Ludmila Innemannová

Ludmila Lvová, která se proslavila jako Ludmila Innemannová, se narodila 3. srpna 1868 v Praze do rodiny barytonisty Prozatímního divadla Josefa Lva (1832 – 1898). Své příjmení vyvdala (stalo se v říjnu 1982) s významným hercem, režisérem, zpěvákem, pedagogem a několikaletým členem jugoslávského Nového divadla v Lublani a pražského Národního divadla Rudolfem Innemannem (1861 – 1907).

S manželem měla čtyři děti, filmového herce, kameramana a režiséra Svatopluka Innemanna (1896 až 1945), herce a promítače Miroslava Innemanna (1894 – 1953), filmového zástupce Rudolfa Innemanna (1901 – 1945) a herečku Lidušku Innemannovou (1905 – 1968). Ludmilina snacha (Svatoplukova žena) Zdena Kavková (1896 – 1965) byla herečkou Švandova a Vinohradského divadla. Ta několikrát s tchýní vystoupila před kamerou. Manželkou jejího švagra byla filmová herečka Marie Oliaková (1876 – 1942).

Innemannová byla herečkou a rovněž operní pěvkyní. Obě své profese využila ve svých angažmá. Ještě jako svobodná v Národním divadle (1890) V Brně se seznámila se svým budoucím manželem, s nímž se připojila k Ludvíkově společnosti (1893 – 1894). S ní podnikli turné po USA (projeli New York, Baltimore, Pittsburg, Cleveland, Detroit, celý americký západ a Chicago). Pár se následně uchýlil opět do Evropy, kde našli nové angažmá v jugoslávském Novém zemském divadle v Lublani (1894 – 1900). V Lublani se manželům narodil syn Svatopluk Innemann.

Po dívčích a milovnických rolích se Ludmila Innemannová přehrála zejména do rolí hrdinských matek a starých žen, které svůj úděl musí nést až do smrti. Při hraní dbala na svoji mimiku, hlas, práci s tělem, pohyby rukou a realistické prokreslení postavy. Její herecký vývoj a další herecké působení však omezovala rodina, manželské i mateřské povinnosti a starosti.

K filmu ji až v pozdním věku přivedl syn Svatopluk. Její herecké umění zachytilo pouhých sedm němých snímků. Před kamerou poprvé debutovala roku 1919 rolí matky mladé dívky (příležitostná herečka Eva Levínská) v komedii BYL PRVNÍ MÁJ o velmi zajímavém snu jednoho mladíka. Film je pro historiky velmi cenný také záběry pražských zahrad a parků v jarním období.

Další rok vytvořila pět menších úloh babičky v pohádce svého syna Svatopluka Innemanna ČERVENÁ KARKULKA (1920), dívčiny (Věra Bašná) matky v dramatu KOMEDIANTKA (1920), staré účastnice výletu v MAGDALENĚ (1920), Olžiny (záhadná Olga Alzire-Chic) matky v melodramatu ODPLATA (1920) a Vlastiny (Zdena Kavková) matky v dramatu ZLATÁ ŽENA (1920) režiséra Slavínského, který opět diváky velmi překvapil svými neuvěřitelnými kaskadérskými kousky na křídle letadla kroužícího nad Prahou.

V roce 1921 na ní čekala životní a také poslední filmová role v adaptaci románu Boženy Němcové BABIČKA (1921) režisérky They Červenkové, kde vytvořila jako úplně první (po ní to byly Terezie Brzková a Jarmila Kurandová) postavu legendární babičky Magdaleny Novotné. Její filmovou vnučku Barunku zde sehrála dcera Liduška. Snímek je mj. zajímavý tím, že se zde setkali manželé a pozdější slavní herci Národního divadla František a Milada Smolíkovi.

I když se Innemannová těšila dobrému zdraví a dožila se požehnaného věku, závěr jejího života nebyl nijak veselý. Manžela Rudolfa přežila o neuvěřitelných čtyřicet devět let a přežila rovněž své dva syny. Svatopluka o jedenáct a Miroslava o tři roky. Předčasnou smrt manžela a synů lze vysvětlit dědičnou psychickou chorobou, kterou všichni trpěli.

Nakonec Ludmila Innemannová zemřela v osamocení 16. července 1956 v Praze ve věku nedožitých vysokých osmdesáti osmi let. I když umělkyně zemřela 30 let po svém posledním filmu, je filmová herečka.

Jaroslav "krib" Lopour