Režie:
Petr VáclavKamera:
Štěpán KučeraHudba:
Jiří VáclavHrají:
Karel Roden, Lenka Vlasáková, Marek Daniel, Gabriela Škrabáková-Kreutz, Jitka Schneiderová, Ludmila Engelová, Miroslav Hanuš, Eduard Jenický (více)Obsahy(1)
Film Paralelní světy vypráví zdánlivě obyčejný příběh ze života, jehož variace možná prožil kdekdo z nás. Je to film o našich partnerských vztazích; v této době a na tomto místě. Asi to budete znát. Architekt Kryštof žije již několik let s Terezou. Zatímco pro Kryštofa je nejdůležitějším tématem života jeho práce, Tereza vidí život trochu jinak
Na půdorysu téměř vzorové studie vztahu mezi mužem a ženou se režisér Petr Václav pokusil zachytit postoje své generace a zkratkovitě naskicovat atmosféru naší doby. Neefektní komorní příběh je režírován neklidně a nekonformně, obrazy jsou působivé, ale zároveň jakoby přítomné v každodenní realitě. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (53)
Film, v němž herci netlachají, ale HRAJÍ. Na scénáři s Petrem Václavem spolupracovala Marie Desplechin. Dvěma scénami sice příběh mírně upadá – Tereza (Lenka Vlasáková) překvapivě zrazuje nejlepší kamarádku Alenu (Petra Ernyeiová) a Kryštofovi (Karel Roden) se předpokládaně vyznává přítelkyně jeho kamaráda/ spolupracovníka Markéta (Jitka Schneiderová), ale v konfrontaci s těmito nadbytečnostmi je pak zase mírně ironické závěrečné setkání Terezy a opuštěného Michala (Marek Daniel). Neschopnost komunikace je patrná mezi všemi aktéry. Otevřený závěr se drží základní linie příběhu – představivosti. Takže: kam/ za kým asi kráčí Tereza? Výborná kamera Štěpána Kučery; obrazově dokonalé – snové, horečnaté výjevy. Ústřední dvojice Vlasáková – Roden působí velice přirozeně. ()
Zvláštní film. Svou nostalgií, melancholií hodně zajímavý, svým pojetím však mimo realitu a logiku. Hlavní postava se nějak na konci filmu stane sebevědomou a nezávislou ženou, problém však je, že celých 95 minut koukáme na to, jak je neschopná se takovou stát, a pak najednou střih, bum bác a hotovo. Psychologicky nevysvětleno, z ničeho nevychází. A to s tím potratem, to je také spíše jako pěst na oko. ()
Všichni mají Nokie 5110 a všem vyzvánějí a vyzvánějí pořád stejnou melodií. Já měl až Nokii 3310. Jako vždy excelentní Karel Roden, nadprůměrná Lenka Vlasáková. Velmi slušná kamera Štěpána Kučery, syna Věry Chytilové, dává filmu hodně potemnělý nádech. Otec Jiří Václav k tomu napsal celkem nijakou hudbu, námět, scénář režii si vzal pod palec syn Petr Václav. Námět je zajímavý, ale scénář je dost plytký a hodně nedotažený. Působí to jako díl seriálu, neviděl jsem předchozí ani další díly, takže dost těžko chápu souvislosti. Vidět a zapomenout. ()
Fantastický a neskutečně lidský snímek, pravidlo "míň je víc" se k tomuto filmu náramně hodí. Děj byl velmi realistický a obecně skvěle napsaný. Postavy byly všechny krásně rozvinuté a měly mezi sebou skvělou dynamiku. Herecké výkony byly taky skvělé, Roden a Vlasáková mezi sebou měli tak dobrou chemii, že bych si jejich hraný vztah lehce dokázal splést s realitou. Prezentace byla taky dobrá, ale přišla mi spíše nevýrazná, z celého filmu byla právě jeho vizuální stránka podle mě zároveň i jeho nejslabší. Hudby ve filmu bylo málo, ale právě tak se mi to líbilo, a když už tam hudba byla, tak byla výborná. 9/10 ()
Drama, které se nás dotýká, i když si to nepřipouštíme. I partnerský vztah má určité krizové okamžiky, kdy každý z nich chce něco jiného. Tereza chtěla zakotvit - mít rodinu a naslouchající protějšek, Kryštof hledal naplnění v kariéře a svou rozpolcenost zparalelnil na dvě strany. Došlo k odcizení. Terezka upadla do duševní propasti, kde radikálně rozhodla o životě svého dítěte. Kryštof jakoby byl zcela slepý. Jejich světy se zákonitě rozdělily. Terezka našla sílu vyjít mezi lidi, rozvíjet se a být spokojená sama se sebou. Kryštof utekl před vším do Anglie i přesto, že Terezka pro něj byla vlastně životní inspirací. Karel Roden a Lenka Vlasáková jako citlivě zahraná dvojice. ()
Galerie (8)
Photo © Falcon
Zajímavosti (4)
- Kniha autorky Valérie Valère s názvem „Le Pavillon Des Enfants Fous“, kterou Tereza (Lenka Vlasáková) překládá, u nás nikdy nebyla přeložena, stejně jako další kníhy od této mladé autorky s tragickým životem. (sator)
- Hlavní ženská postava sklidila od mnoha (především) žen sprchu velmi negativních ohlasů. Její představitelka Lenka Vlasáková k tomu po několika letech s úsměvem řekla: "Za Terezu mě nenávidí dodneška. Zdá se mi, že je pobouřila její netečnost, neschopnost poradit si sama se sebou, což jim na začátku jedenadvacátého století připadalo nepatřičné. Žena přece už dneska ví, co má dělat, v žádném případě se nenechává ovládat silnějším partnerem a tak dále. Pro všechny tyhle redaktorky Cosmopolitanů a Harpers Bazaarů to bylo zkrátka něco nepředstavitelnýho. Dokonce i paní režisérka Chytilová za mnou přišla a říkala: 'Jste ve skutečnosti taky taková příšerrra? Čerrrpal ten Petrrr hodně z vás?' Spousta žen si mě s Terezou spojila - vůbec nechápu proč! Já přece nejsem vůbec depresivní." (NIRO)
- Karel Roden byl za svou roli nominován na Českého lva za hlavní roli. (Elisebah)
Reklama