Ďáblice z Marsu

Plakátové.info: FANTASTICKÁ NOC TERRORU, KTERÁ OHROZILA OSUD SVĚTA!!! OBRAZY PŘÍLIŠ BIZARNÍ, ABY BYLO MOŽNÉ JE POPSAT!!! DESTRUKCE PŘÍLIŠ MONSTRÓZNÍ, ABY BYLO MOŽNÉ UTÉCT!!!____Zde, více než jinde, se potvrzuje nepsané pravidlo, že čím lákavější a exaltovanější nápisy na plakátech, tím blbější film. Divadelní předloha (žena Marsu terorizuje spolu se svým smrtonosným robotem malý hotýlek kdesi ve skotských horách, za účelem polapení mužské rasy, která na Marsu vyhynula) je jak z pera Eda Wooda, ale potenciál guilty pleasure zábavy je tu značný, proto bych nebyl v hodnocení tak přísný, jako kolegové zde. Ať jde např. o scénu představování schopností robota, který nechá pomocí laserových paprsků vypařit strom, traktor a stodolu, nebo scénu hypnózy a vlastně všech momentů, kdy herečka v roli ´marťanky´s vážnou tváří předříkává své hrozby. To, jak se film bere strašně vážně, jak herci zaníceně pronášejí své repliky, jaká smrtelně vážná témata se zde řeší (touha po rodině, strach o bližní, ochota sebeobětovat se pro dobro celku) - to vše na pozadí „hrozby“ jedné ženské v koženém plášti a robota, který se šine pomalu jako šnek a vypadá jako lednička s žárovkou místo hlavy – tak tahle skutečnost s představou, že to před šedesáti lety lidé v kinech opravdu prožívali, nabývá až jakéhosi dadaistického rozměru. A přesně to mě na těchto filmech baví. Navíc vizuálně to bylo docela roztomilé, model létajícího talíře byl k zulíbání, jeho přistání trikově celkem povedené a celková divadelní stylizace (jeden dům, pár stromků kolem a svítící vesmírná loď) mě nevadila, naopak docela bavila. Tedy dávám milosrdné 3*, i když se za to možná budu po smrti smažit v „kritickém pekle“ :o) (22.02.2013)

Těšil jsem se, že by to mohlo být trochu na způsob Cat-Women of the Moon (1953) nebo Queen of Outer Space (1958). Společné tyto filmy mají však pouze jedno: žena/y z cizí planety nutně shánějí muže, v této kritické situaci nepohrdnou ani těmi ze Země. Devil Girl from Mars je po všech stránkách špatný film, nejhorší je ale scénář přepracovaný z divadelní hry. Skoro vše se odehrává v jediné místnosti a všichni mluví, mluví a mluví – samé nesmysly. Kují pikle proti Ďáblici z Marsu, ale jejich nápady nemají hlavu ani patu. Jak by taky mohly, když se tu v jednom hostinci sešli: profesor (opět??), novinář (opět??), uprchlý zločinec s dobrým srdcem, modelka (do koho se zamiluje?) , majitelé hostince, jejich dcera (do koho se zamiluje?) a asi 8letý vnuk (ten jediný si nedělá žádné starosti). Nakonec z toho je spíš děsně naivní a patetická lovestory naředěná trochou klišovitého sci-fi. Kladně bych hodnotil pouze latexový fetish obleček slečny z Marsu a legrační vzhled jejího pomocníka robota, který vypadá jako chodící lednička. (21.08.2007)

Čo čakať od tejto sci-fi produkcie z 50. rokov? Titulná ženská si tu rieši marsovské problémy neustálym sa smrteľným vyhrážaním skupinke ľudí v opustenom hostinci, či už vlastnými schopnosťami, alebo ( trapkovským ) robotom. A hlavne má rada čerstvý vzduch a neustále prechádzky, pričom sa ukazuje, že na tom Marse to pre ňu asi nebude príliš zábava. Podpriemerná porcia zo žánru, ktorý mal v polovici minulého storočia množstvo zástupcov, z ktorých ale máloktorý uviazol v pamäti. A tak aspoň táto diablica z červenej planéty nemusí byť smutná, že je jediná svojho druhu. (20.05.2015)

Je to film špatný, skoro až tak špatný, jak napovídá zdejší hodnocení, ale přesto mě celkem bavil. A to hlavně ty nesmyslné momenty s mimozemšťankou, jejím robotem a létajícím talířem. Druhá linie příběhu - jak už to tak bývá, tak samé vztahy, vztahy, vztahy - je strašným způsobem nezáživná, předvídatelná a nudná. Ale ta mimozemšťanka! Lépe si dominu v sado maso oblečku ani nejde představit! Už vůbec nemluvím o jejím létajícím stroji a jeho efektním konci. A moment, kdy z talíře za doprovodu extrémně dramatické hudby poprvé vyjede onen "hrozivý robot", co vypadá jako krabice s žárovkou a spálí strom či auto, je k nezaplacení. Vlastně jediným skutečně potěšitelným momentem snímku je hezoučká Adrienne Corriová v roli Doris ze skotské hospody. Musím v tomto komentáři souhlasit s Limou, je to šílený film a hodně, hodně špatný, ale vzhledem k té nesmyslné zábavnosti nějaké hvězdy přidělit musím. (02.09.2014)

Typický představitel nízkorozpočtových sci-fi na hranici braku. Nyah (P. Laffanová), obyvatelka Marsu, přiletí na Zemi, aby si z ní s sebou odvezla muže, jelikož na Marsu vymřeli. Většina příběhu se odehrává v noci v zapadlém hostinci na samotě, kde se sešlo pestré osazenstvo. Nekonečné žvanění naruší přílet létajícího talíře s Nyah v latexovém oblečku s pláštěm, až si jeden pomyslí, že Mars bude nejspíše jeden velký BDSM salón. Jinak Laffanová vypadá více jako umělá žena s nenápaditým líčením než jako ďáblice. Kdyby jí dali rohy, působila by tajemněji. Její společník robot se postará o záchvaty smíchu, byť to jistě nebyl záměr tvůrců. Chodící krabice s majáčkem místo hlavy demonstruje svoji sílu na suchém stromu, autě a kolně, vyděšeni jsou však jen herci. To paprskomet v akci, kdy po nebožákovi zbudou jen brýle, vypadá o něco zlověstněji. V závěru se mužské osazenstvo dohaduje, kdo s Nyah odletí a při tom se obětuje, když zničí létající talíř. Vetřelkyně totiž během své návštěvy nešetří hrozbami zničení lidstva i Země. Místy napínavá hudba, hlavně když zaduní bubny. Největším kladem je krásná Hazel Courtová, známá především z Cormanových filmů podle E. A. Poa. (02.07.2020)