Stalag 17

Tento film musite brat s obrovskym nadhledem, jinak muzete byt hodne zklamani. Vtipy typu " to neni kun, ale dervis", maskovani na Hitlera, ci scena s dopisy jsou neskutecne..., clovek se nenudi. Vynikajici William Holden, ktery mimojine hraje v mem nejoblibenejsim a nejlepsim filmu Sunset Blv. Az se nechce verit, ze se natocila takova komedie o zajateckych taborech osm let po valce.--- Ve filmu Ray, kde nas dej posune do roku 1953 je na ulici kino, na kterem jsou poutace zrovna na tento film.--- (02.11.2008)

Groteska popisující život amerických vojáků už dlouho držených v německém zajateckém táboře. Zpracovat takový motiv jako grotesku, která diváka dokáže i rozesmát, chce odvahu, zkušenost a sebejistotu. Tohle všechno Billy Wilder měl a dokázal ze sebe vydat maximum. S odstupem let od války, ale stále s patrnou touhou zúčtovat s nácky, mísí absurdní komedii s psychologickým dramatem i tragédií a dělá to mistrovsky. Příběh je vyprávěný s nadsázkou – i když zajatecké tábory pro Američany měly v reálu úplně jiný režim než koncentráky, přece jen by se k nim Němci nechovali až tak familiárně. Tahle hra je ale přípustná, protože psychika dlouhodobě vězněných vojáků nutně musela hledat aspoň vnitřní cesty úniku a pohlížet na celou situaci jako na grotesku je docela dobrá terapie. To ale nebrání tomu, aby se mezi scénami pojatými jako skeče neobjevovaly i takové, které zamrazí. _____ Zdánlivě neatraktivní námět o sedmdesáti mužích zavřených v jednom baráku uprostřed rozbahněného lágru se pomalu rozjíždí přes seznamování se s charaktery, aby získal náboj ve chvíli, kdy začne pátrání po udavači z jejich vlastních řad. Snímek je stále údernější a překvapivý obrat v závěru mu ještě dodá na síle. Závěrečná hláška Zvířete (skvělý Robert Strauss – toho Oscara, na kterého byl nominovaný, měl dostat) má údernost dobře vedeného pravého háku. ____ Mám pocit, jakoby každý zúčastněný bral film jako osobní záležitost, a proto odevzdal svůj nejlepší výkon. Vtipné dialogy, pohybová komika, jednoduchý a přesto působivý příběh. Hudební stránka, která si pohrává s motivem lidové písničky a dokáže ji vypointovat od majestátní podkresové hudby, přes řachandu, na kterou se tančí při oslavách Vánoc, až k závěrečnému vítěznému hvízdání. A samozřejmě, famózní William Holden v roli kšeftaře-solitéra, jehož charakter je dlouho nečitelný, a který svým záměrným odstupem a uzavřeností způsobí, že si spolu s jeho spoluvězni i diváci až teprve po závěrečných titulcích začínají uvědomovat, jaký typ chlapa to byl. (17.07.2015)

Při koukání se na Stalag 17 si nelze nevzpomenout na Velký útěk. A po srovnání mi jako jasný vítěz vychází právě Wilderův Stalag 17. Můj oblíbený režisér nezklamal ani tentokrát a dokázal válečný film natočit tak, aby byl atraktivní i pro mě, pro člověka, který tento žánr nevyhledává a nemá ho v oblibě. Jedna z věcí, která mi vadila na Velkém útěku, bylo vylíčení německého zajateckého tábora jako místa vhodného na prázdniny. Stalag 17 je pojat podobně, ovšem v tomto případě je nadsázka, humor záměrným kořením filmu, ne jako u Velkého útěku, kde to bylo spíše nechtěné. U Stalagu 17 jsem několikrát vybuchla smíchy, to už se mi u filmu dlouho nestalo. Přesto myslím, že ani vážnější rovina zde nezůstala skrytá. A Holdenova postava je prostě skvělá. (05.07.2012)

Krásný snímek, který patří do zletého fondu kinematografie. Bohužel je maximálně idealizovaný a tak si pod zajateckým táborem v nacistickém Německu nemůžete představit kruté drama, ale milou komedii. Jestli tomu tak bylo na úkor doby 7 let po válce či pojetí Billyho Wildera mi není známo...Každopádně se na to hezky dívá, ale po formální stránce je to zvláštní americká rodinná komedie o 2. světové válce. (23.07.2004)

Střízlivě řečeno, měl jsem si radši znovu pustit Byt. Můj oblíbený režisér exceloval napříč mnoha žánry a tady si stanovil velice ambiciózní cíl - natočit veselohru ze zajateckého tábora, aby se přitom neztratila sílu výpovědi. Což o to, Švandrlík, respektive Zdeněk Sirový a Roberto Benigni mi ukázali, že podobný námět zpracovat jde a výsledek může být skvělý v obou rovinách. Tady ale nefunguje ani jedna. Kousky které Američané provádějí nebohým Němcům skoro sklouzávají do parodie. Za to by je každý nacistický velitel s trochou sebeúcty dávno poslal do kárného tábora. Naproti tomu dramatická linie je dlouho nezřetelná a pořádně projevila se až skoro na konci. Alespoň Holden zahrál jak je jeho standard, čili výborně. Takže nakonec s odřenýma ušima za tři. (13.08.2013)