Poklad Inků

Když mi bylo jedenáct dvanáct a opakovaně jsem chodil na obnovené premiéry mayovek do kina, patřil Poklad Inků k mým nejoblíbenějším. Možná proto, že komická postava hamburského profesora je opravdu komická a nikoli trapná jako ti pitomci (představovaní například Eddim Arentem) ve filmech s Vinnetouem a jeho bílým bratrem. "Poslední boj původního domácího obyvatelstva s bílými vetřelci, hledání tajemného pokladu a ušlechtilé snahy o smíření mezi nepřátelskými tábory", tak zněl dobový popisek v tisku v polovině 80. let. (25.03.2022)

Poklad Inků nenašel v mém nitru takovou velikou odezvu jako Poklad na Stříbrném jezeře. Nyní něco málo o zfilmovaných knihách Karla Maye. Domnívám se, že jeho natočená díla přesto, že se zapsala do srdcí několika generací, tváří tvář v porovnání s dnešním filmem to budou mít čím dál tím těžší zejména u dětského diváka. Představovat Karla Maye není myslím moc třeba. Možná by bylo načase, kdyby se znovu ujal jeho románových předloh nějaký renomovaný či schopný režisér a natočil filmy v modernějším pojetí a dovedně v nich uplatnil to krásné vyznění jeho knih a velkolepých příběhů. Tím by je více přiblížil dnešnímu divákovi. Myšlenky střetnutí dobra a zla, pravdy a lži, odvahy a statečnosti, kterým jeho romány jen hýřily. Ale zpět k filmu Poklad Inků. Občas se mi pojí s leckterým filmem vzpomínka, která zůstane napořád a zde to byl určitě zábavný humor s Donem Parmesanem, když na všechno odpovídal sí, sí… A podobně jak už to tak v mayovkách bývá, dalo by se říci, že i krásná orchestrální hudba příjemně podbarvuje naivně miloučký dobrodružný zážitek. Při hodnocení filmu nelze opominout ani Rafa Baldassare (Geronimo) v menší roli, kterou zaujme. Navíc krásné záběry Machu Picchu, kam se jen tak hned každý nedostane, jsou podmanivě působivé. Oceňuji snahu režiséra Georg Marischky, že měl vůbec odvahu Poklad Inků natočit s méně známými herci a tak konkurovat již proslulejšímu režiséru Harald Reinl. (26.04.2011)

Vidět po dlouhých letech tento film, to je jak znovu nalézt dobrodružnou knihu, kterou jsme v mládí stále dokola četli a posléze ztratili. S nadšením hltáme ten druhdy tak známý a nyní pozapomenutý dobrodružný děj a pranic nám nevadí, že zápletky jsou tak trochu za vlasy přitažené, hlavní figury jsou charakterově ploché a černobílé a literární styl je prajednoduchý. Děj je však barvitý, naplněný akcí a graduje. Tento film tedy žádný filmový zázrak není, ale vyrovná se zcela vinnetouovské serii, ba možná ji i někdy převyšuje. Přinejmenším tak nádherného banditu jakým je arcilotr Gambusino najdeme jen v Sedmi statečných. Karel May by byl jistě spokojen. Je jasné, že jednu hvězdičku má na svědomí nostalgie. (15.08.2010)

Jedna z nejméně známých "Mayovek"...nechápu proč..! Sice to není nejpovedenější kus z dílny západoněmeckých filmařů, ale myšlenku má, hlavní kladné i záporné postavy rovněž a skvělý dabing z let dávno minulých. Bandita Gambusino se svou bandou a úlisným pomahačem revolucionářů se chce zmocnit bájného Inckého pokladů, který už kdysi dávno měl tak nadosah, ale tehdy stejně jako dnes, mu vše překazil hrdinný Jaguár.. Nejvernejsi filmovy prepis... (26.07.2008)

Aj, caramba, nostalgie jak sfiňa na mě už zas padla! Stařičký dobrodružný film, který jsem viděla jako sedmiletá na pionýrském táboře - moje první letní kino! Stále pamatuju několik napínavějších scén a taky to, jak jsem byla zabouchnutá do hlavního kladného hrdiny:-). Ale hodnotit ze vzpomínek čtvrt století starých si netroufám - nejspíš šlo o naivitku na úrovni Vinnetou či slabší, možná si to zaslouží 3-4 hvězdičky a možná bych dnes umřela trapností, kdybych na "Poklad Inků" měla koukat, kdo ví... (04.05.2010)