Odcházení

Dobrá. Postavu Václava Havla mám rád, pro mě je to člověk s velkým srdcem, proto mu rád cokoliv odpustím. I to, že si na sklonku života splnil sen a natočil podle své divadelní hry celovečerní film. Mohlo to dopadnout o dost hůř. Příběh, který jsem jako divadelní představení prozíval a moc nepochopil, je za filmovou kamerou srozumitelnější a také kýčovitější. Ovšem to považuji za záměr. Vytratily se Havlovi vstupy zpoza plátna (významné plus oproti divadlu), které nahradila Malířova povedená kamera. Reálný svět vymaněný se z prostor Archy již tolik nesvírá ani herce, takže je o co hrát, přestože film jistá teatrální pravidla dodržuje a chová se obdobně, jako kdybychom se z divadelních prken o moc neposunuli. Pokud bych byl nějak šmrncnutý politikou, tak je to pro mne něco jako povinná četba, ale to bohudík nejsem. Tak proto jen ty tři hvězdičky. (01.05.2012)

Kdy uz tady nekdo konecne napise, ze mezi Kamenakem a Odchazenim lze tezko najit podstatneho rozdilu? Ten film je opravdu oligofrenni a vlastne proc ho nazyvat filmem, kdyz mu chybi pomalu jeho zakladni znaky. Nemel bych nic proti tomu, kdyby se jednalo ciste o divaldo ve filmu (zde vsak ani nahodou). Neprostestoval bych proti Havlovske exhibici, ktera by odpovidala jeho filmove vizi (tady vsak zadna neni). Ale ze se nakonec dockam estrady, ktera navic po zaverecnem Havlovem cameu plne snese kriteria taskarice, to jsem si nepredstavoval ani v nejhorsim snu, Zaznivaji-li tady nazory, ze lide film spatne hodnoti z duvodu odporu k Havlove politice, jejich autori by se meli nad sebou zamyslet,. Bylo by stejne lacine tvrdit, ze nekdo hodnoti film vysoko jen proto, ze ho mel rad jako prezidenta. PS. Ja jsem mel Havla velmi rad a jeho politicke nazory a kroky (az na par prehmatu, jako napr. plytvani milostmi i pro ty nejvetsi dobytky) jsem uznaval po cleou dobu jeho prezidentovani. Jen kvuli tomu vsak nemohu napsat, ze se mi film libil, a poprit, ze mit ctyri ruce, porad je to k drzeni se za hlavu velmi malo. (11.04.2011)

Také jsem neodolal a musel jsem tento skvost, prý od tak světově významného dramatika vidět, zvláště po včerejší tak smutné zprávě, která zaskočila takřka celý nepřipravený svět...No upřímně, dramatikovo umění mě nikdy předtím nijak vážně neoslovilo a u tohoto díla to bohužel nebylo jinak...Asi nejsem ten správný intelektuál, jakých na těchto stránkách jsou mraky, ale vydržel jsem to cca. celých 30. minut a pak jsem to humanistovo "Odcházení" musel vypnout. Chtěl jsem totiž vědět, jak velký dramatik naložil se 40.milióny lowáčků z našich daní. A byly to opravdu "dobře" vynaložené peníze - samá zvučná herecká jména-samej kamarád a láskopravdař, akorát jsem tu hru bohužel opět nepochopil. Buď mám totiž schízu já, nebo autor onoho veledíla, jeho by však omlouval vysoký věk, mě asi blbost. Na takové "veledílo" totiž musí mít člověk hodně silný intelekt-tak jako k poslechu třeba čínské lidové hudby!! No uvažte, to není opravdu asi pro každého. ps: Sbohem bombarďáku a pozdravuj tam nahoře-nebo dole,..soudruha Kima:-) (19.12.2011)

Nemám pocit, že snímek dokážu hodnotit. Odcházení vnímám jako divadelní hru Václava Havla pro Václava Havla a své nejbližší, ostatní snad ani nemohou vše rozklíčovat. Jde o epitaf, ve kterém se autor chce vyzpovídat, ale zároveň toho příliš konkrétního neříct, byť je za tou matoucí mlhou někdy obdivuhodně upřímný. Předpokládám, že můj zážitek by se mnohonásobně prohloubil, kdybych býval byl znalý detailů z prezidentova života. Takhle jsem mohl veskrze vnímat jen očividné a explicitní motivy, ztrácet se v alegorii a absurditě, ale především vstřebávat emoce. Vše objímá sebekritika vlastních chyb a (domnělé) malosti. Možná jde o zpověď, o omluvu, kdy se Havel potýká s pocitem, že se jeho vlastní ideály s postupem času zplošťují a mění v kýč a to nejen jeho vinou ale i vinou těch, kteří tyto ideály jen používají v promluvách, byť jim snad ani nejsou schopni porozumět a o to méně uvěřit.. Únava, bolest, absurdita bytí - přes dominanci těchto motivů ale nejde o poraženecké sebemrskačství. Vše sice prostupuje určitá apatie, v lepším případě ji lze ale vnímat jako smíření, ono lehce bolestné pousmání a vlastně nebývalou sílu, kdy člověk tak pokorný a vnímající chyby člověka (a sebe sama na prvním místě), i přes desítky let otupování, přešlapů a v objetí reality, dokáže říct "ano, jsme malí, chybující a mnohem méně honosní, než se snažíme předstírat velkými slovy a činy, ale pojďme dál a to pokud možno nejlépe, jak jen to dokážeme, byť ve světě, který je dost možná nad naše síly." (02.05.2014)

Po obsahové stránce s tím problém nemám, je to přeci jen Havlova reflexe vlastního státnického úřadování, ale uniká mi smysl toho, proč je to tak přepjatě kýčovité (ty neustálé nájezdy Malířovy kamery po půlhodině strašně vytáčejí), a proč se známí herci honí za tím, kdo z nich bude více přehrávat. Ano, absurdní divadlo má své určité zákonitosti, ale v tom případě by mělo zůstat na divadelních prknech, jelikož s filmovým médiem si absolutně netyká, tudíž celé Odcházení není ničím jiným, než filmovou ilustrací sebe sama, což ji dělá dokonale sebestřednou, běžnému filmovému diváku až odpudivou a naprosto zbytečnou. V souvislosti s Českými lvy jde buďto o další výplod teatrální posmrtné glorifikace, nebo ten zbytek naší tvorby ani neměl spatřit světlo světa. (09.02.2012)