Trhani

Jeden ze snímků se sociální tematikou, již podtrhuje i způsob vzniku. Vyšší rozpočet a s ním spojené technické možnosti by určitě nepůsobily nepatřičně, nicméně tato forma podstatu trhanství více podtrhuje. Možná je škoda, že nezůstalo u němého uvedení, to částečné ozvučení mě vytrhovalo z děje - nejen proto, že je lipsync dost nepodařený... (10.12.2011)

Václav Wasserman si oblíbil Nerudu už v dobách němého filmu, což je poměrně signifikantní, vzhledem k formální stránce Trhanů. Je radost zabývat se Trhany v kontextu soudobé tvorby, které vévodil lehčí žánr a nikoli tento syrový před-malostranský Neruda. Velmi ráda se tu shledávám se Strunou, Marionem a zejména Slávkou Doležalovou. Melancholická nálada, odlišné tempo vyprávění a obecně zcela jiný (a nepříjemný) námět Trhanů z nich zřejmě nikdy neudělá pamětnický hit, ale pro milovníky českých 30. let by měli být samozřejmostí. (22.09.2015)

Tento film opravdu není pro každého. Jde proti proudu tehdejší komerční produkce. Natočen je z části jako němý, což byla ovšem vlastně nutnost, neboť o dělnický námět neměli bohatí podnikatelé zájem, a tak se výroby ujal Favoritfilm, jehož ateliér ovšem neměl zvukovou aparaturu. Náklady snímku dosáhly asi pětiny běžné částky a i tak se na nich museli podílet členové štábu i hereckého ansámblu. Scény, které se bez dialogu nemohly obejít, natočil režisér Wasserman tak, aby postsynchron působil co nejmenší potíže. (05.06.2021)

Sociální drama o těžkém životě dělníků při stavbě železnice. Aby mohl dát člověk dvě hvězdičky musí přimhouřit obě oči a najít pár omluv pro toto zvláštní dílo. Tak předně režisér Wasserman si film financoval sám a od této skutečnosti se odvíjely všechny nedostatky filmu. Tak předně zvuk. Mluvené slovo je obsaženo v celém filmu tak v 5 procentech, což je znak zvukového filmu z počátku třicátých let. Mluvený dialog byl použit jen tam, kde nešlo děj posunout jiným způsobem, tedy gestikulací, či písemným projevem. Ten se používal velmi často. Těžko říct, zda je to způsobeno přesvícením, nekvalitním levným materiálem, či stářím filmu, ale na většině papíru se písemný projev nedá přečíst, takže se člověk občas v ději začne ztrácet. V dramatických okamžicích filmů nám zní do uší hudba jak z americké grotesky. Jediné, za co lze režiséra pochválit, je herecké obsazení. Těžko říct, zda záměrně, ale do hlavních rolí použil Wasserman herce, kteří měli velké zkušenosti z němým filmem (Struna, Fiala, Speerger), což mělo vliv na dobré herecké výkony a částečně tak vylepšilo celkový dojem z filmu. (04.03.2006)

Už nikdy více Nerudových Trhanů! :-) Zklamání, bohužel. :-( Částečně ozvučený film by se dal označit i přízviskem poslední němý film už ve zvukové éře, spíše by se dalo říci, že to bylo způsobeno neuměleckými příčinami. Nato tu však vynikl obrazový způsob vyjádření, který ostatně snímku podstatným způsobem dominuje, viz kamera (Jaroslav Blažek) a střih (V .W.) Snímek byl natočen jen hrstkou několika filmových nadšenců a režisérových přátel v opravdu nedostatečných technických podmínkách velmi amatérským způsobem bez jakékoli oficiální podpory ( zde je ten kámen úrazu) tehdejších výroben, ovšem s jistými filmovými a uměleckými prvky. Snímek postrádá nějakou ucelenou dějovou linku, dílo se v podstatě skládá z jednotlivých událostí spojených komentáři vypravěče. Nevím, jestli se film tenkrát líbil, když už tou dobou bral český divák zvukový film jako samozřejmost. Film mě opravdu nezaujal, celé to na mě působilo jako nějaký žurnál z nějakého starého filmového týdeníku z padesátých let. Ta jedna jen za statečného, hrdého a chlapeckého barabu Komárka (L. H. Struna) a za pár filmových obrazů. (17.11.2007)