Jindřiška Smetanová

Jindřiška Smetanová (rozená Macháčková) byla česká spisovatelka, scenáristka, autorka televizních inscenací a překladatelka.

Rané dětství prožila v rodných Rosicích u Brna, roku 1928 přesídlila s rodiči do Prahy, kde od roku 1934 studovala na gymnáziu, z něhož 1938 v roce přešla na obchodní akademii. Po maturitě (1942) nastoupila jako úřednice do Archeologického ústavu a roku 1944 do Zeměměřičského ústavu, od léta 1945 pracovala v knihovnických odděleních, nejprve na Ministerstvu školství a osvěty a v letech 1947–1948 na Ministerstvu informací.

První fejetony, črty a povídky již začaly vycházet v časopisu „Květen“ a v „Literárních novinách“ v letech 1956–57. Od roku 1960 působila coby scenáristka, dramatička a dramaturgyně, a to nejprve u Československého státního filmu a posléze i v Československé televizi. Její celoživotní inspirací se jí staly Říčky v Orlických horách, oblíbené místo pobytu a setkávání bývalých členů Devětsilu a Mánesa. S manželem si zde pořídili chalupu a Smetanová se stala mj. i místní kronikářkou. „Já chodím na lidi, jako jiní chodí na ryby,“ říkávala.

V roce 1959 jí vyšel soubor povídek „Koncert pod platanem“, které většinou zobrazovaly všednodenní výjevy ze současnosti. Na některé z těchto povídek částečně navázala v románu „Někdo přijde a nenechá mě zemřít“ z roku 1965, představující mozaiku příběhů ze života znovudosídlené vsi ve východočeském pohraničí. V knížce „Ustláno na růžích a pod nebesy“ se pak tematicky vrátila i k malostranským motivům v tvorbě Jana Nerudy, Jakuba Arbese či Vladimíra Neffa. Kniha obsahuje úsměvná vyprávění o každodenních příbězích soudobých, mnohdy i bizarních obyvatel Malé strany, kde autorka sama žila. Do téhož prostředí umístila i příběhy strašidýlek z dětské knížky „Pohádky z Kampy“.

V 60. letech, v tomto jejím nejplodnějším literárním období, vznikl mj. i úspěšný rozhlasový cyklus „Sedmilháři“. Spolu s Jindřiškou Smetanovou se na tomto cyklu podílelii mj. Zdeněk Jirotka, František Vlček, Vladimír Kalina a Ivan Osval. V téže době napsala náměty a spolupravovala na scénářích k filmům Kruh a Neschovávejte se, když prší. V roce 1965 uvedla Československá televize její původní hry Trezor a Konec velké epochy, a dramatizace próz Christiana Geisslera Žádám odpověď a Leonharda Franka Karel a Anna.

Po roce 1970 byla politicky perzekvována, nesměla pracovat v médiích a nemohla ani publikovat. Pod vlastním i dívčím jménem však přispívala do cizojazyčných propagačních periodik podporujících zahraniční obchod. Pracovala v různých pomocných a dělnických profesích – jako sezónní dělnice v zahradnictví na Petříně, jako šatnářka, po přestěhování do Košíř jako pomocná dělnice na stavbě. I přes tyto obtíže však neztratila životní optimismus. „Nebudu smutná ženská, která se někde s někým schází a nadává na režim, na tu nespravedlnost. To jsem si zakázala. Řekla jsem si, že není tak zle, že vždycky najdu zajímavé lidi. A také jsem je našla – v zahradnictví pod Petřínem, stejně jako později na stavbě sídliště na Poštovce,“ prohlásila.

Po odchodu do důchodu v roce 1977 se věnovala překladatelství z polštiny a angličtiny, a to většinou pod propůjčenými jmény Eva Jelínková, Zdenka Koutenská, Eva Králová a Anna Nováková. Pod svým jménem či šifrou česky publikovala znovu až od roku 1983 v periodikách „Domově“, „Ženě a módě“ a „Gramorevui“. V samizdatu ji pak vyšel výběr jejích fejetonů z let 1957–1988 „Linka důvěry na nejvyšší úrovni“.

Po roce 1989 publikovala mj. v „Nových knihách“, „Zápisníku“, „Čs. televizi“, „Naší rodině“, „Mladém světě“, „Lidových novinách“, „Tvaru“, „Literárních novinách“, „Story“, „Večerníku Praha“, „Mladé frontě Dnes“ a „Týdnu“.

Strýcem Jindřišky Smetanové byl Antoním Schenk, osobní tajemník prezidenta Masaryka. V 90. letech Smetanová zpracovala jeho pozůstalost, která se nacházela u její sestry Zdenky Slavíkové. Kniha TGM: „Proč se neřekne pravda?“ obsahuje črty ze života prezidenta Masaryka včetně skutečností a úvah, které do té doby nebyly publikovány. Dramaturgie Českého rozhlasu pak zařadila do vysílání hned několik pořadů v adaptaci Jindřišky Smetanové věnované témuž tématu („Tajemníkem prezidenta Masaryka“, „Kufr strýce Antonína“, „Proč se neřekne pravda?“).

Honza "HonzaBez" Bezděkovský