Zelená karta

Nejsem vůbec, ale fakt vůbec fanda romantických komedií. Protože jsou to většinou prvoplánový nesmysly, kde hrajou mizerný herci a celý je to od začátku úplně jasný. Ono je to vlastně docela schématický i tady, jenom to prostě celý funguje. Andie McDowell vypadá tak, že by se do ní musel zamilovat úplně každej (včetně mne, po asi 30 sekundách filmu). A stejně tak by každýho soudnýho člověka musela štvát ta její káva bez kofeinu a zrní k snídani a nesmysly s lesem v ghettu. No a oproti ní je živelnej, obtloustlej a zábavnej Depardieau. Je to strašně dobře napsané a zrežírované (Peter Weir), když se ti dva baví, nešustí to papírem. A když z jejího bytu vyhazoval pana mrkvičku, fandil jsem mu totálně. Prostě jestli má smysl koukat na nějakou vztahovou komedii, tak na tuhle. /// UPDATE 2021: Všiml jsem si pár věcí, které mi dlouho unikaly. Třeba že Andie McD je prakticky celý film (s výjimkou scény na střeše v županu) oblečená jako hastroš. Nevím, jestli je to nevkus 90. let nebo záměr tvůrců, ale čistě pocitově působí tlustý Depardieu v nepadnoucím saku o dost elegantněji než ona. Druhá věc je trochu alogismus s panem Mrkvičkou. Podle fotek s ním Bronte chodí už dlouho... a přitom s ním nechce spát? Ani ho nepozve doma po večeři dál? To je divné. (24.02.2019)

Skvělá romantická komedie, která je současně originální variací na pohádkové téma Kráska a zvíře... v této verzi obtloustlý masožravec a požitkář Depardieu a křehká upjatá kráska, které kouzlo lásky pomůže "rozkvést"... zlí, kteří je chtějí rozdělit.. v tomto případě imigrační úředníci... zkátka báječná zábava, která nezklame ani při několikáté repríze... a Monticello... to už do smrti nezapomenu... :-) (28.06.2004)

Úplně chápu, proč se Gérard Depardieu dostal se svým herectvím až do Hollywoodu. V devadesátých letech totiž byla radost sledovat jeho role. Byl z něj totiž takovej správnej, dobrosrdečnej, obří i když trošku cholerickej Francouz, kterého si nešlo neoblíbit. Zelená karta je jeho vstupenkou do světa Ameriky a on ji zvládl s naprostou grácií, která mu nejde v tomto filmu upřít. Popravdě jsem si tímto filmem krásně připomněl, proč ho vlastně mám tak rád. Hezký, příjemný, lidský film s evropskou nonšalancí v americkém světě. (06.09.2017)

Velmi příjemná romantická komedie. A to říkám jako člověk, který daný žánr nemusí, nevyhledává - ba naopak se mu spíše vyhýbá (chystám se nakoukat celou Weirovu filmografii, jinak bych se na Zelenou kartu asi nikdy nepodíval). Komedie k popukání to rozhodně není, dlouhodobý úsměv na tváři však vyvolá spolehlivě. 8/10 (22.08.2010)

Pět hvězdiček nedávám ani tak pro kvalitu snímku, která určitě neni stoprocentní, jako spíš pro nespornej přínos žánru. Weirova Green Card je patrně nejmíň lacinou romkom, s kterou jsem měl tu čest, což mu zároveň s klidem na srdci přiznávám coby hrdej curtisovec. Čili "vyznavač" jaksi protisměrnýho postupu při (zde trpělivym, pečlivym) budování vztahu mezi hlavními hrdiny, (zde nesmírně dynamickym) rozvíjení a posouvání postav či psaní (zde sympaticky zamlžený) pointy ... Weir na to šel zkrátka úplně jinak. A díky skvělýmu Gérardovi, kterýmu se role musela psát na tělo, i tradičně ohromující Andie si pak člověk ani tolik nevšímá tý trošku aktivistický rétoriky (jakožto další dimenze Weirova neotřelýho přístupu), která tenhle "přezelenalej" film doopravdy špikuje skrz naskrz. (22.12.2013)