Touch of Evil
Dotyk zla
Touch of Evil
Režie:
Orson WellesScénář:
Orson WellesKamera:
Russell MettyHudba:
Henry ManciniHrají:
Charlton Heston, Janet Leigh, Orson Welles, Joseph Calleia, Akim Tamiroff, Joanna Moore, Ray Collins, Dennis Weaver, Marlene Dietrich, Zsa Zsa Gabor (více)Obsahy(1)
Charlton Heston, Janet Leigh a Orson Welles září v hlavních rolích výjimečného snímku ve stylu film noir o korupci a morální zradě na malém městě, kde zkompromitovaný policejní šéf křivě obviňuje mexické mladíky z účasti na zločinném spiknutí... (Magic Box)
Recenze (208)
Je jistě zajímavé vidět Hestona hrát "mechicana". A docela ujde i střet dvou policajtů s odlišným přístupem k věci. Welles má netradiční styl, čemuž dávám plus. Ale to vedení příběhu mi přišlo nepřesvědčivý a to včetně závěru. Což překlopilo hodnocení na pouhý průměr. ()
Orson Welles k nepoznání v roli kapitána Hanka Quinlana. Dvanáct let abstinující policajt, co přešel na čokoládové tyčinky, je povedenou postavou tohoto snímku. Takhle nějak jsem si vždy představoval všechny americké detektivy této doby. Jeho hra kdo z koho s mexickým vládním pracovníkem Vargasem (Heston) nás zavede na americko-mexickou hranici, kde není bezpečno ani na jedné straně. Když se do všeho zapojí místní mafiánský boss Grandi (Tamiroff), začíná jít o život nejen Vargasovi, ale i jeho ženě Susan (Leigh). Většina filmu se odehrává v noci, což dokresluje společně s hudbou tu pravou atmosféru. ()
Moje první setkání s panem Wellesem a musím říct, že dopadlo skvěle. Zajímavá krimi s noirovými prvky, které mi tady vůbec nevadili a skvělým hereckým obsazením. Sám Welles byl pro mě nejlepší postava a líbí se mi, že jeho filmový um je všestranný. Co mě, ale nejvíce zarazilo, byla kamera. Ty vole, vždyť oni měli lepší záběry než se natáčej teď. Měli větší hloubku, pojednání a i přesto nebyli vlezlé. Příjemně jsem se bavil. 80% ()
Touch of Evil z roku 1958 od rezisera Orsona Wellesa definitivne zakoncilo eru Noir filmov, a zakoncilo ju viac nez dostojne. Scenaristicky je film vyborny : pribeh je o skorumpovanom policajtovi Hank Quinlanovi /moj oblubenec Orson Welles/ a pasovani drog, k tomu prostredie US -- mexickej hranice. Pomalemu zaciatku filmu dominuje dnes uz legendarny 3,5 minutovy zaber, a nasledny vybuch. Na to, ze Welles tu mal len 43, vyzera na 60, co znamena, ze maskeri sa museli kvalitne zapotit. Paci sa mi, ze divak je hodeny doprostred filmu - in medias res - a je len na nom, aby si postupne dal zalezitosti dokopy a aby si z dialogov pospletal dejovu liniu. K dobru Touch of Evil sluzi, ze som film pozeral in eglish /with subtitles ...../, co znamenalo, ze Wellesov hlas som si uzil v originali, a takto mi miestami nahanal hrozu a zimomriavky. Musim vysoko vyzdvihnut Wellesovu reziu : hra so svetlom, strih, kameru, atmosferu..... Na koniec mozem kludne povedat, ze snimkom Touch of Evil sa Welles definitivne zaradil k velikanom svetovej kinematografie a ze Touch of Evil je kedykolvek schopny konkurovat Wilderovmu filmu Sunset Boulevard z 1950 s Normou Desmond. 100 % ()
Dokonalá dokonalost. Orson Welles byl absolutní démon! Žral jsem mexické zjevení Charltona Hestona a Marlene Dietrich, k tomu zase k nepoznání sám velký Orson, charismo se nevešelo na plátno, natož na mou TV. Teď nevím jestli jsem si víc užíval momenty, kdy jsem absilutně netušil která příběhově bije nebo když se to příběhově rozjelo a skládačka už byla hotová. 10/10 ()
Filmařsky bezmála dokonalé, avšak místy docela ukecané. Famózní závěr a skvěla kamera s neméně perfektní stínohrou. OW byl fakt kádr. AR: 1,85:1 - ořez akademického formátu negativu ()
I přes relativně krátkou stopáž (hodina a půl) se mi ten příběh zdál být docela natahaný, což je škoda, protože děj byl jinak hodně zajímavý a neobvyklý a Welles si v něm podle svého zvyku střihl bezvadnou roli svinského policajta. Konec se sice dal trochu čekat, ale přesto pro mě byl Dotek zla milé překvapení. 80% ()
Symbióza dokonalosti (filmárskej) a špinavosti (postáv, prostredia). Na tú dobu invenčná a neskutočne dynamická kamera. Divák má pocit, že 80% minutáže je nakrútených z podhľadu, akoby postavy stáli priamo nad nami. Extrémne klaustrofobické podhľady občas striedajú extrémne nadhľady a kamera neraz servíruje tak skosenú kompozíciu, že z nej divák chytá závrat. Ďalej tu máme nápaditú prácu s odrazmi v zrkadle či oknách. Ak ide o réžiu a kameru, dá sa obdivovať scéna po scéne. Welles vybičoval noirovú estetiku plnú tieňohry do dokonalosti: o expresionistickom svietení (za všetky: vražda Grandiho) sa nemusíme rozpisovať. Príbeh tvoria tri súbežné línie: súperenie dvoch policajných detektívov a prístupov (morálne prehnitého a čestného), žena v „nesnázích“ a akýmsi podprahovým príbehom je „láska“ dvoch mužov (Tanya: „The cop did... the one who killed him... he loved him.“). (Trošku po vzore Poistky smrti). Skvelé finále v industriálnom špinavom prostredí. Adiós noir! PS: Ohromujúci zážitok aj po rokoch a po štvrtom pozretí. ()
Zdálo se mi to nebo to bylo fakt tak okatě naivní, jak špatně napsaná pohádka o červené, bílé nebo zelené Karkulce? ()
Velmi dobra noir kriminalka, od ktorej by sa dnesny filmari mohli toho mnohe ucit.Orson Welles dokazuje opat,ze je nie len vyborny reziser,ale aj mimoriadne kvalitny herec. ()
Detektivní zápletka se mi asi polovinu filmu zdála víceméně běžná, ale v momentu, kdy na Susan šli nepřátelé v přesile, atmosféra přijatelně zhoustla a zbytek mi tak přišel stejně dobrý, jako zbylé Wellesovy filmy, které jsem zatím viděl. Sám režisér se na zážitku podílel asi největší měrou - líbilo se mi například jeho vedení kamery, ovšem oproti Kaneovi a Cizinci zde nad jeho režijním výkonem ční ten herecký - měl opravdu talent na tyto ne zrovna kladně působící role. Ve srovnání s ostatními je asi největší hvězdou filmu, ačkoli bych nechtěl nijak shazovat výkon výborně oponujícího Charltona Hestona a jeho zdejší partnerky Janet Leigh (líbila se mi už v Psychu a zde je ještě lepší). Herecké výkony vůbec povyšují celý film, zajímavá je i malá role slavné Marlene Dietrich. Ale ani pěkný závěr mě nedonutí dát více než čtyři hvězdy, právě díky tomu, že asi hodinu mi trvalo, než jsem opravdu vžil do odehrávaného děje. Pro pátou mám ovšem otevřené okénko, třeba po případné druhé projekci. ()
Od tohoto filmu jsem cekal strasne hodne a neubranil jsem se mirnemu zklamani, po strance pribehu. Atmosfera filmu z pohranici je vsak vyborna, stejne tak i velke mnozstvi zajimavych postav potesi. Snad jen Heston v roli mexickeho vysetrovatele moc nepresvedcil. Janet Leigh a Dietrich ozdobou filmu, skoda, ze druha jmenovana nedostala vice prostoru. Tento film vsak stoji na vynikajicim Wellesovi, at uz z pohledu hereckeho ci rezie. ()
Dotek zla ... chladný, pokud chce ochromit - a slizký, pokud chce pošpinit. Nedokázala jsem si vypěstovat sympatie k žádné z postav, přesto se jedná o výmluvný snímek se stylovou atmosférou, jejíž hustota pozvolna narůstá. ()
Tímto filmem mě naprosto Orson okouzlil. Dokonale natočená špinavá krimi z hranic mexica. S totálně luxusně ztvárněným záporákem v podání Orsona. Díky ti O. W. ()
Noir s osobitým orsonovským vkladem jako přídavkem, učebnicová kamera zkušeného R.Mettyho, Manciniho rozsáhlá hudební složka, organicky zařazující nejsoučasnější ♫ r´n´rollové a portorikánské inspirace. Okolnosti vzniku vybízejí ke srovnání různých variant střihu. Za 111minutovou verzi zatím asi 3-4* ()
Dotklo se me opravdove noir zlo. Pomaly rozjezd nasledovan grande finalem. Zkorumpovany polda Orson Welles je zde opravdu demonicky a ty zabi oci... ()
COME ON! READ MY FUTURE FOR ME! YOU HAVEN'T GOT ANY! Omlouvám se všem fanouškům tohoto díla, ale já se do filmu prostě nemohl dostat. Plejáda skvělých herců a fantastické úhly kamery mi nestačili k tomu, abych si film užíval, protože až na pár výjimek (rvačka v baru, hádka o dynamit, závěr..) jsem se po celou dobu děsně nudil, ale jakože hodně. ()
Celý film ma sprevádzali výčitky z toho že som sa s týmto úžasným hercom v úlohe policajta ešte nestretol, až neskôr som zistil že to nebol nik iný ako Orson Welles s dokonalou maskou, a úžasnými hereckými výkonmi klobúk dole. Pri Wellesových filmoch je zvykom že sa film rozbehne niekde v polovici, tu tomu tak nebolo. Na začiatku ma privítala skvelá kamera (ten začiatok som si prehral 3x pre istotu že vidím dobre) a neskôr nástup pre mňa vtedy neznámeho herca. Neviem či je potrebné spomínať samotnú réžiu to by som pridal ďalšie superlatívy, proste 100% ()
dývko s tímhle vydatným noir žvancem dost dlouho odpočívalo kdesi na dně mýho k nebi směřujícího dvd komínu. Než jsem nedávno dospěl k názoru, že nejen z koukání na vzdělávací pořady private goldu je člověk živ a tak jsem prohrábl staré filmy a nějak došlo až na orsona a nějak došlo na dotek zla a pak už si vzpomínám jen první několikaminutový záběr a dál už nic protože jsem byl zhypnotizovanej. Jednu hvězdičku orsonovi ale schlamstl konec, v závěrečném účtování měl maestro trochu přitlačit, nějak mně to pokazilo ten dokonale nepříjemný až depresivní dojem, ve kterém mě nechal celou dobu brouzdat ()
Chytlavý úvodní pouliční taneček pro zamilovaný pár a zaminovaný auťák mi okamžitě spravil chuť po neslaném nemastném Michaelu Claytonovi, který šel na čétédvojce bezprostředně před. Navzdory pokročilé hodině nešlo nezůstat do konce. Přesto jsem si o tomhle bijáku nemohl udělat opravdový obrázek kvůli blbému televiznímu zvyku likvidovat dabingem i vysloveně klubové záležitosti běžící do dvou do noci. Provizorně za čtyři a příště snad doopravdy. — Duben 2016: Po zhlédnutí v originále (BD se sestřihem rekonstruovaným podle nevyslyšeného Wellesova 58stránkového přípisu studiu – po Ambersonech další film, u kterého si neohlídal postprodukci a hořce litoval, ale tentokrát šlo naštěstí škody po letech víceméně napravit) za mě oficiálně nejlepší mistrova režie, herecký výkon a dost možná taky nejlepší noirovka vůbec; suverénní zvládnutí všech stránek filmového média (tak dvacet let před svou dobou) tu jde ruku v ruce s vstřícností vůči divákovi (ne podbízivostí, jak se stalo u Cizince) a milionem stylotvorných nápadů (jako je přízračný obraz pianoly – klavíru hrajícího bez klavíristy v liduprázdném nevěstinci, vedeném cikánkou s tváří a hlasem Marlene Dietrich); ústřední černočerný příběh o pádu „skvělého detektiva, ale mizerného policajta“ Quinlana má tolik obecně lidského přesahu… O tom asi nejde nic stručného smysluplného napsat, to se zkrátka „musí vidět“. ()