Lifeline
Minúta večnosti
Obsahy(1)
Špičkový kardiochirurg Petr (Jiří Langmajer) je velmi uzavřený a introvertní muž. Jeho jednadvacetiletá dcera Lucie (Martina Babišová) má vrozenou srdeční vadu a Petr se ji rozhodne operovat sám při plánované operaci. Po operaci se společně vydají na dobrodružnou výpravu na nádherný severský ostrov. Tady mají dost času, aby k sobě opět našli cestu, protože Lucie se s ním už moc nestýká a stále ji trápí, že její matku opustil. Petr musí během dobrodružné výpravy přijít na spoustu věcí, které mu unikly a neustále je nucen odpovídat své dceři na všetečné otázky. Petr si uvědomuje, že mu Lucie chybí, že by měl některé věci ve svém životě změnit a naučit se nebýt tak velkým egoistou jakým je. Jednoho dne však Lucie náhle uprostřed divoké přírody zkolabuje. Petr si náhle není jistý, jestli neudělal někde chybu. Navíc má pocit, že je uprostřed nekonečné přírody ztracený a začne se mu stírat rozdíl mezi realitou a fikcí. Opravdu se plánovaná operace podařila? Opravdu Petr vyrazil s Lucií na dalekou výpravu? Není to všechno jen výplod jeho fantazie, která s ním hraje podivnou hru? Ocitá se v situaci, ve které poprvé v životě není jejím pánem, a musí podstoupit tvrdou zkoušku a souboj se svým svědomím a vědomím, aby přišel na to, co se doopravdy přihodilo, a jak se ocitl tam, kde je. (CinemArt)
(více)Videa (2)
Recenze (86)
Na český film z Islandu jsem se těšil, bohužel to vypadá, že film vznikl hlavně proto, aby se parta tvůrců a kamarádů mohla podívat zadarmo na Island (co zadarmo, většinou za to ještě dostali plat!) a natočit u toho něco jednoduchého, aby se neřeklo. Nasvědčuje tomu i to, že je dějiště pro příběh zcela nedůležité, postavy vůbec nekomentují, kde jsou, a kdyby se Langmajer procházel po Brdech, vyšlo by to úplně nastejno. Dle stručných titulků tipuji, že na Islandu byli: 2 herci, režisér, kameraman, 2 zvukaři, vedoucí produkce, pilot dronu, 2 asistenti režie, 2 osvětlovači, klapka, maskérka, 4 řidiči, kuchař. Pokud necháme Island Islandem, je to vlastně docela fajn divadelní hra s celkem uvěřitelnými postavami a hezkou shyamalanovskou pointou. A protože jsem zřejmě jediný uživatel CSFD, který zná skupinu Kalle, tak musím vypíchnout, že mne potěšilo, že ve filmu jsou písničky skupiny Kalle. ()
komorních filmů o tom jak se k sobě snaží najít cestu rodič s dítětem v českých končinách zase tolik nevzniká, takže v tomhle směru nemám s Minutou věčnosti vůbec žádný problém. Trochu horší je nicméně to, že se Havlík snaží svůj film nějak ozvláštnit, takže od samého začátku visí ve vzduchu podezření, že ne všechno je tak jak na první pohled vypadá (komu by to nedošlo po prostém přečtení synopse, tak ten ještě dostane "podezřelé" prostřihy do nemocnice). Film tak tak celou dobu míří k rádoby šokující a zároveň snad nejvíc provařené pointě, aby ale v samém závěru uhnul a přinesl schrodingerův závěr, u kterého si vůbec nejsem jistý jak ho chápat. Upřímně bych byl raději, kdyby Havlík zůstal u banální konverzačky v nádherných exteriérech a nesnažil se o nic navíc. Pokud si každopádně někdo za tenhle film zaslouží pochvalu a dovolenou na Islandu během covidu využil na maximu, tak je to kameraman Václav Tlapák, díky kterému se na Minutu věčnosti moc hezky dívá...50% ()
Tohle by se dalo spíchnout i s naprosto minimálním rozpočtem, klidně i za jediný den, klidně někde v Krkonoších a kdyby si to udělala parta přátel, nemuselo by to stát ani 5 000 korun. Ono, jak Petr Marek ve filmu Nebýt dnešní dokázal, se i za jeden víkend, třemi herci, jedním kameramanem, jedním zvukařem a rozpočtem 3 000 korun dá udělat pořádný film, který dokonce přesahuje do obtížněji natočitelných žánrů, ale nutno uznat, že ne každý je na to dostatečně kreativní. To jsem ale krapet odbočil. Ten film by možná i měl něco do sebe, ale to by to nesměla být jen obyčejná bakalářská povídka natažená na celovečerák plytkými a místy nedůvěryhodnými dialogy mezi otcem a dcerou a krásnými záběry na Island, které to samy rozhodně neutáhnou. Kdyby to byl dokument, budiž, ale tohle je drama. A sice mě krapet překvapil Langmajer, který zde po dlouhé době hraje konečně nějak jinak než v těch otravných romantických komediích, ale herecky mu to dost kazí přehrávající Babišová, jejíž postava je navíc tak divně napsaná, že té holce chováním fakt nelze věřit, že má 21 let. Aspoň ten námět sám o sobě není úplně blbý a to finále je sice krapet kýčovité, ale určitou sílu v sobě mělo, jenže úplný závěr to totálně pohřbil - SPOILER v těch Langmajerových představách umře a jak se propojují s tou operací, myslel jsem si, že se fakt nezdařila, ale v předposledním záběru Langmajer volá její matce (a svojí ex) a říká jí, že dcera bude v pořádku. Doslova řekne, že "bude v pořádku", ne, že "bude to v pořádku", takže nakonec vůbec netuším, jak to s tou operací dopadlo. Kecá jí? Jaký by pro to měl sakra důvod, vždyť by se to stejně dozvěděla... Nechápu to. KONEC SPOILERU. Takže co zbylo kladného? Slušná kamera, samotný námět, sympatická snaha o něco jiného, než se zde normálně točí... která ale je ale zase mdlá a nepovedená. Ach jo. 2* ()
Staromilský thriller (Havlík)? Spíš nepřesvědčivé drama. 1) Zajímavé téma hned se dvěma pointami je zpracováno dost nudně. Snímek stojí na nezajímavě napsaných dialozích, které jsou navíc i dost nevěrohodné, pokud jde o jeho dceru._____ 2) Islandská krajina tvoří podle Havlíka třetí hlavní postavu filmu. Je fakt, že vyznění jalových rozhovorů na pozadí Českomoravské vysočiny by dopadlo ještě hůře. Metaforické propojení putování Islandem a putování chirurga dívčinným srdcem je nasnadě, ale nepůsobí přesvědčivě._____ 3) Schopnost předat emoce, tak výrazně přítomná v Havlíkových povídkách z cest po Číně a Indii, se v jeho filmech někam vytratila. Inu, film není jenom řemeslo._____ 4) 46letého Rudolfa Havlíka kromě scénáře a režie uvádí filmový přehled rovněž u kostýmů a výtvarné spolupráce (ať už to znamená, co to znamená)._____ 5) Věk protagonistů uvádím k roku natáčení - 2020._____ 6) 54letý Jiří Langmajer (otec a chirurg) předvedl svou obvyklou hereckou kvalitu._____ 7) Zaujalo mě, kolik komentátorů závistivě píše o jakési dovolené zdarma, kterou si na Islandu dopřáli tvůrci filmu. Mám pro ně jediný vzkaz: Udělejte to stejně. Dopřejte si také podobnou dovolenou, natočte tam film a dosáhněte alespoň těch dvou hvězdiček, které dílu dávám. ()
Nápad na film Minuta věčnosti Rudolf Havlík vymyslel během pandemie, malý štáb se ve finále vydal natáčet film na Island, který byl jediným dostupným místem v rámci pandemie. Právě nádherný Island je společně s Jiřím Langmajerem a Martinou Babišovou třetím hlavním hrdinou filmu, přičemž kameraman Václav Tlapák v divákovi rychle vzbudí zájem Island osobně navštívit. Minuta věčnosti je skutečně plná krásných záběrů a je tou nejlepší reklamou, kterou jde Islandu vytvořit. Vyrovná se ovšem obrazové stránce obsah? Samotný režisér Rudolf Havlík film označuje jako “staromilský thriller, který dávkuje napětí až do poslední minuty a ve chvíli, kdy přijde první zlom, se v příběhu vše rázem změní a pravidla hry jsou náhle rozdaná jinak a vše spěje k nevyhnutelnému dramatickému konci”. Je tomu ovšem skutečně tak? V průběhu je vlastně cítit jistá snaha o psychologickou hru s divákem. Háček je ovšem v tom, že jsou pravidla hry možná až příliš očividné. I když člověk bude ignorovat fakt, že samotný Langmajer hlavní pointu v podstatě dávno vyzradil v rozhovoru, ani vědomost tohoto faktu ve finále moc divákovi problém dělat nebude. Dvě třetiny v podstatě sází na dialog mezi postavami Langmajera a Babišové, kteří jako otec a dcera diskutují o vzájemném vztahu, minulosti, případné budoucnosti a osobních problémech. V téhle rovině to celé funguje především i proto, že jsou Langmajer a Babišová ve svých rolí opravdu dobří. Langmajer po delší době hraje něco jiného než bohéma, který neustále svádí ženy a tahle vážnější poloha mu skutečně sedí. Babišová zase dokazuje, že je neskutečně talentovaným českým hereckým objevem a mohla by v nadcházejících letech ještě rozhodně předvést zajímavé věci. Těmi dialogy Minuta věčnosti nestrhne (především dialogy dcery, které se snaží být až příliš pubertální a působí jako přesně dialogy mladé postavy, které psal 40-letý muž), přesto ovšem i díky Langmajerovi a Babišové víceméně fungují. Pak právě dojde na úkaz těch ambic, kdy se film snaží přijít se “šokujícím zvratem” a předvést schizofrenní atmosféru. Jenže to tak úplně nefunguje. Především i díky tomu, že se dá dopředu tak trochu vědět, kterým směrem se to přesně vydá. Stopáž, která nepřesáhne 80 minut poté naštěstí znamená, že si film nemůže dovolit stát na místě. Na druhou stranu se ovšem definitivně ukazuje, že samotný námět je vlastně přeci jen tak trochu jednoduchý i přes lehkou snahu hrát si s divákem. A pak přijde finále, které dokáže tak trochu překvapit. Zároveň tím ovšem vyplyne spousty otázek k předem vyřčeným dialogům a co ty dialogy vlastně měli znamenat. Řemeslně zvládnutý film tak ve finále nejvíce zklame svým obsahem. Hlavním lákadlem pro diváky bude právě prostředí Islandu a kvůli němu za to vidět film stojí. Společně s ním poté stojí za pozornost i další dvě hvězdy filmu Langmajer a Babišová. Ti jsou ve svých rolích opravdu dobří. Minuta věčnosti jinak není kdovíjak funkčním thrillerem a je v podstatě snadno rozlousknutelný, přesto ovšem za vidění určitě stojí. I proto, že většina českých filmů se jen tak na Islandu netočí a minimálně sledovat ten jistý pokus o ambice je určitě zajímavé..... () (méně) (více)
Galerie (18)
Zajímavosti (10)
- Režisér využil letité zkušenosti z otužováním Jiřího Langmajera a zakomponoval je do filmu. (sator)
- Scénář se upravoval natolik, že finální verzi si štáb a herci přečetli až v letadle směrem na Island. (vyfuk)
- Titulní píseň „100 Years“ složila kapela November 2nd. Ve filmu zazněly také další jejich písně, a to „Thle Blue Land“ a „Beyond The Sea“. (SONY_)
Reklama