Touch of Evil
Dotyk zla
Touch of Evil
Režie:
Orson WellesScénář:
Orson WellesKamera:
Russell MettyHudba:
Henry ManciniHrají:
Charlton Heston, Janet Leigh, Orson Welles, Joseph Calleia, Akim Tamiroff, Joanna Moore, Ray Collins, Dennis Weaver, Marlene Dietrich, Zsa Zsa Gabor (více)Obsahy(1)
Charlton Heston, Janet Leigh a Orson Welles září v hlavních rolích výjimečného snímku ve stylu film noir o korupci a morální zradě na malém městě, kde zkompromitovaný policejní šéf křivě obviňuje mexické mladíky z účasti na zločinném spiknutí... (Magic Box)
Recenze (208)
Skvelý noirovský vizuál a herci (Janet Leigh je rozkošná!), no storytelling je úplne hrozný. Dlho som netušil, na čo sa to dívam: scény na seba matne nadväzujú, je tam nadbytok postáv. Úplný chaos. Príbeh som začal chápať až po hodine a až posledná tretina to celé zachránila. ()
Miluji vypointované kriminálky s ne zrovna jednoznačnými hrdiny (z těch novějších L. A. -Přísně tajné, Obvyklí podezřelí). A právě tento film je nejčistší esence toho, co od takového filmu čekám a opravdu mě mrzí, že jsem velice dlouho otálel s tím, se na tento film vůbec podívat. Welles byl režisérský a herecký frajer a může ve filmovém nebi hrdě chodit s nosem nahoru. ()
Ústup obsahu v prospech formy? Možno áno, možno nie. Jedno je isté - filmová reč sa dotýka dokonalosti, Welles dosahuje vrchol modernizmu 40. a 50. rokov a rovnako vrchol noirového filmu. Keď chcete vidieť film, ktorý sa aj po dlhých rokoch drží na rovnakej, až nehanebne vysokej úrovni (Welles bol na pľaci známy svojim tyranským prístupom; možno by sa dokonca dal v tomto smere prirovnať ku Kubrickovi) a drží krok s dobou, pretože v tej svojej bol natoľko nadčasový, až je to pre niekoho nepochopiteľné. Režijná genialita je jedno z mnohých podobne extrémnych označení, ktoré ma v tejto chvíli v súvislosti s filmom napadá. Temný príbeh sa rozvíja prakticky po celý čas v dvoch rovinách, strieda postavy, pohráva sa s očakávaním a ženie napätie až na neúnosnú mieru, rovnako ako závratné tempo, pri ktorom si divák nemá čas vydýchnuť. Tento efekt umocňuje Welles dlhými nestatickými zábermi bez strihu, častými širokouhlými zábermi, geniálnou prácou so svetlom a tieňom. Grotesknosť spoločenských relácií a absurdnosť situácie, zneužívanie všetkých dostupných prostriedkov vo vlastný prospech, toto Welles dokonale ovláda. Bombový atentát, gangy, mexicko-americké pohraničie, korupcia, "pomáhanie spravodlivosti", vraždy, zastrašovanie, dynamické jazzové melódie, Charlton Heston s fúzikmi, Janet Leigh, odpudivý Orson Welles a cigánka Marlen Dietrich. Každý pohyb kamery, každé gesto, každý čin, každé slovo vychádzajúce z úst postáv som sledoval so zatajeným dychom ako prikovaný. Ešte zaujímavejšie je však sledovať tunajšie hodnotenia, ktoré odrážajú mnohé a delia užívateľov do niekoľkých kategórií - filmových znalcov, ktorí plne pochopili genialitu tohoto filmu, filmových znalcov, ktorí nepokladajú jeho status za oprávnený, filmových fanúšikov, ktorí ho dokážu doceniť a filmových fanúšikov, ktorí len dokazujú (a stvrdzujú primitívnymi komentármi) svoj nevkus. Sám sa radím do tretej skupiny a som len rád, že som sa tentoraz trafil so svojim názorom na toto skvostné dielo do nóty mnou najuznávanejších miestnych odborníkov. A teraz mám na mysli tých skutočných. 100% ()
Jeden z nejgeniálnějších filmů Orsona Wellese. Způsob jakým je natočen se nevidí ani v současných filmech... Dlouhé záběry, kontrastní stínohra, dynamické rakurzy kamery a naprosto pohlcující atmosféra. Prostě láska na první pohled. (Stačí kouknout jen na první záběr.) ()
Tak tomuto poviem inteligentná kriminálna „film-noirovka“. Dramatický, morálny súboj dvoch velikánov filmovej tvorby - O. Welles na strane temna a na strane dobra si len ťažko predstaviť vhodnejšieho kandidáta ako bol Ch. Heston (možno tak ešte J. Stewarta). Samotný príbeh bol síce výborný, no nešlo o nič výnimočné. To mi však celkom netradične prišlo ako menej dôležité. Omnoho dôležitejšie tu bolo geniálne vykreslenie hlavných postáv. O. Welles dokázal zahrať svoju temnú postavu morálne hnijúceho človeka a skorumpovaného policajta tak famózne, že odteraz sa mi pri týchto pojmoch vždy vybaví jeho tvár. Opäť na seba dokázal strhnúť všetku moju pozornosť. Tiež vidno, ako sa pekne so snímkom vyhral aj po réžisérskej stránke - výborná práca so svetlom a tieňom, skvelá muzika a hlavne geniálna kamera. Aj vďaka tomuto čas strávený s týmto filmom ubehne ako voda. 85/100 ()
Špičková filmárčina od začiatku do konca, ktorá sa mi však nezapichla do hlavy ako tŕňová koruna. V noir filme uprednostňujem polohy typu Sunset Blvd alebo Dark Passage, v ktorých je menej než desať gangstrov na meter štvorcový a kde sa hovorí o niečo pomalšie než ako sa strieľa. Janet Leigh tu prehodí vetu "Do amerického motelu idem kvôli pohodliu", ktorá nepochybne zaujala istého škodoradostného pána Hitchcocka... ()
Viděno na ČT2 v příšerném českém dabingu. Nejen jeho vinou jsem tuto oldschoolovou podívanou sledoval dosti nezúčastněně, prostě mě to nějak nebralo a neubránil jsem se nudě. Určitě bych zde ale našel i řadu kladů - obrazová stránka je výjimečně zdařilá, totéž platí o hudebním doprovodu a hereckých výkonech (především mě potěšila Marlene Dietrich - byť její role je zde jen maličká, při jejích závěrečných slovech na mě šly mdloby z toho, jak působivě jimi tento film korunovala). Vršit chválu by bylo samozřejmě dlouho možno i na herectví Orsona Wellese, který je ve své roli skutečně dokonalý. Přesto se nemohu ubránit pocitu, že mě tento film příliš neoslovil, a nemohu tedy hodnotit výše - hlavně ze začátku mě skutečně iritovalo, jak jsem vůbec netušil, o co tam krucinál jde - a bylo mi to hlavně nekonečně jedno. Závěr je ovšem dokonalý - čili když se to zprůměruje, vydá to na akorát na ty tři hvězdy. Vidět to v původním znění a v kině, asi bych hvězdu přidal, ale co na tom sejde. Mimochodem strašně se mi líbil následující filmový dialog mezi Quinlanem a Menziesem: Quinlan: "Vy jste se nějak skamarádili, ty a ten Mexičan. Tím se vysvětluje ta věc, co máš teď na sobě. Jak se tomu říká? Tomu, s čím teď chodíš." Menzies: "S čím chodím?" Quinlan: "Ano. Svatozář." Menzies: "Svatozář?" Quinlan: "Docela ti to sluší, Pete. Za chvíli budeš mávat křídlama jako anděl." ()
Převelice naivní film, v němž nefunguje vlastně vůbec nic. Možná, kdyby scénáři dodal někdo zručný méně trapné dialogy, přizval herce, kteří nebudou toporní či přehrávající, a na režisérskou stoličku posadil někoho, kdo umí vybudovat atmosféru, nemuselo to dopadnout tak tragicky. Na tomto filmu je jediné noir, odehrává se téměř celý ve tmě. Po dvou neúspěšných pokusech jsem si dala závazek, že tenhle film prostě musím vidět, když je to klasika. Inu, zase hodně dlouho nebudu chtít vidět žádnou klasiku, mohla bych se opět stydět za tvůrce, jako v tomto případě. ()
Veľmi odvážny film na svoju dobu, dokonca aj na žáner noir. Vlastne je jedným z jeho predstaviteľov, kde nie je jeho zápletka tak ľahko odhadnuteľná a jeho dej sa neodvíja vždy očakávaným smerom. Niektoré iné filmy tohto žánru sa mi dosť pletú, Touch of evil zostáva jedinečný. Nechcel by som byť hollywoodsky producent, ktorý nechal prestrihať niektoré Wellesovo dielo pre kiná a vidieť ho v tejto podobe vchádzať do mojej pracovne. Nemali niektorí doživotné zranenia? ()
Wellesov Dotyk zla bude vo mne evokovať pocit veľkého sklamania. Tešil som sa na film nabitý skvelými menami, ale netrvalo dlho a pôvodné očakávania sa pod náporom nereálnosti, naivity a trápnosti rýchlo zmenili na nudu a odmietanie. Neviem, prečo bolo nutné každý detail vyjadriť tak, aby to pochopil nielen americký, ale aj mexický divák. Neviem aký zmysel malo deformovanie Wellesa do podoby nafúknutého štvorzubca. Neviem toho v spojitosti s týmto filmom oveľa viac, ale viem, že ma vlastne odpovede na otázky ani nezaujímajú. ()
Orson Welles vypadá tak, že nemusíte pochybovat o tom, kdo je tady padouch. Ale jako režisér je prvotřídní. Baví mě hlavně jeho práce se světlem a stíny či používání druhého plánu v záběrech.Označit Dotek zla jako film noir je značně zjednodušující, film některé jeho prvky využívá, ale samotný žánr značně přesahuje. Rozhodně je to ale pozoruhodný kousek! ()
Škoda, že se Wellers rozhodl (...ono to ani nelze napsat, jelikož film po většinu času postrádal atmosféru) pro thriller a ne pro komedii. V některých scénách na mě tahle mafiánská šaráda z mexicko-americké hranice působila dojmem nechtěné parodie. Ale ono je to vlastně jedno, neboť většinou ani příliš není vidět, co se tam odehrává, jelikož skoro celý film je natočen v úplné tmě a to co pro změnu vidět bylo, vyvolávalo nejednou spíše pocit trapnosti. Asi ta tma měla Wellesovi nahradit chybějící atmosféru, podobně jako série avantgardních záběrů kamery zase měla nahradit nezáživnost příběhu a toporné herectví většiny zúčastněných. Viditelně to zcela postačilo k tomu, aby celá řada kritiků i diváků označila snímek za geniální, zvláště když stál za kamerou režisérský velikán. Po tomhle mám ještě více dojem, že si Welles tu nekompromosní karikaturu nafoukaného režiséra Wellsona v Mistřích gagu ze strany Zidiho a Serraulta zcela zasloužil. Tak jako jsem uměl v komentáři vychválit režisérův debut Občan Kane plný invence a nadčasovosti, stejně tak nemám problém naopak odmítnout Dotek zla, protože působí na mě jako hodně vyprázdněný snímek. Jsou tu zde vedle kamerových záběrů nějaká pozitiva? Jo, Marlene Dietrich! To byla ženská každým coulem... pokaždé když se zde na chvilku zjevila, bylo to jako když uprostřed temného tunelu plného křiku všechno ztichne a kdosi zapálí světýlko. Celkově žel trochu málo světla v té dlouhé prázdné tmě. 35% ()
Naprosto božská atmosféra přihraničního městečka a fantastický výkon Orsona Wellesa nejen za kamerou, ale taky před kamerou. Látka je hodně zajímavá a z tohodle prostředí považuju Dotek zla asi za nejvetší noir klasiku všech dob. ()
Orson Welles byl v roce 1958 buďto fakt velký herec, anebo hnusný tlustý prase. Každopádně tady vypadá jako to druhé a film s ním padá. On měl ztělesňovat zlo, ale jeho postava na obrazovce vyvolává spíš dávící reflex. Taky se mi vůbec nelíbila kamera, některé záběry přes rameno jedné postav zkreslující perspektivu druhé postavy. Ani v dabingu ČT 1995 to nedostalo lepší jiskru. ()
Velice kvalitní klasika žánru noir s propracovaným scénářem, výbornými herci a jak je u Wellesových filmů zvykem, výbornou vizuální stránkou. ()
Dostalo sa mi jednej, nevídanej výsady, ktorá spočíva v tom, že som zhliadol režisérsku víziu, velikána Orsona Wellesa, ktorá je o nejakých, tých cca 16 minút dlhšia, a zákonito aj lepšia ! Síce to nie je taký zárez do kinematografie, ako pred sedemnástimi rokmi, s legendárnym CITIZEN KANE, ale ani teraz sa nemusí GIGANT, prakticky za nič hanbiť, i keď pociťuje štandardné problémy so šéfmi štúdia. Už v úvodnom, strihovo neprerušovanom zábere, sledujem ako sa zatiaľ nemenovaný chlapík pripravuje uložiť časovanú bombu do auta, ktoré bude šoférovať Linnekar so svojou milenkou, vtedy sa kamera následne zdvihne, že ide idúcky s dopravným vozidlom, a znázorňuje rušný, nočný život, typického americko - mexického pohraničného mestečka, kde sa zrovna nachádza mexický policajt VARGAS, so svojou krásnou, americkou manželkou / ...Explózia, všetci okoloidúci sa rozbehnú k miestu markantného výbuchu, i na čele s týmito dvomi postavami... Čoskoro sa zoznámi s Hankom Quinlanom, ktorý je jednak policajtom používajúcim zvláštne praktiky a metódy, alebo aj disponuje intuíciou, ktorá ho málokedy sklame. Hlavný podozrivý je MANELO SANCHEZ, či aj do prípadu sa začne miešať Strýko Joe Grandi spolu so synovcami, keď aj jemu nevonia, že je tu Vargas, a tak zinscenuje, vskutku podarenú fintu, aby zdiskreditoval Vargasovu manželku. Čuduj sa svete, ale vychutnal som si taktiež peknú, príťažlivú cigánku, a to sa mi moc často nestáva... Odporučil by som, aby sa potenciálny divák dosť dobre sústredil na vôbec prvý záber, ktorý líčim vyššie. Je to aj veľmi potrebné, lebo každou ďalšou pridanou scénou, snímok získava na čoraz väčšej atraktívnosti, obsahuje skryté indície, odhaľuje veľa faktov, náznakov, a môže sa stať aj to, že dotyčný zabudne na to, čomu mal byť od začiatku naklonený, ale ani sa mu nie je, čo čudovať, keďže je zamestnaný množstvom prudkých udalostí, keď už ani nevie, komu môže vlastne dôverovať, okrem samotného Vargasa. HESTON je ako Mexičan, na nezaplatenie, to je naprosto famózne, ako sa neustále ovláda. Janet je vždy SEXY, a aj ju som maximálne pozoroval, ako sa jej do cesty hádzali polená, pod kolená. Welles, je pred kamerou, ako skorumpovaný policajt, čo nie je nič prekvapivé, ktorý policajt je čestný ? Poznáte takého ? Ja, určite nie ! Mám také porekadlo na nich : „Čo voda, to potok, čo policajt, to ..... ” . Za kamerou občas zaznamenávam určité strihové prehmaty, nesúvislé strihy, a taktiež pár krát som pociťoval, že sa nudím. Ozaj, ale nie až tak strašne ! Zbožňujem FILM NOIR, to sú de - facto detektívky, a tento snímok, by mal byť tým, kto túto fázu ukončuje, a takto parádne ! Kvalitný, ale najlepší ? Pre mňa osobne ? Hm... PS : Páčil sa mi hudobný RYTMUS, ktorý sprevádzal tento film. ()
Jak se to vezme. Tento film není bezpochyby bez chyby (aneb jednoduchá slovní hříčka pro začátek komentáře neuškodí). Pár pasáží nedává příliš velký smysl, některé dějové zvraty jsou také spíš ke škodě než k užitku – například odhalení toho, jak to vlastně ve skutečnosti je s postavou narušeného detektiva mi přišlo nadbytečné a navíc to pokazilo celkovou auru démoničnosti Quinlanova charakteru. A je také pravdou, že Heston s umělými zuby, srostlým obočím a nabarvený nahnědo k dokonalému zážitku také zrovna nepřispívá. Nevím, jak tvůrci přemýšleli, když udělali rozhodnutí obsadit zrovna tohoto herce do role Mexičana, nicméně kdykoliv se jeho postava objevila před kamerou (a že se objevuje neustále), zapomínal jsem na příběh a v hlavě se mi začaly rojit otázky typu „proč“, „za co“, „tohle je snad nějaký hrůzný omyl“ nebo „nesnědl jsem před projekcí zase jednou omylem něco vysoce halucinogenního?“, etc. Avšak nyní lehce pozměňme tón a pokračujme chválou – protože všechno výše jmenované má několik velikých ALE. Welles totiž zmíněné nedostatky vynahrazuje neuvěřitelně novátorským přístupem a neskonalým talentem, který byl však možná až příliš velký – přinejmenším pro nechápavé hollywoodské pohlaváry, kteří klasicky nedokázali ocenit vizionáře – v tomto případě nastaly změny v postprodukci, které dosti narušily původní tvůrcovi vize. A tak jsme i zde (podobně jako v mnoha dalších Wellesových dílech) svědky kompromisu mezi studiem a tvůrčí osobností. Avšak i přes překážky se podařilo vytvořit nejen velmi solidní film-noir, ale i pár doslova zázračných pasáží, které dalekosáhlé předběhly svoji dobu a zapsaly se do historie kinematografie. Například dodnes působivý úvod, kdy kamera v složitých jízdách a manévrech sleduje v jednom nepřerušeném několikaminutovém záběru auto s bombou v dokonalém synchronizaci s prostředím i charaktery, což má za následek mrazivé napětí a počítání každé sekundy, která zbývá do detonace. Podobně vyšperkovaná je i pasáž odposlouchávání ze závěru filmu, plná stínů a pokřivených obrazů, jež jakoby vypovídají o pokroucené mysli hlavního antagonisty a jež se divákovi na dlouho vryjí do paměti ve své velkolepé sugestivní síle. ()
Ja by som dal názov Hranice zákona. Dotyk zla znie skôr ako horor. A hlavne sa úplne nehodí k filmu, ktorý je inak takmer bezchybný. "A policeman's job is only easy in a police state." ()
Můj komentář by jen spojil komentáře EricNora a Hwaelose. Pro mne zklamání a noir bych v tom snad už ani nehledal. ()
Jelikož mám už asi rok rozkoukaného Občana Kanea, je můj vztah k Orsonu Wellesovi takový nemastný neslaný. Nicméně adorace Doteku zla ve všech možných žebříčcích a hodnoceních nejlepších noirů, co kdy spatřily světlo světa, mě přesvědčila k druhému Wellesovskému pokusu. Dotek zla je parádně natočený, má opravdu krásný černobílý kabát. Výhrady bych měl k herectví. Měl jsem často pocit, že herci trochu přehrávají a hrají si zbytečně na drsňáky. Když noir detektivku, tak asi radši sáhnu k neo-noir Čínské čtvrti, či podobným filmovým skvostům. 7/10 ()