zputnik

Poraďte mi, co mám k tomuto snímku napsat. Tarkovského tvorbu mám hodně rád a neskutečně si Tarkovského jako filmového tvůrce i člověka vážím, ale se ZRCADLEM si fakt nevím rady. Na jedné straně jsem se během filmu (v tom nejlepším slova smyslu) rochnil ve vizuálním a audio zpracování. Tarkovskij prostě umí vystihnout atmosféru, vytvořit to správně duchovně-filozofické prostředí... ale... ale tento film prostě narušuje a popírá mnou chápanou definici umění. Umění nemusí (a mnohdy taky nesmí) být jednoduché. Pokud je umění o schopnosti do poselství zakódovat a přenést na druhé něco osobního, hlubokého a běžným jazykem nesdělitelného, co druhé "posunuje" dál, pak se to Tarkovskému v mém případě podařilo jen tak napůl. Byly chvíle, které jsem si neskutečně užival; pak však taky přišly chvíle, kdy jsem se užíral nudou. Andreji, tentokrát skutečně nemohu jen chválit. Je mi to líto... 75/100.

INTERSTATE 60 = skvělé řešení, když nechci přátele prudit nějakým extrémně těžkým a filozofickým kusem... a zároveň nechci skončit u nějaké "pop-cornové" blbosti. Film, který je zábavný, ale současně se dotýká a "řeší" kopu filozofických otázek; ty už sice byly řešeny v řadě jiných filmů, ale dosti složitou, těžkou a jaksi "uměleckou" formou. Toto je prostě šíleně odlehčené - je to taková "škola hrou". Shrnuto a podtrženo: velmi dobře zpracovaná pohádka pro dospělé, které vás pobaví i poučí.

Svěží snímek, který rozesměje a současně vyvolá podivnou směsici seversky zadumaných nálad. Gangsteři - byť jsou to vesměs totální looseři a magoři - po chvíli hraní zahrají na vaše city a vy jim prostě začnete fandit. Snímek o tom, že rozličné životní traumata nechodí po horách, ale po lidech; a často je (bohužel) "chytnete" v samotné "poklidně působící" rodince. Shrnuto a podtrženo: Výborně zpracovaný snímek o tom, že smrádkem se člověk nerodí, ale dospívá v něj a že jen málo věcí je na tomto širém světě ;o) černobílých.

PADLÉ ŽENY (pro mě osobně) patří do té kategorie filmů, u nichž forma výrazně převyšuje obsah. Nemám co vytknout formální stránce - Peter Mullan umí vytvořit atmosféru (viz například úvodní svatební scéna), umí výborně skloubit vizuální stránku se stránkou hudební (Craig Armstrong), dokáže vygradovat scény etc. Co se mu však totálně nepodařilo bylo přesvědčit diváka (či alespoň mně) a nepropadnout přitom tendenčnosti. Nepopírám šílenosti, které se ve filmu udály; nepopírám to, že takhle nějak to mohlo skutečně v některých (či mnohých) případech vypadat. Ale ona tendenčnost a černobílé podání problému nakonec působí značně kontraproduktivně... mnohé zneklidňující, burcující a "do nebe volající" problémy to zbytečně degraduje. Škoda... 3 a 1/2.

MĚSTO BOHŮ je mrazivým příběhem o latinskoamerických dětech. Přesněji: o dětech z generace no-future, které umí sotva číst (a to v tom lepším případě), vyrovnanosti a jakési životní moudrosti pobrali povětšinou nanejvýš tak, aby zmákli práci s kvérem a jejich matkou/otcem a učitelem se stala ulice no, dejte kvér do jejich dětských rukou a udělají vám revoluci. Tu svou, malou, dětskou, ale o to více děsivou a bez ohledu na pražící slunce mrazivou. Tolik námět dle skutečné události. A způsob zpracování? Snímku nechybí věrohodnost, skvěle vystihuje živočišnost a život Rio de Janeira... a bezvýchodnost života v periferii. MĚSTO BOHŮ nepřikrašluje ani nepřehání. Jde prostě o uvěřitelný opus, u něhož si přejete, aby se námětem stala raději noční můra Davida Finchera než skutečná událost. Vše výše uvedené zajišťuje excelentní kamera, hudba, herecké výkony etc. a právem to zařazuje MĚSTO BOHŮ mezi nejlepší světové snímky posledních let. Poznámka: Jojo, zle tam, kde se náladovost a moudrost dětské hlavičky/mladická nerozvážnost stane soudcem a ruce/ručičky dětí nástrojem k vykonání rozsudku.

Tim Burton a jeho animovaný kraťas VINCENT je krásnou hříčkou, která potěší obrazem a nadchne textem/veršem. Krátký příběh o malém Vincentovi a jeho bohatém a potemnělém vnitřním světě, který si v hlavě opečovává jako babička zahrádku. Potemnělé, mírně schizoidní (nikoliv však přespříliš a nezdravě depresivní) a především zábavné. Není verše, u něhož bych nebyl natěšen na to, jak s ním bude nakonec naloženo. A věřte, že ony verše přes celkově potemnělou vizuální atmosféru jsou nakonec nejen krásné, ale v kombinaci s obrazem především úsměvné.

Film ostrý jak žiletka. Film, který Vás vcucne dovnitř, bezchybným audio-vizuálním zpracováním psychicky a do mrtě vycucne a na konci pak vyplivne ven jak prázdnou a stlačenou PETku No, co si přát více? Nenacházím chybičky na tomto opusu. Sice jsem se chvílemi nemohl zbavit pocitu, že snímek byl natočen na zakázku DROP-INu, ale uznejte: jak jinak prezentovat důsledky (nejen) drogové závislosti? Není mnoho jiných cest; a jakékoliv hledání "zlaté střední cesty" by bylo jen okecáváním a zakrýváním něčeho, co postupem času příliš dobře zakrývat nejde. Já jsem prostě z tohoto snímku totálně paf. Snímku nechybí grády, strhující střih, perfektní práce s kamerou, uvěřitelné herecké výkony, výborné filmové nápady a "frajeřinky" a v neposlední řadě geniální (zdůrazňuji: geniální) hudba. Clint Mansell a Kronos Quartet předvádí něco neuvěřitelného. Takové prolnutí audio a vizuální stránky se fakt často nevidí. Prostě: co si přát více? Jen více takových filmů jen houšť a větší kapky.

Velmi příjemné překvapení – nečekal jsem od tohoto snímku téměř nic a dostal jsem tolik. Napětí, permanentní očekávání, jak to všechno dopadne, pohled do zákulisí CIA a do světa tajných a špiónů, komplot, nějakou tu "love sekvenci" etc. Hodně mi taky seděl způsob předložení příběhu – děj běžící hned ve dvou liniích (ve vzpomínkách a v reálu) zaručoval dvojnásobnou dávku napětí. Vše dobře zahráno a natočeno. Mile překvapily různé kamerové hříčky (najíždění a "odbíhání" kamery atd.) Shrnuto a podtrženo: SPY GAME má pro mě prostě šmrnc. Příjemná zábava, která však je schopná dát i trochu víc (bez toho, aby si na to VÍC hrála). A navíc: já to těm hercům fakt věřil. Rád si tuto SPY GAME za čas zopakuji.

Jednoduchá a milá komedie, která mě příjemně překvapila, mile pobavila, párkrát pořádně rozesmála, ale především zahřála u srdíčka. Nejde sice o nic světoborného a převratného, ale uznejte: proč pořád vymýšlet neokoukané a neomšelé nápady/záběry, když nám k tomu našemu filmovému štěstí mnohdy stačí tak málo. Toto je pro mě přesně ten typ filmů, na které se (když běží v TV) rád dívám s mou milou. U nich si zas a znova stvrzujeme staré pravdy, že s "láskou má svět naději" a že "láska, ta nás stále ještě drží nad hladinou". ;o) No, shrnuto a podtrženo: I zputnik rád (jednou za čas) romantické komedie – a na tuto se rád znovu podívám. Poznámka: Olivia Williams (ŠESTÝ SMYSL etc.) byla i tentokrát velmi roztomilá.

Snímků na téma autismu či jiných duševních poruch se netočí po světě kvanta. A z množiny takto tématicky zaměřených snímků není automaticky každý kusem výborným, chvalitebným či alespoň dobrým. Naštěstí o snímku ELLING se můžeme bavit jako o filmovém počinu velmi zdařilém. Komorněji laděný opus o Ellingovi a Kjellovi, kteří spolu sdílejí svůj sociální byt, svou duševní poruchu (leč oba s jinou diagnózou) a mají každý zcela jiný pohled na život, je citlivým pohledem do života těchto lidí. Snímek (s přihlédnutím k rozmanitosti projevů jejich diagnóz) není nijak nerealistický; právě naopak. Scény působí věrohodně, příběh není zbytečně přikrášlován či idealizován. Na snímku si také nesmírně cením toho, že se nejedná o snímek "průhledný". Do poslední minuty jsem fakt neměl potuchy, jestli budu na konci filmu juchat nebo hledat po kapsách ušmudlaný kapesník. Shrnuto a podtrženo: moc pěkný film o všednosti, obtížnosti a (přesto) kráse života.