Zítra se bude tančit všude

Odpad to je, ale není to nejhorší brak socialistického režimu. Botostroj nebo Výstraha tomu dávají ještě větší pecky. Tady se může člověk zvráceným způsobem opravdu bavit. Vidět velkou svazáckou hlavu Lojzíka a lidovou valašskou zpěvačku, u nichž se rodí jiskřička lásky...ach. Závěrečná všeobecná taneční děkovačka je geniální. 15%. (17.11.2011)

Dát tomuto filmu odpad, by mi nepřišlo správné. Samozřejmě, z dnešního pohledu se jedná o směšnou, budovatelskou propagandu, která by nic jiného nezasluhovala. Problém je v tom, že člověk by - si myslím - měl vzít ohled na to, v jaké době film vznikl. Když se na to budu dívat takto, tak budu doopravdy schopen věřit, že lidé, kteří se v tomto filmu angažovali věřili, že v komunistickém/socialistickém zřízení doopravdy ideální budoucnost mohou nalézt, protože toto zřízení ještě svou "legitimitu", v jejich očích, neztratilo. Takže když se na to budu dívat takto, jako na jakési historické okénko, tak to, stejně jako jiné filmy podobného ražení z doby 1948 a začátku padesátých let, úplně zatracovat nebudu. (23.03.2015)

No, já nevím. Viděla jsem to dvakrát a klidně se na to podívám znovu... Je to normální propaganda. Ale jak už jsem psala u Osvobození Prahy, je celá řada filmů, které jsou taky agitka (Ivan Hrozný, Kriminálka Las Vegas, Skála) a nikomu to nevadí. Obsahuje celou řadu půvabných scén: Nad fotkou válečných hrůz."Takhle chce Ruda, aby to u nás vypadalo." "A podívej, jak je tu krásně, a co teprve na konci čtvrté, páté pětiletky." .... Jo, pak to bude vypadat jako na té fotce... (27.07.2009)

A třeba mě ukamenujte, já při tom filmu brečel dojetím i smutkem. Byl to nádherný sen vytvořit po letech válečných hrůz svět, v němž si všichni budou přáteli, bratry, soudruhy, svět, který už nikdy nepozná válečné ničení a v němž bude mít každý možnost seberealizace. Sen o novém člověku, kterého vytvoří nová společnost, společnost bez společenských rozdílů, v níž nebude hrát roli majetek, ale skutečná hodnota tvůrčí lidské práce. Kdyby to bylo tak jednoduché... ale to je na dlouhé rozbory. Samozřejmě, jistá šablona zde sehrávala svou roli, ale tehdejší tvůrci skutečně v tu lepší budoucnost, kterou budovali naši dědové a otcové, pevně věřili. Film se odehrává v době mezi třemi Světovými festivaly mládeže a studentstva. Může dnes někdo něco mít proti tomu, aby se mladí lidé všech ras a národů takhle setkávali a ukázali, co dovedou? "Z národů ač jsme různých..." Nádherná idea. Závěrečný tanec, v němž se mladí vzdávají lákadlům dolarů, to je přesně to, co i dnes cítím jako své vlastní. A konečně - kam se ztratil krásný český a moravský folklór, dědictví naší minulosti. Z toho je mi taky hodně smutno. (04.12.2014)

O moc hůř to natočit nešlo, ale z dnešního pohledu se u toho jen těžko nejde bavit. Jistým pozitivem je několik celkem věrných národopisných exkurzí a pár ne nejslabších tanců. Ovšem, když přijdou na řadu komsomolci a Stalin, jde do tuhého. Zápletka je tak zoufale malicherná, až je to k smíchu. Líný buržoazní synek, s nímž jsme seznámeni pohledem na dekadentní vybavení jeho bejváku (fuj škaredý nesocialisticko nerealistický kubismus), intrikuje uvnitř lidového souboru tance. Od lidu odtržený etnograf Pavel postupně zjišťuje, že jedině prací s lidem a pro lid dojde skutečného naplnění. A všichni se tak zoufale tupě usmívají - Nesvatba na Martínkovou, Martínková na Nesvatbu. Kubešová na Buchvaldka, Buchvaldek na Kubešovou. Nesvatba na Buchvaldka... (03.10.2006)