Luciano Bonanni

Římský rodák Luciano Bonanni byl jedním z nejznámějších filmových herců italské kinematografie 20. století. Pyšní se nekonečnou filmografií, skládající se z více než tří set filmů distribuovaných po dobu více než čtyřicet let.

Svou kariéru začínal v divadle v letech, kdy byla Itálie pod fašistickou diktaturou. Od počátku padesátých let minulého století se začal objevovat na plátnech kin. Premiérou pro něj byl snímek z roku 1951 Totó e le donne. Více známým se stal v šedesátých letech díky filmům Il Federal (1961) nebo Totò contro i quattro (1963). Jako mnoho jeho kolegů v té době často používal pseudonymy s americkou příchutí, jako třeba Larry Bona. Další snímky, ve kterých zanechal výraznější stopu, jsou Zorro e i tre moschettieri (1963), Niente rose per OSS 117 (1968) či Colpo di stato (1969).

Často se objevoval v menších rolích jako návštěvník westernového salónu, měšťan, zelinář, taxikář nebo majitel obchodu. Mimo jiné se Luciano objevil v šestnácti westernech, jako byly Johny Yuma (1966), Bang Bang Kid (1967), ...e per tetto un cielo di stelle (1968) nebo i u nás velmi známý film s Terencem Hillem Podivné dědictví (1972).

I v době filmování zůstal věrný svým divadelním rolím. Méně času na divadlo přišlo příchodem sedmdesátých let, kdy se jeho kariéra na filmovém plátně rozvinula naplno a Luciano Bonanni natáčel až třiceti filmů ročně. Nejvíce se objevoval v komediích, a tak natáčel i takové klasiky italské komedie jako Fantozzi (1975) nebo Stenův snímek Febbre da cavallo (1976). Ve druhé polovině 80. let odešel kvůli zdravotním problémům do hereckého důchodu, a posledním filmem, ve kterém se objevil, byla komedie Neri Parentiho Casa mia, casa mia… (1988).

Luciano Bonanni zemřel ve svém rodném Římě, po několika letech nečinnosti ve filmovém průmyslu, na infarkt ve věku 70 let.

Petr "Hennes" Hennebichler