Děti železnice

Toľko milých, láskyplných a oddaných postav som už dlho nevidel v jednom filme a aj keď im tú zostavu trocha narúšajú niektorí protivnejší občania, ale vysoké percento je aj tak na strane solidarity. Ústredne detské postavy sú milé a aj keď sa v ich živote objavila veľká zmena, tak nič nestratili na duchaprítomnosti a milosti a tu v mojom prípade nastáva prvý problém. Detské duše sa vedia rýchlejšie prispôsobiť okolnostiam, ale aj na nich to zanechá nejakú škvrnku a tu nič také nebolo a to sa jednalo hned o tri detské postavy a preto mi to hraničilo už až z naivitou. Je to celé také uhladené, nemá to žiadnu ani len jednu dramatickejšiu alebo aspoň napínavejšiu scénu. Ide svojou stereotypnou linkou a aj keď sa na film celkom dobre pozerá a je ľahko stráviteľný, za tých 109 minút som ani raz nepocítil pôžitok z nejakej, čo by len jednej scény či aspoň nepatrného momentu. Je krásne uhladený a aj optimistický, ale čo nato, že mi ako celok prišiel dosť strojený. A ten suchý Britsky humor tomu tiež nepomáhal, slabé 3*. (19.10.2023)

The Railway Children (1970), režisérský debut Lionela Jeffriese, konstruuje jiný (přímo protikladný) obraz (post)viktoriánské Anglie, než ten který známe z knih Charlese Dickense, nejvýznamnějšího to "kronikáře" neduhů raného britského kapitalismu a obecněji procesu modernizace. Zde výchozí nedobrovolný venkovský exil, výraz pádu na společenské dno a rapidního zchudnutí rodiny Waterbury(ů) ústřední trojici dětských hrdinů (Bobbie, Phylis a Peter) vlastně ničím výrazně neublíží (i přes náznaky se nemusíme bát, že by z některá postav umrzla, zemřela hlady či jinak "sešla bídou")  - naopak se zdá, jakoby dětičky nalezly na venkově (kde k sobě lidé mají tak nějak blíže) skutečnější domov a reálnější život (ilustruje to rozdíl mezi modelem vláčku a vlak skutečný, opakovaně se navracející věci reprezentující dva nesouměřitelné světy). Nebo jinak, jakoby tenhle film říkal, že, kde jsou lidé laskaví, tam žádný problém není neřešitelný, dobrá vůle i život(y) zachrání a omyly justice napraví! Tento idylismus je pro mě sice jen málo uvěřitelný, únosný asi jen v žánru filmu pro děti a mládež, na druhé straně však fikční svět, v němž tento idylismus vládne, je tak vřelý a harmonický, že bych v něm klidně ještě několik hodin strávil (jakože si tahle látka žádala seriál!). Díky za tip Willymu Kufaltovi! 75 % (05.10.2023)

Každý dobrý skutek plodí další. 1)  Poté, co hlavu a živitele početné rodiny zatkne policie (nevíme proč), musí matka se třemi dětmi vyjít s málem. Nebojte se, nepůjdou po žebrotě, jak by to napsal Dickens. Jen se přestěhují z města na venkov do poněkud zašlé malé usedlosti a počet služebných omezí na jednu milou paní. Nicméně děti do venkovské školy nechodí, učí je matka doma a stále očividně mají slušný životní standard. Ve volných chvílích pozorují vlaky. Ale protože trains don´t carry people´s love, musí svou touhu konat dobro realizovat jinde. Čím více se blížíme k neodvratnému konci této dickensovské idyly plné hřejivé lásky a přehodných lidiček, tím větším kýčem se film stává a nic nepomáhá ani lehká ironie, patrná již od první minuty._____ 2)  Věk dětských herců ani jejich rozhovory neodpovídají tomu, kolik jim má být. Šmrncovnímu Gary Warrenovi (Peter) je 16, Jenny Agutterové (Bobbie) je 18 a Sally Thomsettové (11leté Phyllis) dokonce 20 (!) let. No, do Sally bych to fakt neřekl. Její smlouva zakázala prozradit skutečný věk během natáčení. Nesměla být viděna, jak kouří, pije, chodí se svým přítelem či řídí sportovní vozy, což byl její koníček. Ani štáb neznal její skutečný věk._____ 3)  Jenny Agutterová si zahrála ve všech čtyřech existujících filmových verzích. Nejprve v seriálu BBC, pak v komentovaném snímku. Do třetice se Jenny vrací v televizním filmu jako matka a nakonec jako již dospělá Bobbie v roce 2022. Tomu říkám věrnost._____ 4)  Jako ukázku decentní anglické ironie uvedu scénku, kdy výpravčí Perks v dobrém rozmaru uléhá na lože se svou chotí a zatáhne závěs. Na to reaguje jeho žena: oh go on then...as it's your birthday. Navzdory očekávání dospělého diváka výpravčí roztáhne závěs, uchopí láhev s kořalkou a napije se. Konec obrazu._____  5)  Příběh patří k těm, ve kterých nejsou žádné záporné postavy, jen to občas lehce zaškobrtne mezi těmi kladnými. Nyní si jako protilátku dám slané okurky, abych alespoň částečně eliminoval tu sladkou vlezlost, kterou cítím v těle. Ale nic ve zlém, I dare say, cukr byl pěkně barevný a jako správný jed mi i chutnal. (13.10.2023)

Hmm.. Prvních pět minut jsem si říkal, že má to síce krásný vizuál, ale působí to na mě zatím trochu chladně. Začal jsem se bát délky i toho, aby takový rodinný film zasazený do starých časů nepostrádal pro důraz na umělecký vizuál skutečné emoce. Zbytečně... Ještě po necelé hodině jsem si říkal: ale ano, je to dobrý, baví mě to, má své kouzlo, jistou poezii též, ale Lionel Jeffries prostě není Karel Kachyňa. Jenomže jak plynula minuta za minutou, příhoda za příhodou, ten příběh o třech malých dětech v lesním anglickém venkově a dobrosrdečné mamince doléhal každou chvíli k mému srdci stále víc, hodně na mě působil a bez tlačení na pílu dokázal ve mě vzbudit střípky až střepy úsměvů, smíchu, dojetí i silného pocitového uzemnění a málem až slz. Po skončení musím říct, že takhle umělecky vyvedených, zároveň působivých a citlivě zpracovaných filmových dramat pro děti a mládež jsem skutečně mnoho neviděl... a kdo ví, zda premiérově ještě něco podobně skvělého z tohoto ranku uvidím. Navíc přes tu téměř dvouhodinovou stopáž Děti železnice na mě vůbec nepůsobily utahaně a stvořit takhle dlouhý film může znament nejen v rámci rodinného / dětského žánru značný risk, ale obsahově dokázal až do poslední chvíli se silným koncem toho nabídnout skutečně mnoho a neomrzet. Lionel Jefrries asi skutečně není Kachyňa, kterého považuji v tomto žánru za velkého specialistu, Jeffriesova poezie se nese už jen vzhledem k odlišnému prostředí v trochu jiném stylu, ale dokázala mě nejednou okouzlit podobným způsobem. Nesmím také zapomenout na pěknou postavu želežničáře Perkse v jedinečném podání Bernarda Cribbinse, který spočátku připomíná jednoduchou svéráznou postavičku, ale postava Perkse má v sobě zároveň i mnohem hlubší rozměr a nakonec i jistou psychologii, což dokládá emocionálně vyčerpávějící katarze ve scéně během narozeninového dne. [90%] (04.12.2021)

No, nechybělo málo a čtvrtá hvězdička by nebyla. Je to sice rodinný film, já to beru, ale na mě těch příjemných lidiček, naprosto bezchybných dětí, které vždycky každému okamžitě pomůžou a přehnané idylky bylo až moc. Nic bych proti tomu neměl, kdyby tu takové nebyly všechny postavy a kdyby tu i ta dějová linie se zatčením měla výraznější řešení. A ne, jeden chlap na schodech, který se tam pak už neobjeví a výpravčí Perks mi nestačí. Já ale měl podobný problém i u (druhé půlky) Vodních dětí, která taky byla přehnaně idylická, ačkoli tam mi spíš vadilo, že je příliš infantilní. Tak jako tak se to ale vyrovná, protože zatímco u Vodních dětí mi dojmy zachránila první půlka, tady to byl fakt, že mě to celou dobu bavilo sledovat, nebylo zde scény, která by mi vadila (jen detaily v nich ano) a příjemný pocit jsem z toho nakonec měl, takže... proč ne, účel to splnilo, takže ty čtyři hvězdy nakonec rád dám. A taky na tom má podíl fakt, že mám rád prostředí anglických vesniček. Slabé 4* (06.10.2023)