Sedmnáct zastavení jara

Nejčastější srovnání, a zároveň poslední, které by mne v souvislosti se Sedmnácti zastaveními jara napadlo, je srovnání s Jamesem Bondem. Jednak Vjačeslav Tichonov je lepší herec než kterýkoliv z představitelů agenta 007, druhak tohle není žádná dobrodružná špiónská akce. Nabízí se také srovnání s Kapitánem Klossem, který má sice velice podobný příběh a některé dílčí motivy, ale je pojatý úplně jinak. Sedmnáct zastavení jara je spíše poeticko-psychologický obraz posledních dnů Třetí říše – výstižný obraz doby, v níž byl neskutečný rozdíl mezi tím, co se říkalo, tím, co se dělalo, tím, v co se věřilo a tím, co se říkalo, že se věří. Špionský příběh slouží spíše k rozehrání komplikované psychologické hry než k předvádění skvělosti našich skvělých rozvědčíků (jak se říká – špioni jsou jejich, rozvědčíci naši). Pro využití psychologické hry využívá Taťána Ljoznova mnoho originálních a zajímavých filmařských postupů (Hitler snímaný z perspektivy stenotypistek v prvním díle, závěr třetího dílu - asi vůbec nejlepší seriálová smrt -, skvělý závěr celého seriálu...) a snad poněkud příliš také postavu vypravěče, který neustále komentuje psychologii postav – na druhou stranu, mnoho replik vypravěče je sice zbytečných, ale většina z nich pomáhá k pochopení poněkud složité psychologické struktury seriálu. Ze začátku mne vypravěč štval, pak jsem si na něj zvyknul jako na součást koloritu a mnohdy důležité doplnění příběhu. Kvality seriálu podtrhují také skvělí herci (samozřejmě především Vjačeslav Tichonov, ale i Rostislav Pljatt v roli pastora, Nikolaj Prokopovič v roli Himmlera, Jurij Vizbor v roli Bormanna, Tabakov v roli Schellenberga, poněkud orwellovsky děsivá Olga Sošnikova jako Barbara Krein) a vynikající hudba (zvlášť klavírní úvodní skladba, u závěrečné písně se mi sice líbí melodie i text, ale ne interpretace). Samozřejmě, je to ideologicky zabarvené, ale o nic víc, než jsou válečné filmy západní produkce (mávání stárspringldbannerem a přísahy věrnosti vlajce jsou úplně stejně nechutné) – a v rámci ideologického zabarvení si seriál dovolí leccos, co si sovětské filmy normálně rozhodně dovolit nemohly – například kněze jako jednu z hlavních kladných postav nebo onu geniální scénu v prvním díle, kdy se u Himmlera postupně prolínají tři propagandy, aniž by mezi nimi byl jakýkoli rozdíl v pravdivosti a klamavosti... Pro tuto originálnost a působivost a bez jakékoli nostalgie u mne seriál jde do Top 10. Charaktěr nordyčskij, tvěrdyj. (23.05.2010)

Legendární špionážní seriál s kvalitním hereckým obsazením, skvělým hudebním doprovodem a mimořádně působivým příběhem jsem obdivovala už před lety při jeho televizní premiéře. Je skvělé, že znovu vychází na DVD. Pohledný, odvážný a chytrý Tichonovův agent Otto von Stierlitz vzbuzuje sympatie už jen tím, jak sám obklopen nepřáteli a ve stálém nebezpečí odhalení, plní svůj úkol. Přesto, že má film pomalé tempo a střílí se tam minimálně, neubírá mu to na dramatičnosti a vložené dokumentární záběry mu dodávají na věrohodnosti. Na rozdíl od anglického špiona Jamese Bonda, který bojuje fyzickou silou a dokonalou technikou, má Stirlitz jako jedinou zbraň svůj rozum a inteligenci. Podsouvat tomuto seriálu ideologický podtext je nesmysl. Není zde o nic víc propagandy, než ve válečných filmech z opačné strany barikády, protože prostě každý kope za svůj tým a každý hrdina potřebuje svého protivníka. Nevím, kde by hledali scénáristé nepřítele pro válečné velkofilmy, kdyby žil celý svět v míru. (15.12.2011)

Mna tento serial skor pomalicky zabijal, akoby som to mal sledovat v napati. Bolo to nejake nudne a nie nie pohnut sa zo zacarovaneho kruhu dalej. Len jedna cast bola dobra a to konkretne ta, kde ta zena utekala prec s jednym Nemcom a toho nakoniec aj tak zabili. Len tato cast bola k svetu a ostatne ma nudili, ako som uz pisal vyssie. Podla mna je tento serial az moc precenovany a neviem preco dostal az take vysoke hodnotenie. (02.09.2011)

…. „ Budeme vám vyprávět o některých událostech posledního válečného jara. Posledního jara války. Za tři měsíce bude fašismus poražen, ale teď probíhají nelítostné boje na Odře, pod Budapeští, v Pomořansku. Budeme vám vyprávět jen o 17 dnech tohoto jara.“ Tak začíná seriál, který jsem jako dítě sledovala s očima navrch hlavy. Otto von Stirlitz, obratný řečník a stratég ve službách sovětské tajné služby, byl můj milovaný hrdina a v německé uniformě mi připadal neodolatelný. Rusky zpívanou píseň jsem měla (přes velké protesty mámy) nahranou na kotoučáku a to hned za úvodní klavírní skladbou. Teď s odstupem času, mohu jen potvrdit své 4* hodnocení, které si seriál u mě udrží i nadále. A přiznávám, že všech 12 dílů vysoké špionážní hry jsem si s velkou chutí zopakovala. Před lety na mě nejvíc zapůsobila emotivní scéna výslechu ženy za přítomnosti jejího nedávno narozeného dítěte a jako další, beznadějná situace ženy na útěku před gestapem, která je schovaná v kanálu se dvěma kojenci v náručí. A dnes k nim přibylo i rozloučení Stirlitze s vlastní ženou, kdy se na sebe mohli pouze dívat, a to každý od svého stolu vzdáleni od sebe přes celou kavárnu, přitom to bych si bez připomenutí už nepamatovala. Abych to nějak uzavřela, ne vše co mělo nálepku CCCP bylo nutně špatné a „Sedmnáct zastavení jara“ určitě stojí za vidění i přes stáří 33 let. (19.10.2006)

- http://www.youtube.com/watch?v=mudYdcGS6rY - ukažkovy špionažny serial starej ruskej školy na vysokej odbornej urovni - s preciznou hereckou gestikulaciou tvare a tela neprekonatelneho pana herca VJACESLAVA TICHONOVA - monotonny az niekedy nudny posun deja ale to za cielom ukazky preciznej a hloubavej prace rozviedcika - ziadna akcna strielacka na zapadny sposob (25.08.2012)