Prolomit vlny

Provokatér a "drsňák" Trier a jeden z jeho nejvíce "normálních" filmů. Nebo alespoň mně příběh ženy, která prožívá sexuální "dobrodružství" s různými muži, aby o nich mohla vyprávět ochrnutému manželovi, přišel v Trierově filmografii, jako docela normální. Bohužel i přes výborné herecké výkony (převážně Emily Watson exceluje) a skvělou režii, jsem se (a to převážně kvůli zbytečné délce) docela nudil a depresivní atmosféra, mě také příliš neoslovila. Na druhou stranu to byl určitě účel. (07.12.2011)

Ten chlap samozřejmě je příšerný citový vyděrač, ale marná sláva, to si stokrát můžu logicky dovodit pár hodin po shlédnutí filmu, leč nijak tím nepopřu, že mě tenhle příběh o ženě, která se zcela obětovala pro milovaného muže, srazil hluboko do kolen. Trier umí bořit bariéry mezi dějem/kamerou/divákem a vytvářet výbušnou kombinaci děj-divák. Autenticta příběhu je posílena "nepřikrášleným" snímáním ruční kamerou a absolutně věrohodnými výkon Skarsgårda a Watsonové. V tom příběhu je od počátku něco osudového, předzvěst tragédie... Tyhle "předzvěsti" Trier umí... Výsledné dílo je naprostým citovým terorem, tak strašným, že se v kině jedna divačka pozvracela. Žádný hnus, jen dlouhé minuty citového vypětí s takřka pohádkovým koncem, který ale podrápanou duši příliš neutěší. Kde končí realita a začíná film je během sledování Prolomit vlny takřka neřešitelný rébus. Byl jsem vtažen natolik, že moje emoce nebyly umělé. Byl jsem zmaten a smeten... Triere, vy zatracené zvíře!!! (31.01.2004)

Předchůdce podobně zaměřeného "Tance v temnotách" z počátku strhne hereckými výkony i zajímavou "stavbou" příběhu, ke konci ale pan Trier opět "dojí" (a to ho mám jako režíséra rád) - až se prodojí ke konci se zvony na obloze. To už bylo i na mě (starého měkkotu) trochu moc. Bez posledních deseti minut by tento film byl skvělý, takhle je to "jen" velice nadprůměrný koncert Emily Watson. Ocěňuji i výběr hudby v přechodech! - 7/10 PS: druhé pokoukání tak na 8/10 - největším kladem je Emily Watson, největším záporem mírné vyšumění se zvony na konci (15.07.2006)

Emočně vypjatý a krutý příběh, při jehož sledování mi nebylo dobře (ale při jakém Trierovi ano?). Emily Watson se tu poprvé objevila na plátně a předvedla výkon, který není z tohoto světa. Taky se po něm patřičně psychicky složila. Vlny mě zaujaly svou syrovostí, prostředím, ve kterém se odehrávají, hereckými výkony i příběhem. Vyloženě ale zamrzí zbabraná poslední scéna. Divák je napjatý, čím to bude zakončené a ona nakonec přijde taková blbost. (22.02.2010)

Bylo dlouho po půlnoci z neděle na pondělí. Byla to chvíle, která se zapíše lihovým fixem do mojí hlavy. Prolomit vlny skončilo zhruba před dvaceti minutama a já....já koukám do stropu. "Je možný, aby jeden jediný film podělal člověku celý den?" zaptám se sám sebe a zároveň si odpovím: "Ano! Prolomit vlny!". Po Tanci v temnotách jsem věřil, že už od Triera nepřijde nic horšího, vysávajícího. Přišlo. Prolomit vlny zapůsobí na člověka buďto dojmem pokus- omyl či tím druhým způsobem..takovým tím nepopsatelně trhajícím. Já jsem tam, kde chci být. Jsem tam, kde Trier chtěl, abych byl. S kapesníkem před obrazovkou a neschopný jedinýho slova. Možná jsem naivně hupsnul Larsovi na špek, ale víte, že je mi to momentálně úplně jedno? Hodnocení je dostačujícím důkazem a je-li ještě jedna věc, která mi leží na srdci tak tohle..... Emily Watson! (07.11.2008)