Breaking the Waves
Breaking the Waves
Breaking the Waves
Prelomiť vlny
Režie:
Lars von TrierKamera:
Robby MüllerHrají:
Emily Watson, Stellan Skarsgård, Katrin Cartlidge, Jean-Marc Barr, Adrian Rawlins, Udo Kier, Mikkel Gaup, Sandra Voe, Phil McCall, David Bateson (více)Obsahy(1)
Příběh o síle a moci lásky se odehrává v zapadlé vesničce v severním Skotsku v 70. letech. Hluboce věřící protestantská dívka, mladičká a naivní Bess, se provdá za světem protřelého těžaře Jana, který pracuje na naftařské plošině v Severním moři. Brzy po sňatku ale muž utrpí při explozi úraz a ochrne na celém těle. Jan nesnese pomyšlení, že se již nikdy nebudou milovat, a přesvědčí Bess, aby spala s jinými muži. Její mimomanželské sexuální zálety ale mají tragické následky… První díl Trierovy “trilogie zlatého srdce,” mystický příběh o síle víry, míře sebeobětování a poutu lásky, získal na MFF Cannes 1996 Grand Prix a proslavil britskou herečku Emily Watson, která za roli Bess získala nominaci na Oscara. (Aerofilms)
(více)Recenze (375)
Filmy Larse von Triera mam opravdu rad a tesil jsem se na pomyslne srovnani s genialnim Tancem v temnotach. Oba filmy jsou si opravdu podobne: tekava kamera, prepaleny obraz, komolena anglictina hlavnich postav, hrdinka je lehce "zaostala" a tragedie, ktera ovlivni cely jeji zivot. Problemem filmu je ale jeho stopaz a mala uveritelnost. Hlavni hrdinku v podani Emily Watson si hned zamilujete, horsi je to uz s jejimi ciny a logikou. Nerikam, ze hrdinka Tance v tomhle byla jinak, ale tam to fungovalo mnohem lepe. Jedine, co tak Trierovi vychazi je kritika cirkve a vyber hercu... 5/10 ()
Trochu pomalé a rozvláčné drama, které však nabízí velmi silný divácký zážitek. Film mě chytil vlastně už od začátku, Emily Watson je ve své roli naprosto úžasná a vztah ke Stellanu Skarsgardovi jsem jí opravdu věřil. O to překvapivější pro mě bylo, když jsem ke konci zjišťoval, že natahovaný příběh ztrácí svou sílu... Tragédie jejího osudu se totiž skrývala někde jinde - a k pochopení stačilo méně, než nám Trier předkládá. Ovšem i tak dávám plný počet, tenhle film si ho zaslouží. ()
43% REŽIE / Lars von Trier: * (proboha!!! kdyby aspoň profackoval střihače! a ten závěr to už bylo spíš jak z parodie) KAMERA / Robby Muller: *** SCÉNÁŘ / Lars von Trier, Peter Asmussen: * (celkem dobrá myšlenka, nápad, nepopírám, ale ten děj, závěr, nuda, nuda, nuda, žádná gradace) HERCI: *** (nemůžu toho příliš namítnout k hereckým výkonům, byly víc než dobré, ale mě ta ženská tak strašně lezle celý dvě a půl hodiny na nervy, že víc jak 3 hvězdy po mně nikdo chtít nemůže) _________________________________________________________________________________________________ Začalo to slibně, prvních třicet minut jsem si byl jist, že tohle bude velký film (ještě lepší než Idioti), pak začalo dlouhé tápání a čekání až děj vygraduje a někam se pohne - po dvou hodinách byla má chuť dokoukat to tatam, kdyby se hodina vvystřihla filmu by to jen prospělo a možná by ode mě dosáhl na 3 hvězdičky, ovšem to by musel pan režisér a scénárista v jedné osobě závěr zvládnout o hodně lépe, ne prvoplánově, lacině, a alespoň u mě naprosto neefektivně, hrát divákovy na city... opravdu velké zklamání a ztráta času, na hranici velmi špatného filmu! Když se tak dívám kolem, asi mi na filmu něco podstatného uniklo, to už se ale asi beztak nikdy nedozvím, protože nikdy víc už takto ztratit dvě a půl hodiny života nehodlám ()
Ohromný výkon a dokonca debutový, asi som videl najlepší ženský herecký výkon a na svedomí to má Emily Watson. Von Triera treba pochváliť, že si vybral neznámu herečku. Mal veľký cit pre výber, lebo Emily sa povahovo, fyzicky a neviem ešte ako hodila do roly Bess, citovo zraniteľnej a, povedal by som, ešte mentálne nedospelej ženy. Jej šibalský úsmev a čapicu si budem dlho pamätať :) Z hereckého osadenstva chcem ešte vychváliť Katrin Cartlidge, ktorá výborne stvárnila švagrinú menom Dodo, hlavne chválim výborne prežité plačlivé scény. A tu by som mohol skončiť. Ale nie, lebo vykresliť atmosféru Bohom zabudnutej dediny s jej obyvateľmi tak skvele je umenie. Natočiť snímok tak mizernou kamerou a pritom nenudiť diváka je taktiež umenie. Breaking the Waves patrí k vrcholom európskej kinematografie. ()
Tak podle mne nejlepší Trierův film si sám Lars von Trier zazdil epilogem. Do té chvíle 5 *, s epilogem 4 * ()
Velice silný film, napodruhé už jsem nenašel odvahu si ho pustit. Je jak rána kladivem do hlavy, do srdce. ()
Těžko říct, co bylo první. Možná, že Prolomit vlny jsou prostě videotrackem k prolomenému snu Roda Stewarta (You know your wounds won't even leave a scar), k Suzanne (And you know that she's half crazy But that's why you want to be there And she feeds you tea and oranges), k sbohem Yellow Brick Road a tak dále, protože to ani jinak u perfekcionisty Triera nejde. Výhodou dvacet let starého skoro tříhodinového filmu je, že víte-li, že se na něj nikdy dívat nebudete, stačí si pustit soundtrack z let 70. Nevýhodou, že jeho vyluštěná tajenka jednoho vztahu a možná celé společnosti není bez bolesti. Třeba zbyde jizva aspoň po ní. ()
Všimněte si, že lidé hodnotí film jako "ránu do srdce", "uměleckou torturu", "trhání duše"... Hlavní hrdinka se od začátku chová jako blázen, nebo resp. JE blázen (co vždycky udělá, když její Jan někam odjíždí). Strašně mě štvala, vůbec jsem s ní nebyla schopna nějak soucítit, bylo to jen menší šílenství, které v crescendu gradovalo až do obrovského šílenství. Co nás má překvapit a šokovat? Že se dva podivní, chladní lidé (tak divně ne-empatičtí, jakoby mírní asociálové) zachovají divně ? A co si máme myslet o jejích rozhovorech s Bohem? Že by Bůh radil, aby se pro lásku člověk ponižoval? A nebo to byly jen výplody její labilní mysli? Ale proč v tom případě máme několik hodin sledovat, jak si počíná blázen? A co vlastně pán chce kritizovat? Chce kritizovat náboženství, nebo chce ukázat, že láska je destruktivní? Lásku obecně to degradovalo na jakýsi "pocit mnoha podob", to znamená, že pro ni jsme schopni třeba se zapřít a obětovat svou hrdost, své tělo a nakonec vlastně celé svoje zdraví/rozum/život. Nesouhlasím. ()
Moje první setkání s Lars von Trierem a obávám se že zároveň poslední dobrovolné. U i po sledování filmu jsem měl pocit jako u těch od Bergmana. Je to tak divné, že to ve mně něco zanechá, ale zároveň jsem byl rád, že to konečně končí. Celou dobu sledování mi zásadně vadilo ladění vizuálu do teplých málo sytých barev. Chápu, že to mělo asi navodit nevlídnou atmosféru doby a místa, ale přišlo mi to až příliš a naopak mi to ubíralo na reálnosti prostředí. Asi nepatřím mezi ty "ach och" diváky, a proto se budu Trierovým snímkům spíše vyhýbat. ()
Viděno dávno, proto nechci hodnotit technické kvality filmu. Téma sebeobětováni, mě v rámci filmové, ale i literární estetiky fascinuje. A tento film je příkladem natolik silné oběti, že v dobách dávno minulých by stála na počátku nového náboženství... . Nádhera. ()
Film ve mně zanechává poměrně smíšené pocity. Na jednu stranu až příliš věrně vystihuje mentalitu uzavřejných fundamentalistických náboženských komunit, na stranu druhou mi přijde výrazně přitažený za vlasy. A to jak pokud jde o věrohodnost řady detailů, tak co se týče vypointování příběhu. Tuším, kam to mělo směřovat, ale nastíněná filosofie oběti a vykoupení mi přijde tak trošku zvrácená... ()
Práve som to videl v kine a som z toho načisto pre / omený dejom, obrazom, hlavnou herečkou, emóciami.... Nezvyčajne priamočiary film o zvyčajnej sile lásky a viery. Trierov debut naplno rozbehol manifest DOGMY a ukázal všetky jej charakterové rysy. Svojou formou možno tento "novotvar" zaradiť medzi priekopníkov svetovej kinematografie. Preto dávam plný počet 100% ()
Ač je film poněkud delší, vůbec jsem neměla nudné chvilky.. To s jakou procítěností a empatií se vžíváme do rolí hlavních postav je neuvěřitelné. Poslední půl hodinka je hrozně moc silná! Musela jsem dát 4 hvězdičky jen k vůli Antikristovi, který je špičkový. ()
Syrové formální prostředky a intenzivní herectví hlavních představitelů bez stopy přehrávání umocňují drsný a hutný dojem z filmu. Ač jsem se snažila obrnit cynismem a nevolí vůči Trierově filmařskému sadismu, který se na hlavní hrdince dokonale vyřádil (i s tím polykacím tikem), film mě v závěru emocionálně dostihl dříve, než jsem si stačila položit otázku, zda to Trier nemyslel tak trochu ironicky. Společně s útokem na divákovy city se na plátně odehrává metafyzické cvičení těžící z kontrastu chladné a nelidské víry a vroucího zanícení: Trier rýsuje svoji ad absurdum dotaženou ženskou verzi Nietzscheho pojetí Ježíše jako „dětského“ idiota, staví svoji hrdinku někam mezi Madonu a Máří Magdalénu a klade mj. otázku, proč by mělo být opěvováno panenství, když největší ženskou obětí je nucená prostituce. ()
Přemýšlím nad smyslem téhle koncentrace zla a smutku. Něco tak neposkrvněného jako jsou první lásky se v Trierově podání mění v demonstraci zkaženosti světa. Prostě magor. Vždyť je na tom světě krásně:) ()
Lars von Trier prolomil vlny dalším ze svých originálních počinů. No originálních... Příběh nijak zvlášť originální není ani obsahově, ani rozpětím, ale Trier opět využil svého umění ukázat standart nestandartem a pro mě je výsledek stejný jako u Dogville a mě se nějak nedotýká, jen u Dogville to bylo po interaktivní stránce zajímavější. Zde nechyběly zdi ani dveře, zde chybělo herectví a přednes, i když záměrně, tak chybně. I když dokážu ocenit všelijaký experiment, toto ocenit nedokážu. ()
Tak tenhle film nemá v tomto žebříčku co dělat. Obraz, kamera otřesný, děj to samý a Emily Watson jako trhlá, šílená ženská taky otřesná, ke všemu nesympatická herecky, hlasem a špulením pusy. 10% za Katrin Cartlidge. ()
Zatím se marně snažím přijít na to, proč to na mně až tak moc nepůsobilo. Myslím emocionálně. Emily Watson - je tady skvělá a vůbec je to výborná herečka... Ale nemůžu si pomoct, trochu mi vadí, ne nějak moc, ale nejsou tam extra sympatie. Po pravdě jsem čekala trošku něco jiného a něco více po všech těch komentářích tady. Asi jsem čekala, že mně to citově zasáhne daleko silněji, než se ve skutečnosti nakonec stalo. ()
Velice krutý, smutý a těžký film. Breaking the Waves je film, založený na hererckých výkonech, které jsou v tomto případě excelentní. Lars točí příběhy lidí, z normálního života, akorát to točí tak zvláštní formou že jsou jeho filmy pokládány za mistrovské díla. Tento film mě úplně dostal a musím říct že je to jeden z nejlepších Larosvých filmů. Musim to napsat ještě jednou, NIKDY JSEM NEVIDĚL TAK DOBŘE ZAHRANÝ FILM! Tuhle větu jsem ještě nikdy nepoužil. Emily i Stellan by si zasloužili veliké uznání za to, co tady předvedli. No dále... kamera je typický Larsovská- špinavá a naschvál "amatérská". 5* !!!!!!! ()
"Nechť hodí kamenem ten, jehož svědomí je čisté". (Tato slova Vám vytanou na mysli nejednou!) Prolomit vlny se drží klasického trierovského konceptu, jenž stojí na absolutně realistické hlavní ženské postavě a jejím boji s okolní krutostí, nevědomostí a pokrytectvím. Cítím z toho autorovu velkou snahu o náboženské vyznání i přesvědčení, že v nejčistší lásce lze překonat všechny bariéry. Přesto se u mě ten zaplavující pocit, kterým mě Trier dokonale rozdrtil v případě Tance v temnotách či Melancholie, nedostavil. ()