Johnny's Journey
Režie:
Milan VošmikScénář:
Ota HofmanKamera:
Josef StřechaHudba:
Svatopluk HavelkaHrají:
Miroslav Červenka, Marcela Jandová, Josef Kruml, Václav Venhoda, Zdeňka Baldová, Vladimír Hlavatý, Karel Höger, Vlasta Chramostová, Radovan Lukavský (více)Obsahy(1)
Pětiletému Honzíkovi Tichému přišel do školky dopis, v němž ho dědeček zve k sobě na návštěvu. Chlapci se na venkově u prarodičů loni moc líbilo a rád by jel znovu. Rodiče ale nemají čas ho tam zavézt. Honzík maminku přemluví a ta nakonec svolí, aby jel sám vlakem. Cesta dobře dopadne a dědeček čeká s vozem taženým koněm na nádraží v Koníkově. Honzík se brzy spřátelí s místními dětmi, nejvíc s malou školačkou Terezkou. Jenom se zlobivým Ferdou má problémy. Kluci se nakonec poperou a Ferda Honzíkovi ukradne skleněnou kuličku. Honzíka se zastane starší kluk Viktor a zloděj musí kuličku vrátit. Na pozvání učitele Stolaře, který učil i jeho otce, navštíví Honzík místní školu. Do třídy přijde s kocourem, který vzápětí uteče. Ferda chlapci nabídne pomoc při jeho hledání, ale ze msty zavede Honzíka do lesa, kde ho opustí. Děti chlapce hledají a najdou ho spícího v trávě. Pro Honzíka přijede maminka. Při loučení s dětmi přijde i Ferda, který mu jako omluvu daruje nožík. Honzík mu na stvrzení přátelství věnuje svoji skleněnou kuličku. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (58)
Dobře fungující dětský snímek poměrně nenásilnou formou nabízející obraz dobové vesnice (samozřejmě zidealizovaný, ale velkou roli v tom hraje i pohled dětskýma očima), řešící první morální problémy, které svoji univerzálností přebíjejí jakoukoliv snahu o bezživotnou didaktičnost ve "správném" duchu. Film má dobrý spád, dětští představitelé jsou přirození a podmanivým způsobem na diváka přenášejí neotřelý svět příslušný jejich věku, na což byl Vošmik vždy mistr. A navíc se musím přiznat, že mě hrozně dojala babička Zdeňky Baldové - jak jsem si jen posteskl, že bych chtěl mít taky takovou a jezdit za ní poloprázdným vlakem s krásnou průvodčí do malebné vísky, kde laskavá kuchařka peče pro všechny vesničany obrovské lívance... ()
Film Honzíkova cesta je stejně dětský jako samotná kniha od Bohumila Říhy. Chybí mu jen krásné ilustrace Heleny Zmatlíkové, což je podle mě největší kámen úrazu tohoto filmu. Bez nich má tento film hodně starý nádech, ten venkov je až moc ideologický, dětský, takový jaký ho neznáme. Přece jen u knihy si ho představuje podle sebe. Tady je přímo nám nastaven a mě se to rozhodně nelíbí. [844. hodnocení, 52. komentář, 59%] ()
I kdyby se řežisér Vošmik snažil sebevíc, tak já se s Honzíkovou cestou setkávám ve věku, kdy mi už dětští protagonisté nepřipadají roztomilí, vyprávění něžné a film ve mně nevzbuzuje nostalgii na povinnou četbu B. Říhy. O tom už se má generace učí jako o prosocialistickém prozaikovi a věnuje mu pramálo pozornosti. Viz můj komentář k jeho dalšíhu zfilmovanému dílu. Samozřejmě pokud chce člověk něco kritizovat, musí to také znát, takže jsem si film pustila a výsledkem jsou 2*. DVD: Na obalu se skví zářící nápis Zlatý fond české kinematografie, což u mě vyvolalo krapet větší sarkastický úsměv... ()
Film je více méně doslovným přepisem Říhovy knížky, některé výrazné pasáže ovšem scházejí. Například „kultovní“ kapitola o družstevním vajíčku. Režisér zřejmě vycházel z toho, že dědeček už dříve Honzíkovi princip družstevnosti vysvětlil na bázi koníka, vajíčkem se tedy asi nechtěl opakovat. Kladem filmu – vedle struny nostalgie – jsou představitelé dětských rolí, záporem totální absence nějaké zápletky. To ale vzhledem k literární předloze nemůže překvapit. ()
Honzíkova cesta byla jedna z prvních knížek, které jsem přelouskal. Až dnes jsem si uvědomil, o jak prostinký příběh vlastně jde. Nicméně film je trochu podivný. Děti jsou vcelku v pohodě, Terezka zvládá roli výborně, Honzíka bych si představoval jinak, ale to je můj problém. Nejlepší je opět a zase Ferda. Roste pro šibenici už od mala, ten mne bavil nejvíc. Konec je moc hezký, takže za mne 70%. ()
Reklama