Tonda, Slávka a kouzelné světlo

Jéžiš, to bylo tak milé, laskavé, strašidelné a pravdivé zároveň. Opět film s mým človíčkem, který jsem, ale chtěla vidět já víc než on. Nakonec jsme byli spokojeni oba. Mě se nejvíc líbil "zrůda"Tonda a človíčkovi zase "genius loci domu". Bylo to opravdu pohlazení po duši. No snad se zase po dlouhých letech vrací česká animatorní scéna, která měla před lety světové renomé a pak na dlouhá léta zanikla...Tohle dílo má na to na její renomé navázat... Za mě pohlazených 95% (05.11.2023)

Nádherný animovaný kousek, který po předloňském Myši patří do nebe předvádí, jak kvalitní stop-motion tvorbu v Čechách máme. A nejde pouze o krásu vizuální, kde kromě obecné stylizace musím pochválit výbornou práci s barvami a světlem. Jde také o krásu dějovou, kdy tvůrci lehce a s citem odvyprávěli příběh ověnčen mnoha (často i těžkými) tématy, a to způsobem, který zajišťuje zážitek jak dětem, tak dospělým. Ať jde tedy o dospívání, hledání dobra v lidech či o deprese a otázku "správného" přístupu k rodičovství, všechno tam najdete a i přes krásně zaobalení se film nebojí jít v rámci možností do hloubky, takže jsem si místy říkal, jestli to ty děti mají šanci pobrat. Tak či tak jde o vynikající snímek, který dělá tu nejlepší reklamu české animované tvorbě a doufám, že v příštích letech dorazí další. (08.11.2023)

Tento film dokazuje, že děti mají lepší chápání než já jako dospělý. Mezitím, co byly schopné celý film debatovat, co tím básník chtěl říct, já jen seděl a nechápal. Přednost filmu je v animaci. Je bezchybná, nápaditá, kreativní, prostě skvělá. Tam není, co vytknout. Ale když se dívám na film, očekávám i příběh. Pokud budu hnusný, měl bych za to, že pokud AI může mít mozkovou (čipovou) mrtvici, tak tento film nějaké takové AI psalo. Scény občas mezi sebou přechází naprosto vytrženě. Postavy si spolu povídají v hádankách a zbytečně komplikovaně. Občas říkají i věci navíc, které jsou naprostým výkřikem do tmy. Těžko se to nyní retrospektivně popisuje, ale zdá se mi, že tento neměl sebemenší motivaci nás přiblížit do svého kosmu a film působí jako vytržení z kontextu. Jako kdyby tomuto filmu předcházely dva další a ty viděli jen privilegovaní. Strašný vystřel mimo za mě. Ale evidentně jsem tupý sám. (13.02.2024)

Animácia a celkové výtvarné poňatie sú prekrásne.. vlastne najmä kvôli tomu som do kina šla. Vždy som mala rada animované filmy a tento splnil, čo sľuboval už z upútaviek. Bol to zážitok.. v dobrom slova zmysle mi pripomínal niektoré filmy štúdia Laika a v mnohom ich predbehol. Čo však opäť (a už po stýkrát) nefungovalo, boli dialógy. Akonáhle ktorákoľvek postava otvorila ústa, znelo to strašne umelo. V kine bola väčšina malých detí. Neviem, ktoré z nich pochopilo, o čo v príbehu šlo. Prečo sa za každú cenu snažíme byť takí intelektuálni snobi? Najviac ma odrovnala pointa genius loci. Prečo to muselo ísť takto krkolomne, aby tomu porozumelo čo najmenej detských divákov? Je to veľká škoda, pretože všetko ostatné bolo naozaj úžasné, vrátane príbehu. Len by to chcelo konečne odhodiť ten snobský prístup a začať uvažovať ako deti.. pokiaľ točíme detský film. (15.11.2023)

Česká (a slovenská) animace je v posledních letech opět na světové úrovni. Nejnověji to potvrdil česko-slovensko-maďarský loutkový film Tonda, Slávka a kouzelné světlo, nedávno oceněný v Annecy. Celovečerní debut Filipa Pošivače vypadá díky úžasným barvám, světlům (!) a neotřelým vizuálním nápadům tak dobře, že jsem měl chuť pomalu každý záběr zastavit a chvíli si jej vychutnávat. Už jen svým dotaženým zpracováním (např. dynamická kamera Denisy Buranové, která si bere něco z hrané tvorby a přispívá k originalitě výtvarné koncepce), kdy mi jedinkrát nepřišlo, že by tvůrci dělali nějaké ústupky, natož něco odbyli, jde o mimořádný film. A výjimečný, nejen v tuzemském kontextu, je i příběh napsaný Janou Šrámkovou. Způsobem, který je (soudě z reakcí) srozumitelný dětem – nahánění andulky, která stejně jako Tonda nechce zůstat v kleci, udržuje dění v pohybu – a na hlubší rovině oslovuje i dospělé, vypráví o malém velkém dobrodružství jedenáctiletého kluka, který svítí. Možná si najdete jiný interpretační klíč, ten film má dost tematických rovin (deprese, rodičovství, seberealizace), ale pro mě šlo hlavně o vzácně citlivé (a extrémně relatable) vyprávění o prožívání dítěte, které je neurodivergentní (nebo prostě jakkoli jiné – za svícení nechť si každý dosadí to, s čím se nejsnáze dokáže ztotožnit) a snaží se, vzdor milujícím, hyperprotektivním rodičům, najít své místo ve společnosti, zde zastoupené jedním mnohapatrovým činžákem. Film na příkladu přátelství titulní dvojice ukazuje, že celkem pomáhá, když potkáte lidi, nebo alespoň jednoho člověka, se kterým si rozumíte (Tonda jako jediný vidí Slávčiny představy) a přijímáte se ve své odlišnosti natolik, že vám to dodá odvahu vystoupit z privátního (fantazijního) světa a podělit se s ostatními o své vnitřní světlo, které jste dlouho vnímali jako omezení (bez světla, ať od Tondy nebo ze Slávčiny baterky, je přitom okolní prostředí, zde zpřítomněné duchem místa, vyživováno jen negativními emocemi rozhádaných lidí). Někomu se podobné (sebe)přijetí poštěstí v jedenácti, někomu v devětadvaceti. Nádherný film pro empatické publikum. A samozřejmě, že pracuje se symboly, které lze interpretovat různými způsoby (ale které logicky/motivicky zapadají do celku, stačí být trochu všímavější, vnímat film, ne jeho ideální verzi, kterou máte v hlavě), a s archetypálními postavami reprezentujícími určité vlastnosti, nikoliv s psychologicky prokreslenými charaktery, jejichž každý krok by byl realisticky motivován, je to přece pohádka/podobenství. 90% (07.10.2023)