevraždu z nešťastného předešlého manželství, ale ona mu proti své vůli nedokáže jeho obětavost a důvěru oplatit), nebo některé záběry (pokřikování postav na sebe po ránu z oken proti sobě postavených domů, případně letecký záběr v závěru filmu). Ale jde tu najít i motivy z Julese a Jima, Deníku Adély H. i z doinelovské série (vynikající vtípek s pošťákem, nervozita při odjezdu do práce, obsazené telefony), nehledě na takřka povinnou cestu postav do kina a spojení příběhu hrdinů s filmem, který právě sledovali... Hrdinů, kteří nedokázali žít ani spolu, ani odděleně. (14.05.2003)

Když se láska změní v sebedestruktivní posedlost, tak balancování na téměř nulové hranici mezi zkázou a spásou je vyčerpávajícím utrpením. Kdo nezažil, nemůže pochopit. Vysvětlit natož pomoci nedokáže nikdo. Ani čas už nehojí a ani řešení „sejde z očí, sejde z mysli“ nezabírá. Pak zbývá jen jediné východisko... Truffaut opět prokázal svůj mistrovský um ve vyprávění. Svému oblíbenému tématu komplikovaného, extrémního milostného vztahu se věnuje subtilně, bez žádných spektáklů a výsledek je výrazně pronikavý a citelně reálný. (26.09.2011)

Ačkoli si myslím, že to je veskrze dobrý film, subjektivně mě bohužel příliš neoslovil. Obsazení mi bylo nesympatické (Gérarda Depardieu jsem nikdy moc nemusel a Fanny Ardant mi prostě jen přijde pro svou roli nehezká; ani zbytek obsazení mě nijak neoslovil a připomněl mi filmy Woodyho Allena ze stejné éry, které jsou podobně obsazené samými ošklivými herci v příšerných účesech, brýlích i kostýmech) a námět mi obecně přijde velmi banální. Při sledování snímku jsem tak trochu netrpělivě vyhlížel závěr, který ve mně nakonec ani v podstatě nevyvolal žádné emoce - těžko litovat postavy, k nimž si člověk v předchozích minutách sympatie nenašel. (17.06.2018)