Anatomie pekla

Zvláštní film o ničem a něčem co nepochopím. Jestli někoho uspokojí dlouhé pohledy nikam, nezajímavé dialogy a všudypřítomná křečovitá artovost? Nevím, mě ne. Pak je tu šance pro zvrhlíka v každém z nás, pohledy na prsty atd. v hoodně chlupaté vagíně, touha po chuti menstruace atd. - nechci skončit zabanován.... :) Ovšem tohle mě upřímně řečeno přišlo spíše nechutné a odpuzující. Jelikož po první polovině jsem vzal film rychloposuvem nedokážu ohodnotit vše objektivně. Každopádně musím obhájit alespoň tu jednu hvězdu - Ano Rocco má v sobě náznak něčeho co se dá nazvat herectvím a jiskřičku osudovosti - zestárlý a unavený připomíná mladšího bratra Dr. House. Amira Casar je zajímavý typ, bohužel fame fatale to není. Z celého filmu zbude drť podivných eroticko-porno-filozofických scének a nudné vaty a pohledu do zdi. Ale možná je to pohled do ženské duše, v což ale raději nedoufám, neboť jako heterosexuální primitivní maskulin mám jiné představy o dobrém filmu, ženské duši a zábavě. 10% (27.06.2008)

Ona Ho potká v gay klubu. Rozhodne se ukázat, co zatím nikomu jinému neukázala. On bude tím jediným, kdo ji dokáže sledovat nekritickým pohledem, bez nutkání touhy. Čtyři noci. Nic víc po něm nechce, než aby ji čtyři noci poslouchal, sledoval ji, a řekl jí co si o ní myslí ... Ehm ehm, nejzábavnější na celém snímku je asi úvodní titulek, který říká, že v intimních scénách Amira Casar využila služeb dvojnice. Tolik asi pro informaci těm, kteří si tento snímek vyhlídli právě kvůli ústřední herečce. Hned následující scéna ukazující felaci dvou gay mladíků taky není z těch, která by nějak víc nalákala ke sledování. Ale jinak později jde o docela zajímavý film, ve kterém (musím přiznat) mne sexuální scény a nahota více rušila než nějak bavila. Filozofování o rozdílech mezi ženským a mužským pohledem bylo mnohem zajímavější, než sledovat Siffrediho mužství či jeho hrátky s intimními partiemi náhradnice Amira Casar. A poslední připomínka - nevím jestli to byla jen vlastnost českého dabingu, ale nadabovat Silffredův vnitřní hlas žensky byl taky nápad za všechny prachy.. (30.09.2012)

A to som si naivne myslel, že v európskom erotickom filme má monopol na nechutnosti Tinto Brass. Je vidno, že sa má čo učiť. Dokonca od takého krehkého stvoreniatka, akým je Catherine Breillatová. Tá však na rozdiel od humorne rozvoľneného Tinta svoje "ponory" do ženskej psychiky halí smrteľne vážnym hávom. Dostavuje sa tak nechcené čaro: Napr. keď Rocco Sifredi dramaticky deklamuje, že jedine pružné mužské zadky mu dokážu poskytnúť ten pravý pôžitok, či o tom ako si z nich niekedy vytiahne zahovneného vtáka ale to je vlastne v pohode, lebo to je len konečný produkt organickej výmeny. To sa smiechu neubránite, najmä ak ste Rocca videli aspoň v jednom kúsku z jeho štandartnej (a kvantitatívne veľmi bohatej) filmografie. Čo z toho, že niektoré scény pripomínajú Courbetove plátna, keď následne sú prebité ďalšou žalúdok dvíhajúcou nechutnosťou. (03.10.2005)

O co tu běží? Mohl bych odevzdaně přiznat, že jsem nepochopil, že to bylo zřejmě nad mé síly. Jenže to by mě tahle kusovka Catherine Breillat nesměla tak naštvat. Filmem nepoznamenaného diváka by zřejmě napadlo, že dávám nejnižší rating za jakousi upachtěnou nechutnost. Chyba lávky, byť odvrácená strana sexuality je zde poměrně výživné téma s velkou mírou modifikace. Pravé peklo je tón. Tohle plácnutí do vody se totiž tváří jako těžká art vychytávka pouze pro zvané. Proslulý Siffredi dochází v deníkovém konceptu do odlehlého domu jakési filozofky života a ženského údělu. Zatímco Rocco znuděně sedí na pohovce a zírá do prázdna, naše milá zatím plete páté přes deváté o dějinné nemožnosti seberealizace a tak podobně. Trapas. Její "chvíli nářky/chvíli chtíč" jsou dlouhou dobu bez odezvy, až ke konci Rocco poněkud "změní názor" a vyústění má být zřejmě pravou pomstou obou pohlaví. Ehm, dost trapné. Nic proti invencím v erotickém žánru. Ale tyhle nekonečné povídánky, co nikam nevedou, uráží podle mého v první řadě ženy. A to musí být zvlášť pro ženu režisérku opravdová prohra. P.S. - po letech viděno znovu s neobvyklým výsledkem. Najednou si opravdu nejsem jistý, kdo prohrál... I když režisérka to zaručeně není. Zvednuté hodnocení, komentář původní, byť zdaleka nevyjadřuje dnešní postoj. Ale zaslepenost každého někdy potká;) (03.07.2010)

Ono to pomalu začíná vypadat, že erotické a rádoby "šokující" filmy u mě moc nebodují, ale ono to má svůj důvod. Ten film musí mít nějakou myšlenku, musí mě zasáhnout a zanechat ve mně pocit, že o něm musím přemýšlet. Například Snílci, Poslední tango v Paříži, Pianistka, Zvrácený, Buzíci - tyto filmy, přestože byly v jistých ohledech hodně odvážné, mně rozhodně daly víc než Anatomie pekla. I když je Amira Casar opravdu nádherná ženská a u Rocca Siffrediho mi vůbec nevadil jeho herecký projev (přiznám se, že neznám mnoho jeho filmů, kterými si vydělává :)), já prostě nemůžu s účastí a pochopením sledovat navzájem si ubližující dva tvory, jejichž představa o sexualitě se v mnohém odlišuje. Pohnutka ženy, na základě které se snaží prapodivným a občas nechutným způsobem dokázat, aby muž pochopil ženský prvek v tomto světě a vybere si k tomuto"mučení" homosexuála pro mě představuje skutečné peklo a zárověň i sadimus nejvyššího stupně. Vůbec z feministického pohledu na svět je mi občas trochu nevolno, protože já pro muže chci všechno, jen ne mu ubližovat :). Po destrukci nebohého ptáčátka jsem tento film dokoukala jen se sebezapřením a bohužel nebo bohudík si nepamatuji konec. Asi jsem to celé už vytěsnila a nemíním se k tomu vracet. Ono je asi někdy opravdu lepší jen o tom číst než se na to všechno dívat. Jsem asi slaboch, ale raději strávím večer v přítomnosti kvalitních filmů z Erotic City než abych znovu přivírala oči a zároveň se snažila neposlouchat bláboly obsažené v tomto "veledíle". (11.05.2009)