Turks fruit

Jak hodnotit tohle otevřené, náladové a místy lehce kontroverzní "něco"? Popravdě řečeno - dosti rozporuplně. Na jednu stranu film zobrazuje živelný vztah dvou nespoutaných lidí (Eric - sympaťák, u něhož se člověku může zdát, že stále myslí jen na to jedno - a Olga - s přibývajícími minutami čím dál víc nesympatická hysterka), kteří si umějí užívat života a jeden druhého - na stranu druhou je zde však patrná jakási citová odtažitost - jejich vztah je převážně tělesný, třebaže je poznat, že spolu téměř dokonale "souznějí" ve všech směrech (tedy alespoň nějaký čas) - jenže chybí tak trochu "hlubší pohled", aby je člověk mohl politovat nebo se s nimi radovat - vše je na povrchu, odtažité, nenechá nahlédnout do nitra. Je sice jasné, že Olga je Ericova životní láska a on ji miluje tak, jak jen lze někoho milovat (např. krásná a všeříkající scéna na začátku jejich vztahu, kdy si on potichu sedne k posteli a pozoruje ji, spící) - avšak snímek celkově opravdu působí spíše chladně (i přes chvilky štěstí třeba na pláži), člověk ho pozoruje tak trochu z uctivé vzdálenosti. Takže závěr, třebaže velmi smutný, tak nějak prošumí. Pocit zhnusení z lidské povahy, tělesnosti a pomíjivosti ale zůstane. (29.01.2007)

Vsadím se, že nejsem jediným divákem, jenž byl tak překvapen Verhoevenou vyspělou režií (střih a tempo filmu mi přijdou modernější než jsem na 70. léta zvyklý) a sebevědomým prosazováním "toho", čemuž později u Verhoevena říkáme "poznávací znamení" (otevřená sexualita, brutalita, úchylnost, perverze). Když k tomu přidáme brilantně napsanou postavu bohémského sochaře Erica vyjde z toho mix podivných zvláštností, které dokáží být zároveň podivné, až znepokojivé, ale přitom uvnitř jaksi lidsky přirozené. Turecký med je neobyčejný, místy úchylný film, ale přesto to není žádná Lynchovina, dokážeme postavy chápat, při třoše snahy se s nimi i stotožnit, a proto nakonec funguje i emocionálně vážnější závěr... 8/10 (05.09.2012)

Holandský provokatér č. 1 - Paul Verhoeven - následne azda čo úplne najviac vyprovokoval i zrovna tohto umelecky [sochársky] založeného jedinca, ktorý sa vskutku čoraz viac začal oddávať nekonečnému »sexuálnemu harašeniu« s viacerými neukojenými partnerkami, až teda pokým Erik Vonk i konečne aspoň raz nenašiel tú akože pravú partnerku v podobe Oľgy Stapelsovej, s ktorou vzápätí pokračoval v naprosto extravagantnom spôsobe života so súčasne aj akýmisi «dekadentnými prvkami» v rámci celkovej štylizácie nasledujúceho diania, čo asi ani neveštilo nič extra priaznivého do budúcnosti zo strán až povedzme práve takto zainteresovaných, ústredných postáv, z ktorého by si určite nejeden kultivovaný divák mohol vziať i akési ponaučenie do budúcna, že to skrátka taktohľa nemôže pokračovať ďalej; a veď v podstate nakoniec posúďte sami, ako sa veci vlastne majú... • Skúste teraz počítať zároveň i so mnou, čo že to všetko približne asi obsahovalo dané, živočíšne ladené, kinematografické dielo, à la „umelecké porno” v podobe: Tureckého medu : I.) nahota; II.) sex; III.) genitálie; IV.) perverznosť; V.) vulgárnosť; VI.)  exkrementy; VII.) násilie; VIII.) dekadencia; jednoducho k dispozícii bolo až toľkoto všelijak rôznych ingrediencií, ktoré sa vďaka akémusi "verhoevenskému" mixéru, podarilo celkovo naraz zmixovať dohromady, keď z toho potom priamo vzišiel presne takýto zaujímavý a jednoliaty t v a r, ktorý na moje veľké počudovanie - nebol zdeformovaný na celkový vzhľad, ako by sa na prvý pohľad mohlo vôbec zdať, ale skôr presne naopak; sledovanie vyšinutých postáv disponovalo akousi povznášajúcou pointou, prečo by sme sa nemali správať, ako On a Ona, ktorí boli doslova, ako odtrhnutými z reťazí bez akýchkoľvek hlbších zábran, ktoré by ich včas upozornili konkrétne i na to, že je už hádam i najvyšší čas zatiahnuť ručnú brzdu pred samotným nárazom do betónového múra, pričom ešte stále nie je neskoro začať novú etapu bytia, len to by museli mať najskôr tieto zhýralé postavy akýkoľvek prejavený záujem... • Predstaviteľ Erika Vonka, t.j.  debutujúci Holanďan, Rutger Hauer, dôkladne stvárnil mimoriadne frustrovaného, a k tomu i sexom posadnutého protagonistu, ktorý si svoj nahromadený s t r e s veľmi často vybíjal na nežnom pohlaví, ktoré podobne nemalo takmer žiadne zábrany sa v danej forme naplno realizovať, čo v spoločnej kombinácii, jednak prinášalo explicitne zobrazovacie scény, a jednak na mňa našťastie ani nijako zvlášť zase nepôsobili samoúčelným dojmom, čo iba kvitujem; keďže celé zobrazenie príbehu malo svoju opodstatnenú logiku, kvôli ktorej som sa dokázal naladiť na vlnovú dĺžku týchto [ne]charakterov, i keď nie práve tak, ako si asi myslíte; to už vtedy akosi hraničilo so sebadeštrukciou, čoho určite nie som žiadnym fanúšikom ← žeby akási holandská odpoveď na predchádzajúci, škandalózny titul v podaní Mechanického pomaranča? → nebezpečné záležitosti v obidvoch podobách: ako v holandskej, tak rovnako aj v britskej. (24.05.2024)

Jako první film roku 2023 jsem si zvolil mnou několik let odkládaný Turkish Delight. A lepší film na start roku jsem si nemohl přát. Skvělej Rutger Hauer v(pro mě) nejlepším Verhoevenově filmu. Kontroverzní ale zábavný. Za mě 5ti hvězdičková záležitost, která ale nemusí sednout každýmu. Proto bych byl s doporučováním opatrnější. (01.01.2023)

Skandalózní snímek, kde se šuká a umírá na rakovinu. 1) Ve své době (pro útlocitnější možná i dnes) lehce skandální snímek, který si nebere servítky a zobrazuje různé věci, o kterých se mezi "slušnými lidmi" prostě nemluví. A tak nevěstě při svatebním obřadu praskne voda a přiběhnuvší pes ji slíže nebo třeba hrdina ručně zkoumá stolici své dívky, aby zjistil, jestli je její obava z rakoviny na místě. Ve více či méně podobných situacích si režisér libuje a překvapivě kultivovaně předává divákovi spolu s pocity rozpaků, trapnosti a nepatřičnosti i poznání života bez příkras a bez autostylizačních filtrů, za které se tak rádi schováváme._____ 2) Ve filmu nemám, s kým bych se ztotožnil. Hlavní hrdina šuká jako králík a život žije tady a teď. Chuligání a suverénně se posunuje od trapasů k průserům. Hlavní hrdinka je vulgární megera bez duchovního backgroundu rovněž žijící přítomným okamžikem. Svět okolo tvoří oběti a lhostejný kompars. Nejoblíbenější holandský film století? No pozdrav pánbůh. Ale jak znám Holanďany..._____ 3) Rutger Hauer hraje báječně. Moc nemluví, proč taky, když všechny potřebné emoce dokáže vyjádřit jinak. Trochu bych mu ořezal velký zadek, i když nemyslím, že bych tím zvýšil jeho nesporné herecké kvality._____ 4) Jak o tom tak uvažuji, mám k filmu vlastně jenom jedinou výhradu - emocionální odtažitost. Žádný smích, dojetí, obavy, nic jsem necítil, neprožíval. Byl jsem režisérem odsunut do pozice nezaujatého pozorovatele. Je to možná dobré pro rozbor díla, ale víte, co neprojde srdcem, to neexistuje._____ 5) Takže mi to vychází na tři hvězdičky + jednu za eroticky zajímavého Rutgera (vlastně jenom půl, ta druhá půlka je proto, že mi tři připadají přece jenom málo). (02.02.2009)