Donna Reed

„Hrála jsem ve čtyřiceti filmech a pamatuji si jenom 'Jakou podprsenku si vezmeš dneska, miláčku ?' Byla to oblast velkých rozhodnutí - od krku po pupek."

Narodila se jako Donnabelle Mullenger na farmě nedaleko malého městečka Denison v Iowě, kde se nyní každoročně pořádá “Donna Reed Festival”. Stromy, které sadil její otec, stále stojí a cesta k jejich domku se dnes jmenuje Donna Reed Drive. Byla dcerou Hazel Jane a Williama Richarda Mullengerových, nejstarší z pěti dětí vychovávaných k metodistické víře. Reedová vyrůstala podobně jako mnoho dalších farmářských děvčat na americkém středozápadě. Byla ale něčím vyjímečná – svou krásou. Navštěvovala Denison High School a školu končila mezi nejlepšími deseti (v ročníku jich bylo tehdy přes osmdesát).

Vyhrála místní soutěž krásy a v roce 1938 se odebrala do Los Angeles, kde byla unešena tím, že se může za pohých pět dolarů na semestr účastnit administrativních kurzů na losangelské městské akademii (Los Angeles City College). Hnala se za svým snem, aktivně se účastnila různých studentských představení a získala i titul “Královna kolejí” (Campus Queen) - její fotografie se objevila na první straně Los Angeles Times a s ní přišly i nabídky k filmu. Podle jiné verze si ji na jednom kolejním představení všiml hledač talentů ze studia MGM. Pravdou je, že v začátcích své kariéry také pózovala „částečně oděna“ různým fotografům.

Její první filmy, to byly jen malé role v THE GET AWAY a SHADOW OH THE THIN MAN (oba 1941). Od filmu BABES ON BROADWAY (1941) s Mickeym Rooneym a Judy Garlandovou ji v MGM začali obsazovat do významnějších úloh: THE BUGLE SOUNDS (1942), THE COURTSHIP OF ANDY HARDY (1942) a THE MAN FROM DOWN UNDER (1943). V roce 1944 se její jméno na plakátech ke komedii SEE HERE, PRIVATE HARGROVE (1944) objevilo na prestižním druhém místě hned za Robertem Walkerem. Hrála zde prodavačku v kantýně, se kterou se seznámí právě rukující zpravodaj. Objevila se i po boku Johna Waynea a Roberta Montgomeryho ve válečné „agitce“ BYLI OBĚTOVÁNI (1945) a v posledním roce války zazářila jako Gladys Hallwardová v adaptaci oblíbené novely Oscara Wildea OBRAZ DORIANA GRAYE (1945), byla to do té doby její nejlepší role. Tento milostný příběh, zasazený do Londýna roku 1890, obdržel smíšené kritiky, ale ohlas mezi diváky byl velmi slušný. Donna se zařadila mezi hollywoodskou elitu.

V roce 1946 zazářila ve svojí asi nejznámější roli, jako Mary Baileyová, žena Jamese Stewarta v klasice Franka Capry ŽIVOT JE KRÁSNÝ (1946). Tento nadčasový příběh, který po svém uvedení téměř propadl, se postupem let stal neodmyslitelnou součástí (amerického) svátečního televizního programu. Ve filmu se také představili Lionel Barrymore a Thomas Mitchell. Do scény, kde Reedová spolu se Stewartem háže kameny na starý dům, původně plánoval režisér využít dublérku. Reedová, která byla na střední škole výbornou baseballovou hráčkou, však házela velmi dobře. A na plátně je to vidět. Rok poté hrála Ann Danielsovou v BEYOND GLORY (1948) s Alanem Laddem. Ve filmu-noir, dramatu CHICAGO DEADLINE (1949), opět s Laddem, byla obsazena do zatím nejsilnější role svojí dosavadní kariéry. Na dlouho dobu to bylo jedno z nejlepších hollywoodských mysteriózních dramat a vedlo si velmi dobře také kasovně.

S nástupem 50. let dostávala čím dál tím větší role, povětšinou ale obětavých a spořádaných „dívek od vedle“. O to víc se roce 1953 zaskvěla jako salónní prostitutka Alma ve slavném Zinnemannově válečném romantickém dramatu ODTUD AŽ NA VĚČNOST. Byla tak dobrá, že byla nominována na cenu Akademie pro “nejlepší herečku ve vedlejší roli”, která jí taky nakonec i připadla. Porazila tehdy takové „veteránky“ jako byla Thelma Ritterová nebo Marjorie Rambeauová. Hvězdně obsazený film (Burt Lancaster, Montgomery Clift, Deborah Kerrová, Frank Sinatra...) byl rovněž vyhlášen nejlepším filmem - posbíral celkem osm Oskarů. V pozdějších letech si Donna občas posteskla, že odmítla i jiné, odvážnější role, podobné té, za kterou dostala cenu Akademie. V témže roce si zahrála s Jerry Lewisem a Deanem Martinem v „golfové“ komedii THE CADDY (1953). Ztvárnila také postavu Sacajawey ve westernu THE FAR HORIZONS (1955), příběhu o Lewisově - Clarkově expedici s Charltonem Hestonem a Fredem MacMurrayem.

Navzdory uznání a hollywoodské prestiži začala její kariéra stagnovat. Po dokončení THE WHOLE TRUTH (1958) s manželem založili vlastní produkční společnost - Todon Productions – a uvedli její talent do nově nastupujícího média, televize. V „The Donna Reed Show“ (1958-66) uchvacovala svým rafinovaným šarmem a stala se zosobněním typické americké provinční matky. Série byla hitem následujících osm let. A Donna zapůsobila, a to tak, že byla v letech 1959-1962 každoročně nominována na prestižní cenu Emmy pro „nejlepší herečku“. V televizi byla mnohem populárnější než na plátně. Po ukončení produkce se na chvíli z šoubyznysu stáhla, aby se vrátila v několika televizních filmech. Reedová byla protiatomovou aktivistkou a protestovala i proti válce ve Vietnamu. V roce 1967 založila sdružení „Another Mother for Peace“.

V sezóně 1984-1985 dočasně nahradila Barbaru Bel Geddesovou v úloze “Miss Ellie” v seriálu „Dallas“. Když se pak Bel rozhodla v následující sezóně vrátit, byla Reedová z natáčení propuštěna (dozvěděla se to údajně od jednoho novináře během dovolené v Paříži). „Dallas“ byl jejím posledním veřejným vystoupením, obvinila produkční společnost z porušení smlouvy a krátce před svou smrtí obdržela blíže neurčenou sedmimístnou „odškodňovací“ sumu. Reedová zemřela v Beverly Hills na rakovinu slinivky, se kterou bojovala dva roky. Do oslav 65. narozenin jí chybělo několik dní. Pohřbena byla na Westwood Village Memorial Park Cemetery v Los Angeles.

Jejím prvním mužem byl William Tuttle, ale manželství vydrželo pouhé dva roky (1941-1943). S producentem Tony Owenem (1907-1984), jejím druhým mužem, měla čtyři děti - dvě z nich adoptovali v Illinois. S Owenem se Donna rozvedla v roce 1972 a o čtyři roky později se provdala potřetí, tehdy si vzala armádního plukovníka ve výslužbě Grovera W. Asmuse (1926-2003). Na své kořeny a dětství na farmě však Donna nikdy nezapomněla. Po její smrti založil Grover v Denisonu fond („Donna Reed Foundation“) na podporu mladým hercům. Organizace tam každoročně pořádá již zmíněný festival, dále různé výukové a scénáristické workshopy a spravuje dnes také herecké centrum nesoucí Donnino jméno.

Marek "džanik" Janík