Tochal

Geniální, vtipné, časem (téměř) nedotčené. Spolu s Monty Pythony a Cimrmany jeden z mých tří základních inspiračních zdrojů na poli humoru. Risk!

U kvůli okázale sabotujícímu Honzovi Kociánovi a plačícímu Šulovi se vyplatí sledovat. Vážně! Nebo ne?

Původní próza je jedna z těch, které se dají označit slovy mnohvrstevnatá, vizionářská, s mřihmouřením obou očí snad i geniální; film by mohl být ještě lepším, a skutečně lepším je, naneštěstí však nezachycuje děj v původní podobě – končí před pro vyznění knihy klíčovou klíčovou poslední kapitolou, ani to však neubírá snímku tolik, abych jej neohodnotil pěti hvězdičkami a nezařadil mezi mých top 10. Po vizuální stránce svou nekompromisní stylizací správně šedesátkově ulítlé, hudbně jeden z nejlepších filmů vůbec (Ludwig van je holt Ludwig van), scéna Singing in the Rain další z těch nezapomenutelných. P.S. Pokoj těm, kterým se film nelíbí pro údajnou adoraci násili.

Neuvěřitelně přeceněný film. Jistě, kvalitně natočeno, kvalitně zahráno, dohromady ale průměrná, téměř až televizní věc. Narozdíl od většiny ostatních navíc asi nejsem schopný docenit ani Firthův výkon; to vám skutečně přijde tak těžké trochu zadrhávat? Mně ne. A při Beethovenově sedmé (mimochodem mé nejoblíbenější skladbě) podkreslující projev jsem se musel skutečně smát.

Lolita, další z majstrštyků velkého mistra. Jako pokaždo film úplně jiný než všechny jeho předcházející i násedující, přesto však v něčem podobný - opět se totiž jedná o perlu filmového umění skvost, o něj by mělo být pečování jen v bílých rukavičkách. Anebo ne, klidně jej hoďte do hnoje a pošlapte, on se z toho stejnak oklepe. Nabokovu předlohu jsem nečetl, nemohu proto posuzovat, jak moc je jí film věrný. Ze sekundárních zdrojů jsem ovšem tak nějak vytušil, že novela je mnohem otevřenější, zvrácenější, explicitnější, což podle mnohých filmu ubližuje. Já si to nemyslím. Jistě, že Kubrick umí natočit i porno nevulgárně a esteticky ukázal v Eyes Wide Shut, ovšem zde by mi přílišná doslovnost vadila. Nemohl bych se tak opájet všenaznačujícím jiskřením mezi výbornými Jamesem Masonem a Sue Lyon, nemohl bych v zdánlivě bezvýznamných slovech, pohledech a náznacích hledat děje předchozí i budoucí, odehrávající se však jen za zavřenými dveřmi a zataženými žaluziemi. Vývoj stráncoucího profesora Humbarta je podán uvěřitělně, strhujícně, Mason hreje bravurně zamilovaného mladíka, štvano zvěř, milujícího otce, zlomeného starce... Závěrečnou scénu považuji za vůbec jednu z nějlepších jakou jsem kdy viděl, ať už kvůli zůčastněným hercům (konečně jsem viděl Sellerse mimo Růžového pantera - děkuji!), tak pro vizuální stránku věci. Závěrečnou scénu poažuji za jednu z nejlepších v historii filmu vůbec.

Tady sě někdo pokoušel natočit Donnieho Darka II, že? Nepovedlo se, no.

Již dlouhou dobu se mi nestalo, že jsem ve tři ráno zapnul film, očekávaje, že do půl hodinu usnu, nakonec jsem ale celý bez jediného ošití vydržel, a co víc dokonce jsem si jej po skončení pustil ještě jednou. NIKDY, opravdu nikdy jsem neviděl natolik komplexní film. Na plátně sledujeme opulentí hostinu obrazů, předmětů, postav a dějů, žádný z nich však nevstupuje do hry náhodně, ždáný z nich nezůstává bez významu, žádný z nich neluje osamoceně vesmírem. Každý jeden bod vve filmu se explicitně (méně často) či implicitně (mnohem častěji) váže k desítkám, stovkám, tisícům dalších bodů, táhne je za sebou a nechá se táhnout jimi. Více než cokoliv jiného charakterizuje Donnieho slovo mozaika, mozaika nekonečná ve své velikosti o obsahu, přesto však celistvá. Děkuji za to.

Odcházení není obyčejný film, přesto JE to film, navíc dobrý film, mohu-li soudit. Jistě, nemůže se líbit každému; zdání, že se bude jednat o mainstreamovou komedii je také hlavním důvodem, proč bylo tolik lidí tak moc zklamáno. Nízké hodnocení zde nevychází z absence kavlit - vychází z nepochopení. I ti nevětší kritici Odcházení většínou film chválí za hudbu, kameru, střih, choreografii, výtvrané pojetí, tedy věci, které kupříkladu Avataru stačily k zařazení na piedestal mezi údaJně nejlepší filmy všech dob a mmnozí ještě dnes pláčou v komůrce a nadávají zlým akademikům. Dostal-li jsem se ke srovnání s modravým 3D hitem, zůstanu u něj - někdo by snad chtěl namítnout, že Avatar měl naví dobrou režii. Možná. Jenže Odcházení ji má také - a jakou! Ony jsou totiž dva druhy chyb, kterých si divák všimne a sráží za ně své hodnocení. Chyby nezáměrně, vzniklé z nezkušenosti či neschopnosti režiséra, jakých je v téměř každém filmu větší či menší množství odpovídaící jeho kvalitě. Pak jsou ale také chyby, které ve skutečnosti žádnými chybami nejsou, jsou jen režijním záměrem, zcizovacím efektem, drobným žertem. Já osobně jsem přesvědčen, že Odcházení je film natočený zcela dokonale ve svém záměru, je přesně také, jaké je chtěl Havel mít, i ony vtípky na úrovni komunální satiry nejsou důsledkem nedostatku vkusu či soudnosti autora, jsou jen jakousi jeho hrou, pokusem, co všechno plátno, tedy médium jím dosud neprobádané, snese. Stačí pak přistoupit na Havlovu poetiku, jazyk, způsob vyprávění a pětihvězdičkově se bavit. *** Jak tak koukám, nyná je Odcházení přesně tam, kam patří. 49%, šedesátý nejrozporuplněji hodnocený film.

Velké, velké zklamání. Svým předchozím filmem geroj režisérské stoličky Vlado Štancel ukázal, že natočit dobrý film umí, v Pamětnici vak šlo vše proti němu. Starého psa novým kouskům nenaučíš; režisér tentokrát nedostal taková herecká esa, jako je například pan Gondík, a výsledek tomu odpovídá. Velká škoda, že pan Štancel hraje jen významnou a velice vtipnou, přesto však malou roli, zatímco do popředí se dere tlustý, otylý a zpocený Magnusek, který neumí ani hrát, ani psát scénáře. To je ostatně další velká chyba filmu; smysl pro humor pana Štancela je nevyčerpatelný a pro českou kulturu nenahraditelný – naopak neochmýřený Magnusek asi neví, co to vtip je. Jedna hvězda panu Štancelovi za snahu; už se těším na Rekvalifikaci, opět plně kontrolovatelnou režisérem, scénáristou i hercem v hlavní roli Vlado Štancelem.

Fantastická, bezchybná a k smrti zábavná prvotina zrzavého génia, vousatého čechoslováka, českého Eda Wooda. České herecké nebe v čele s výborným Daliborem Gondíkem pod precizním režijním vedením pana Štancela září, dokonale sedící mozaika vět, scén a vtipů svědčí o velkém scénáristickém umu, nezapomenutelně a pod kůži se zarývajícně působí hudební složka bezpochyby nejlepšího filmu roku 2006. Škoda, že zabedněnost samozvanců z české filmové akademie pohřbívá takto povedené snímky! Ložených pět hvězd pro postmodernistickou smršť.