Davej

To že jde o opravdu skvělý seriál není třeba nijak zvlášť zvýrazňovat, o tom svědčí zdejší hodnocení. Ovšem ona je to úplná klenotnice výborných postřehů a odpozorovaných postupů z politické scény. Vskutku, politici si jen mohou sednout k televizi a zapisovat si poznatky: dozvědí se jak na média a- a to je zřejmě ještě mnohem důležitější- ještě jak na své úředníky. Ovšem být politikem já, snažím se v o to, aby se nemohli dívat také zaměstnanci ministerstev (třeba takové speciální úkoly na inkriminovanou dobu by velice pomohly). Ti totiž jinak sedí u televizoru samozřejmě také, protože není snadnější cesty k načerpání nových fíglů a manévrů, jak si zajistit bezpečný a hlavně poklidný život, prostě jak znemožnit ministrovi jeho práci. A mají to přímo z první ruky od člověka nejpovolanějšího- sir Humphrey Appleby se s nimi o těžce nabyté zkušenosti rád podělí. Ovšem být ministerským úředníkem já, snažím se v prvé řadě o to, aby ve chvíli, kdy zazní z obrazovky Big Ben, byl ministr právě na cestě na pracovní jednání, jinak by mohl být proti řadě mých kroků brzy imunní. Ovšem ať už bych byl ministrem či jeho podřízeným, snažil bych se nejspíš vždy v prvé řadě o to, aby seriál nemohl být v ČR na otevřených televizních okruzích už nikdy uveden, protože nechat si před voliči takhle odkryté karty... Takže do té doby, než o tuto možnost budou diváci připraveni, měli by se velice pozorně dívat. Pakliže se po posledním dílu nebudou chtít stát příslušníkem ani jednoho z v uplynulých řádcích stále zmiňovaných povolání, k čemuž by dozajista měli dobrou kvalifikaci, mohou se alespoň uchýlit na dráhu politologa-amatéra.

Vždycky když jsem se díval, dostal jsem chuť na třešňový koláč. Vůbec nechápu, proč. Městečko v seriálu opravdu žilo. Tolik postav jako tady se snad nikde jinde nevyskytuje. . Nejvíc jsem si ale oblíbil Lelanda Palmera. Jednou z pozitivních stránek série bylo, že si divák nikdy nemohl být jistý, že některá z třeba i ústředních postav nezemře za nejbližším rohem. Platila zde prostě zásada Miloše Zemana, kterou aplikuje skutečný život, tedy: "Padni, komu padni."

Perfektní atmosféra a v ní slušné příběhy. Hodnotil bych to tak na nějakých 90 procent. Ta čb má opravdu něco do sebe. No a navíc ta hudba, která hraje pod titulky na začátku a na konci. Z ní mi málem vždycky naskakuje husí kůže.

Adamíra je vynikající a dává tomu trochu jiný rozměr. Opravdu to není špatný seriál, jenže dvakrát nevstoupíš do téže řeky.

Jo, to byly kdysi páteční večery. Nejdřív Akta X a pak Krajní meze. Člověk se pak skoro bál jít na záchod.