Kruh
Drama / Psychologický
Československo, 1959, 81 min
Režie:
Ladislav RychmanHrají:
Vlasta Matulová, František Holar, Jan Tříska, Jaroslava Panýrková, Michael Dáňa, Anna Melíšková, Ema Skálová, Blanka Bohdanová, Dagmar Hyková - Táborská, Nataša Gollová, Rudolf Deyl ml., Libor Palisa, Václav Fišer, Elena Hálková, Eva Svobodová, Margit Harníčková, Viola Zinková, Josef Hlinomaz, Vladimír Klemens, Jaroslav Cmíral, Jaroslav Zrotal, Václav TomšovskýObsah
-
Matka se snaží zabránit rozpadu mnohaletého manželství. Ví o mužově nevěře, bojí se však jeho odchodu od rodiny s dospívajícími dětmi. Krize se však zdá neodvratná... Nepříliš úspěšný pokus o vážné zpracování společensky žádoucí tematiky. Režisérovi Ladislavu Rychmanovi se později dařilo spíše v zábavných žánrech. (oficiální text distributora)
Matka se snaží zabránit rozpadu mnohaletého manželství. Ví o mužově nevěře, bojí se však jeho odchodu od rodiny s dospívajícími dětmi. Krize se však zdá neodvratná... Nepříliš úspěšný pokus o vážné zpracování společensky žádoucí tematiky. Režisérovi Ladislavu Rychmanovi se později dařilo spíše v zábavných žánrech. Komentáře uživatelů k filmu (3)
-
Karlos80
Méně známý Rychmanův film a nepříliš úspěšný pokus o vážné zpracování společensky žádoucí a současné tématiky, tady v tomto případě o dramatu rodiny rozvrácené manželskou nevěrou. Holt, jen dodám, že režiséru Rychmanovi se daleko lépe dařilo v jiných žánrech, tohle byl jen takový malý výlet do jinam, tzv. do neznáma. Něco málo k hereckému obsazení: populární herečky své doby zde už ve středních letech, herecky vyzrálé, Matulová (41) s Gollovou (47), smutný to pohled tady na dámy při těle a v zástěrách, když si člověk uvědomí, jak krásné a vznešené to byly ženy ve třicátých letech. Dále, kdo se mně tu ještě líbil, byl mladý Tříska se svou sestrou Jaroslavou Panýrkovou-později, v šedesátých letech, hlasatelkou ČT. Ti všichni pro mně vyzněli z celého tohoto filmu nejlépe. Z psychologických dramat těchto let bych tedy spíše doporučil Krejčíkův film "Probuzení" z roku 1959(30.9.2007)
-
Lish84
V rámci české kinematografie jde o film na svou dobu jistě tématicky i koncepčně neobvyklý, avšak nutno říci, že ne přelomový - takové dějově podobné Svědomí Jiřího Krejčíka je už z roku 1948 a přitom je dramatičtější, modernější a v jistém ohledu i svěžejší. Ani Kruh však rozhodně nezklame a zaujme. Všichni členové rodiny v něm jsou dobře charakterově vykresleni i zahráni, příběh není obalen žádnými nadbytečnými motivy ani neobsahuje nic, co by už dnes působilo výrazně archaicky a tím rušivě. Navíc do filmu nepronikla žádná politika (narozdíl od téměř dvacet let mladšího seriálu Žena za pultem, který si v souvislosti s Kruhem nelze nevybavit, protože podobnost některých motivů a postav je až zarážející). Místy překvapí i zajímavá kamera - nejvíc asi při pohledu na stůl shora. Škoda ale, že se režisér občas neubránil jisté sladkobolnosti (např. slova o kaštanu pod oknem). Konec ponechali tvůrci otevřený - snad z důvodu vědomí toho, že zcela jasné uzavření příběhu, ať už jakékoliv, by nějakou skupinu diváků mohlo i trochu naštvat. Nicméně laděním závěrečné sekvence včetně posledního záběru a vůbec názvem filmu naznačují konec spíše happy-endový - a tedy méně reálný.(3.10.2007)
-
pseudo
V televizním programu se píše "drama rodiny rozvrácené manželskou nevěrou", pro mě ale Kruh zůstává filmem o emancipaci ženy. Tři generace žen, babička, matka, dcera, a jeden mladý muž (dospělý syn) se staví proti nevěrnému otci. "Ty už si to nemusíš nechat líbit," říká matce tchýně, "to bylo dřív taky, jenom se zavřela okna, aby nebylo slyšet rodinné neštěstí." Celý film ale nejlépe vystihuje matčin komentář, když odchází z rodinného bytu a dcera jí nese kufr: "A tak mě do života vyprovází dcera, ne já ji. Je z pokolení, které zná svou cenu. Já svou cenu teprve hledám." Kruh je film, který plyne pomalu, v takřka dokumentárním stylu, ale přesto u obrazovky sedíte jak na trní. Vrátí se k němu? Nevrátí? Jak se školou povinný chlapec vyrovná s rozchodem rodičů? Rozejde se otec s milenkou? Každá věta hlavních i vedlejších postav tne do živého ("Jo, holka, do některjch věcí vidět není. Ale, člověče, přehlídnout tři děti?"), bez zbytečného názorného vysvětlování těch útržků děje, který zrovna není vidět. Drama se koná pod porvchem a o jednoznačném konci, který by diváka uklidnil a postoj jednotlivých protagonistů vysvětlil či ospravedlnil, se ku velkému prospěchu celého filmu nekoná.(2.10.2007)
