Polyester

Portrét americké předměstské rodinky, které fungování se ze dne na den zhroutí. Dcera hloupá nána, syn agresivní úchyl, táta bezcharakterní hovado a máma dobrosrdečná, hysterická puťka závislá na nich všech. Watersův v jistých kruzích kultovní bizár, který pobaví bizárním mikrosvětem postaviček, ale bez roztomile přepálených nechutností, jaké naservíroval v Pink Flamingos, nezanechá tak výraznou stopu. (24.12.2019)

Jeden ze tří filmů, které jsem viděl na letošním Festivalu Otrlého diváka a zároveň jediný z nich, který si dovolím bodově ohodnotit. Celkově je to nic moc, nemá to žádnou moc pointu a tak nejak mě to nenadchlo. A to ani experimentální čichovou kartou Odorama, kde mi připadalo všech deset smradů stejných. Bod za speciální jednorázové dedikované titulky kina Aero. (07.03.2015)

GOD, FRANCINE, THERE MUST BE A GOD! EVERYTHING IS SO BEAUTIFUL! Francine Fishpaw má život na hovno a každejch pět minut se něco posere. Manžel jí zahejbá, syn je maniak, dcera je prostopášnice a matka z ní jen ždímá prachy. Mno nakonec se vše v dobré obrací. Pošahaný snímek z 80 let, jako by vyklusal ze stáje Tromy. Na film jsem se podíval jen kvůli miniroličce pankového šílence Stiv Batorse, který tady nemusel nic hrát a prostě byl sám sebou. (08.09.2017)

Smrdí to sice poněkud uniformně, ač autenticky jako proprděný, přehnaně čistěný gauč mojí bábrle ze sedmdesátých let a dojmu silně dodávají jednorázové titulky umisťující Květušku na pražský Žižkov kousek od nechutného semeniště neřesti, pornokina Aero, ale tož ona trocha těch cirgusáren taky občas neuškodí. (07.03.2015)

Není to tak přehnaný jako Pink Flamingos, ale celkem zdařile se o to snaží. Opět tak blbý, až je to dobrý, prostě jeden z těch filmů, o kterým si můžete myslet co chcete, ale určitě na něho nezapomenete :-). Je sice hereze nahodit tak absurdní asociaci, ale tou non-stop hysterií Divine mi to připomnělo Zulawskiho "Possesssion" :-) (14.09.2020)