Dancer in the Dark
Dancer in the Dark
Dancer in the Dark
Dancer in the Dark
Tanečnica v tme
Režie:
Lars von TrierScénář:
Lars von TrierKamera:
Robby MüllerHudba:
BjörkHrají:
Björk, Catherine Deneuve, David Morse, Peter Stormare, Joel Grey, Cara Seymour, Jean-Marc Barr, Vincent Paterson, Siobhan Fallon Hogan, Željko Ivanek (více)Obsahy(1)
Svérázné československé emigrantce Selmě Ježkové hrozí brzká slepota. Sama emigrovala do Spojených států 60. let, aby tu zajistila oční operaci synovi postiženému dědičnou chorobou. Přestože Selmu obklopují dobří lidé, zůstává ve svém údělu sama. Potíže překonává zejména díky vášni k muzikálům. Trierovský dokumentární způsob snímání pomocí ruční digitální kamery tvoří zvláštní a často diskutovaný kontrast k žánru melodramatu a muzikálu. Závěrečnému snímku Trierovy “trilogie zlatého srdce” dominuje islandská zpěvačky Björk, která se zde se svou výjimečnou rolí zcela identifikovala bez dalších ambicí na filmovou kariéru. Za svůj výkon si odvezla hereckou cenu z Cannes, kde byl film oceněn i cenu nejvyšší, Zlatou palmou. (Aerofilms)
(více)Recenze (399)
Líbí se mi, jak Trier umí hezky udělat kontrast mezi veselostí v muzikálových částech a "zoufalostí" v realitě. Líbí se mi, jak chladnokrevně umí Trier podat některé scény. Líbí se mi, Björk v hlavní roli. Připadá mi ale, že film jako muzikál Trierovi úplně nesednul, písničky mě nijak moc neuchvátily a úplně v některých chvílích nechápu chování postav. ()
Trier je extrémní provokatér a po celou dobu téhle splácaniny si nejste jisti, zda to s muzikálovým zařazením myslí vážně nebo si z něj spíše utahuje. Být tohle standardním krimidramatem o imigrantce, co spáchá trestný čin, byl bych mnohem víc spokojenější, než když se ta vůbec nejotravnější hlavní postava, se kterou jsem snad kdy měl ve filmu čest, snaží k tomu trpkému, ale minimálně pro mě velmi uspokojivému konci prozpívat. Navíc nechci vyznít jakkoli zle, ale Björk je minimálně tady opravdu ošklivá. [viděno v KVIFF.TV 14.1.2023] ()
Kontroverzný film s ešte konroverznejšími hodnoteniami. Sám mám problém s jeho chápaním, ale odmietam súhlasiť s tým, že by Lars von Trier citovo vydieral (ak áno, tak to na mňa nefungovalo ani omylom). Akokoľvek problémom mohol byť doslova epileptický prejav samotnej Bjork. No predsa Trierove práce nie sú postavené na osobnostiach, ale pokúšajú sa odkryť pôvod a zložitosť medziľudských vsťahov dnešného sveta. ()
Po téměř strašidelných historkách, jenž jsem slyšel od svých kamarádů a kteří po shlédnutí filmu utrpěli vážný psychický šok doplnění neustávajícím pláčem a okořeněný utrpením, jsem se konečně odhodlal a na Tanec se podíval. Má očekávání byla obrovská, zklamání také. Subjektivně zatím nejhorší Trier (nemám rád muzikály). I když opět tu můžeme objevit Larsovi typické trademarky. Intenzivní konec výsledný dojem zlepšuje, ale bohužel ne natolik, abych hodnotil lépe. ()
První půlka za 4*, ta druhá za 3*. Následné scény ve vězení mě už jaksi nebavily (i když "konečná" scéna mě totálně dostala). Zajímavý film o naivní šedé myšce, která celé dny jen sní a jak to s takovými doopravdy dopadá. ()
Skandinávskou kinematografii chovám ve vysoké úctě, ale tady mi Lars von Trier nedává vůbec nic. Příběh je strašlivě podivný a nepravděpodobný. Atmosféra byla syrová do té míry, že jsem jí odmítal brát vážně. Film na mě působil, jako kdyby režisér koketoval s ambicí natočit skrytou parodii na vlastní filmy, ale nenašel na to dost odvahy. ()
Cele tak trochu roztresene, jako sama Bjork. ()
Selma Ježková (Björk), československá emigrantka nyní žije se svým synem Genem v USA, kde má pronajatý kousek pozemku s přívěsem od místního policisty Billa Houstona (David Morse) a jeho ženy. V posledních letech se značně zhoršila její choroba, která pomalu, ale jistě způsobuje její slepotu. I přesto se jí Selma nepoddává, a naopak se snaží vydělat co nejvíce, aby mohla synovi zaplatit operaci dříve, než jej dědičná choroba také postihne. Ale peněz, které si schovává si všimne i Bill, kterému by se náramně hodily... Filmy Larse von Triera většinou moc nemusím, jejich "uměle vytvořený" art moc nechápu, a (vím, jsem kulturní barbar) radši se podívám na nějakej hollywoodskej blockbuster. Ale sem tam je potřeba zabrnkat i na uměleckou strunu pravé hemisféry mozku, a nějaký umělečtější film si pustit - a výběr padl na Tanec v temnotách. A musím uznat, že jsem byl tentokrát hodně potěšený, film se mi líbil docela dost (jen bych vynechal muzikálové scény, které působily rušivě - a když si budu chtít poslechnout písničky Björk, tak si pustím cédéčko). Ale příběh filmu je hodně dobrý (včetně závěru, kdy jsem stál čekal na ten americký happy end a ono prd), herecké obsazení také skvělé - vévodí Björk, ale i Peter Stormare či David Morse jsou výborní - prostě tentokrát pane Triere, maximální spokojenost... ()
Trier dal naplno průchod své zvětšené sadistické stránce své osobnosti. Což by zase až tak nevadilo, kdyby si dal trochu víc práce, aby příběh držel po logické stránce pohromadě. Snímek graduje v okamžiku, kdy Selmu vyhazují ze zaměstnání, kdy se ukazuje, že už vůbec nevidí, a když objeví krádež svých těžce vydělaných peněz, v tom okamžiku mi to připadalo na jasných pět hvězdiček. Pak to ale jde pěkně z kopce. Vražda policisty, no dejme tomu, když pořád nechtěl pustit paklík s penězi. Ale způsob provedení se mi jevil dost divný, nereálný, natočený s evidentní rozkoší, která se ke scéně vůbec nehodila, proč mu třeba zasadila 34 ran? No a Selmino chování u soudu, to už byla blbost na entou, hlavně že to Trier natočil třesoucí se kamerou, aby tomu přidal na autentičnosti, no cheché. Selma odmítne vypovědět, jak to bylo, protože dala slib. Cítí se zavázána slibem člověku, který jí provedl to strašné svinstvo? Co je to za nesmysl? Každá matka by se přeci snažila zachránit jak to jde, jen kvůli tomu svému synovi, aby nevyrůstal sám. Přitom to stačilo natočit trochu jinak, výsledek by byl stejný, ale nepůsobilo by to tak nesmyslně: Selma by řekla, jak to ve skutečnosti proběhlo, vždyť si to teoreticky mohli i ověřit v bance, jaké měl ten policista problémy se splácením půjčky a že už žádné peníze neměl; ovšem nikdo by jí nevěřil, policisti by poklesek svého kolegy zametli pod koberec a Trier by mohl vesele svou hrdinku na konci oběsit, jak měl už od začátku v plánu. No vesele... dalším nesmyslem je, že v USA dosahuje průměrná doba čekání na popravu 15 let, to jim Björk pěkně zkazila statistiku. Zkrátka bylo na první pohled jasné, že se režisér všemi prostředky snaží, aby to dopadlo špatně. V mých očích filmu rozhodně nepomohla forma (polo)muzikálu, neb tento žánr nemám rád, rozbíjí to příběh a z vážné témy dělá frašku. No a co se týče té sadistické režisérovy stránky, ta se naplno projevuje i zpracováním filmu, onou roztřesenou kamerou... Očividně chce divákům připravit stejně neblahý osud jako hlavní hrdince, alespoň já teda měl minimálně hodinu po skončení filmu problémy se zaostřováním! ()
Emočně jsem to neustál. Chtěl bych poznat tu ženu, která Larsovi zřejmě kdysi něco udělala, že v každém jeho filmu musí žena/y trpět. Klasické Trierovo pohrdání Amerikou ani nestojí za zmínku..... Jestli je Prolomit vlny ještě o třídu silnější, tak si radši dám půlroční odstup. ()
Neobyčejně působivý snímek, který vzbudí vaše city jako málokteré srdcervoucí drama. Příběh Selmy, která se provinila jen tím, že chtěla mít dítě, které by ale zdědilo stejnou nemoc jakou má ona sama. Příběh Selmy, která toužila po dítěti a jen pro něj odsoudila sama sebe k nelehkému životu a slepotě. Příběh jednoho falešného přítele, který Selmu odsoudil k záhubě. Příběh jednoho soudu, jednoho života, který neznal slitování. Příběh, který začíná tam, kde ostatní končí. ()
Najsilnejší filmový zážitok, aký som kedy zažil... Videl som to ako predpremiéru v FK 901, kde sa vtedy vošlo viac ako 500 ľudí a z tej atmosféry, akú tam vytvoril tento film, mávam doteraz zimomriavky na chrbte... Napríklad počas scény ticha (asi 2-minútovej), kedy je Björk zatvorená a nič nepočuje, bolo aj v tomto preplnenom priestore absolútne ticho. Po skončení tejto brutálne depresívnej drámy som veľmi chcel, ale nedokázal som ani zatlieskať... ()
V Tanci musím vypíchnout dvě věci. Trierovu téměř dokumentární kameru, která dává větší dojem reálnosti (mizerná čeština budiž odpuštěna) a to islandské stvoření s nezaměnitelným hlasem jménem Björk. S rolí slepé matky se dokonale sžila, Björk snad ani nehrála, ona jí byla. Většina hvezdiček putuje tedy jí. ()
Přidušené skřeky připomínající utrpení týraného psa v posledním tažení opravdu nepovažuji za zpěv. To ať se na mě nezpívající nehrající asexuální Björk nezlobí! Trierovi jsem dával po Dogville ještě šanci, nicméně je to magor a tímto si to definitivně potvrdil. Mažu z disku!! ()
Bjork to musela mít odmalička těžké. Nadaná hudbou se narodila v pustině Islandu, kde nemají žádné dřevo. Místní lidé proto nemají materiál na vyřezání hudebních nástrojů. Bjork si tedy musela pomáhat svýma epileptickýma záchvatama k cítění industriální hudby. Žalozpěv za dřevo, které spálily sopky. ()
Von Trier je blazen. V dobrem slova smyslu. Bjork je vice nez presvedciva. Deneuve ukazuje svuj standard. Vyjimecne mi nevadil ani muzikalovy zanr. Jedinym zklamanim byly tedy ceskoslovenske realie. Oldrich Novy opravdu neni muzikalovy zpevak - ale kdyby se postavy aspon naucily vyslovovat jeho jmeno, treba by me o tom presvedcily. Pokud uz tedy nekdo chce neco tocit s ceskymi realiemi, mel by se malinko pripravit a dat si par lekci historie a kultury zeme. V opacnem pripade se snimek stava pro danou zemi nestravitelny, prestoze se jinak jedna o skvely film. ()
Tenhle film mi prostě nesedl, nasral mě a ještě mě dost i nudil. Nemám s Björk takové problémy jako někteří komentující níže, ale s tou postavou, kterou hrála, s tou totálně leklou rybou, která nebyla schopná ani pořádně říct co, s tou teda sakra velkej. Na role obětí už jsem trochu starej, už s nima nějak ztrácím trpělivost, na starý kolena :) ()
Triere, konec jsi tedy hodne prehnal, ale jinak je cely film abs. vyjimecnou zalezitosti, s tvym nesmazetelnym rukopisem. Mimochodem ti dekuji za cestu k Bjork. ()
Mno...Bjork můžu a to dost, o jejích hereckých kvalitách by se dalo polemizovat. Myslím, že vše už velice trefně vyjádřili Galadriel, Matty, Dudek, ale souhlasím osobně, pocitově s Golfistou - tlačení na pilu ;) navíc! Co opravdu neskousnu je směšně ztvárněný Oldřich Nový, kterého zbožňuju. Takže jsem 50/50 ()
Tu muzikálovou rovinu (na Triera tak netradiční) jsem si obrovsky užíval, ty písničky jsou silný, zajímavý, jiný... a nádherný (třeba ta u vlaku s Jeffem). S tou dramatickou rovinou už jsem měl ale trochu problém - ve větším vcítění se do kůže Selmy mi bránila neustále sílíci myšlenka, že to všechno ale přece doprčic vůbec nebylo nutný! To její chování mi nedávalo čim dál větší smysl (POZOR, TROLEJ) - i kdybych přijal to první wtf, totiž že se nechala bez jakýkoli snahy o vysvětlení nebo obranu zatknout za vraždu a že jí to v nějaký zvrácený rovině má vlastně dokonce ctít (protože tomu, koho se stala obětí, ještě předtím slíbila, že o jeho tajemství nikomu neřekne), tak i kdybych tohleto vzal, tak už mi to zas pak nesedí s tim, že v momentě, kdy se vše provalí a už neni co zatajovat nebo koho bránit, Selma situace vlastně apaticky nevyužívá a dál se nechává okolnostma pasivně vláčet - čimž ale zase popírá ten důvod, proč bychom ty původní a první motivy měli brát jako ctnost, totiž kvůli upřímný starosti o syna. Protože pokud bez problému přijímá scénář, ve kterym její syn ztratí matku (o psychický rovině zraněnýho dítěte vůbec nemluvim, je tady ale ještě ta rovina materiální, hmotný zabezpečení, který mu ona samozřejme zajistit nedokázala; vše šlo na operaci očí) a všechno je to ještě za situace, kdy pro to vlastně žádnej rozumnej důvod neni, padá tim vlastně i ta její role dobrodinice - někdo, kdo se obětuje zbytečně a svou obětí nic neřeší, ale naopak komplikuje a svýmu okolí ubližuje, ten nemůže bejt branej jako altruista. Pak by se teda nabízelo, že se tim všim vlastně trestá za to, že syna na svět sobecky vůbec přivedla, ale to znovu směřuje k tomu, že ve skutečnosti o nijak posvátný obětování se pro někoho nejde (a o nostiele titulu Golden Heart už vůbec ne). Ze dvou možností, kde jedna znamená, že film je nekonzistentní a nedává smysl, a druhá ve skutečnosti znamená popření ctnostnejch úmyslů i motta celý trilogie, si tak vybírám tu druhou a věřim tomu, že stejně jako byla problematická láska Emily/Bess ve Vlnách a stejně jako byl nikam nevedoucí únik Karen v Idiotech, tak i tady dobrotivost a obětavost Selmy má ještě úroveň skrytou, která to celý vlastně zpochybňuje - a že to byl i Trierův záměr. Zajímavá ale byla i rovina jejích přátel - i oni se často tvářili nezištně a upřímně, čistý motivy ale prokázal snad jen Jeff/Stormare (u kterýho to ale nebylo jen přátelství, ale i fyzická přitažlivost) a až idylicky svatý dozorkyně ve vězení: dokonce i ta její nejlepší kamarádka Kathy, navzdory tomu, že ji často skutečně pomáhala a tahala jí z bryndy, navzdory tomuhle i ona jí byla schopná říct pěkně zlý věci a opustit jí v ten nejkritičtější moment. Zaujala mě taky situace, kdy jí kamarádi nebyli schopní zajistit zaplacení právníka, kterej by jí byl schopnej znovuotevřít případ - přitom pokud stačila Selmou našetřená suma, mohli se jí oni složit na operaci synovi a pak by jim to třeba dalších deset let Selma mohla vracet, a byl by to win-win (synovy oči i její život) - vodevr, možností by bylo víc; pokud ale šlo Selmě doslova o život, je zajímavý, že to ty její tak opravdový kamarády nenapadlo (že s tim nepřišla ona, to by se ještě dalo svést na to, že jí šlo opravdu jen o ní a o ten její trest sebe samý). Film je to rozhodně zajímavej, ale pro mě rozporuplnej v tý svý muzikálový vs. dramatický lince - tu dramatickou jsem prostě moc prožívat (narozdíl od tý muzikálový) nedokázal - i kvůli těmhle rozporům. WTF moments: Vlastně celá postava Selmy - ale o tom vejš. Podivný bylo i to soustředění na Československo - pro kohokoliv jinýho asi bude platit, že ČS se rovná něčemu divnýmu a neznámýmu a že se tam vejde vlastně cokoliv, my ale máme tu smůlu, že víme, co cvalda znamená, a jak to absolutně nedává smysl v kontextu, ve kterym to rádobyzajímavě Selma používá, nebo jak nepochopitelný je soustředění na Oldřicha Novýho včetně toho jeho začlenění do příběhu (přítomnost u soudu). Podezřele rychlej, jasnej a jednoduchej byl i soud o rozsudku smrti, stejně jako vřelý vztahy s dozorkyněma - ale dejme tomu, že to mohlo bejt nazíraný zjednodušenou optikou astrální Selmy. () (méně) (více)