Prolomit vlny

Teskná a neukojitelná milostná píseň. ... Většina písní končí dobře...aspoň si to tak přejeme. Někdy až zbytečně moc. ........ Ani katarze, která je zde v podobě několika osvěžujících barevných průzorů (i hudebně skvostných, téměř až na hranici kýče) z hutné emoční horské dráhy, nakonec těžko zažene depresi z krutě a zbytečně nenaplněné lásky. Filmový drahokam s nemilosrdně ostrými hranami, syrovým zpracováním a hereckým koncertem milující nešťastnice. (09.10.2005)

Bum, bum, bum, bum..kapky emocí padaly a padaly a na konci jsem byl přece jen trochu zvlhlý :) Naladit se na Triera to chce zřejmě správnou náladu a já ji měl zrovna tak 3/4. Emily Watson byla však božský magor, který mě nenechal usnout, celou dobu jsem věděl, že ta holka něco provede, ale že nakonec zajde až tak daleko... Triere ty jsi hovado, ale omlouvá tě, že zřejmě věřící hovado. (20.03.2012)

,,JSEM S JANEM V DUCHOVNÍM SPOJENÍ. BŮH NECHÁ KAŽDÉHO V NĚČEM VYNIKNOUT. JÁ JSEM BYLA VŽDYCKY HLOUPÁ... ALE V TOMHLE JSEM DOBRÁ. BŮH DAL KAŽDÉMU NĚJAKÝ TALENT.…“ /// …a byla svatba. Pár zvláštních postav, romantická svatební šukačka na hajzlu, děkování Bohu za dar lásky. Film o životě Bess a Jana, poskládanej do sedmi kapitol (a jednoho epilogu). Otázky víry – fanatismus(?) nezdravé mysli aneb záchrana života šukáním a duchovním spojením. Úchylný téma, což nikoho nepřekvapí. Taky tady najdete to, co na Trierovi máte (máte, ne? Proč jinak byste… jo ták, kritici…) rádi: jiný postupy vyprávění, jinou kameru, filtr … prostě to, co fungovalo skvěle u Království (včetně Udo Kiera). Spíš jsem překvapenej, že mě to postupně přestává rajcovat a vyhlížím konec, páč nevěřím, že už to má čím překvapit. Tak sedím a čekám na zázrak, kterej by hodnocení zvedl aspoň na 3*… no a měl ho tam! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chcu si se S. Skarsgårdem přeměřit pinďoura. 2.) Chtěla bych umřít na dobro. (no a nadobro až pak…) 3.) Thx za titule ,,fridatom“. /// PŘÍBĚH ** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (12.02.2014)

Bylo dlouho po půlnoci z neděle na pondělí. Byla to chvíle, která se zapíše lihovým fixem do mojí hlavy. Prolomit vlny skončilo zhruba před dvaceti minutama a já....já koukám do stropu. "Je možný, aby jeden jediný film podělal člověku celý den?" zaptám se sám sebe a zároveň si odpovím: "Ano! Prolomit vlny!". Po Tanci v temnotách jsem věřil, že už od Triera nepřijde nic horšího, vysávajícího. Přišlo. Prolomit vlny zapůsobí na člověka buďto dojmem pokus- omyl či tím druhým způsobem..takovým tím nepopsatelně trhajícím. Já jsem tam, kde chci být. Jsem tam, kde Trier chtěl, abych byl. S kapesníkem před obrazovkou a neschopný jedinýho slova. Možná jsem naivně hupsnul Larsovi na špek, ale víte, že je mi to momentálně úplně jedno? Hodnocení je dostačujícím důkazem a je-li ještě jedna věc, která mi leží na srdci tak tohle..... Emily Watson! (07.11.2008)

Sledování filmu je stejný požitek jako sedět holým zadkem na rozzuřeném ježkovi. Nicméně i kdyby nestál obsah vůbec za nic (a tak tomu není), ty minimálně 4* by zasloužilo ústřední duo Skarsgard a Watson, zejména Emily Watson, jejíž výkon je neuvěřitelně sugestivní, opravdu se překonává. Jinak to zřejmě není film na časté zhlédnutí, mě to jednou taky stačilo, ale rozhodně se dá říct, že mě obsah zaujal a ke konci docela rozprášil. Na 5* to ale pro mě přece jen nebylo. (11.09.2011)