Recenze (3 661)
Nikdo není dokonalý (1998) (pořad)
Ze začátku se to dalo a to hodně, už jenom kvůli odpovědím soutěžících ("Kolik let mělo devatenácté století? Tak šedesát, ne?"), ale pravidelná výměna morerátorů by byla asi tak tím jediným, s čím bych souhlasil s bývalým generálním ředitelem TV nova: protože Krampol už je (a to více let) naprosto nepoužitelným. Některé historky vypráví po několikáté a pak už se s tím opravdu nic dělat nedá, i když si pozve kohokoli. Navíc mám pocit, že mu tenhle pořad opravdu způsobuje duševní újmu (stačí si vzpomenout jen na to, jak objížděl republiku s Paroubkem a argumentoval, že prý "to přece není o žádné politice.") Takže shrnuto: "jistě jste si všimli, že tam ve foyer byly tužtičky a papírky..."
Zobani (1993) (TV film)
Naprosto neuvěřitelným způsobem zahraná TV inscenace o vojenské šikaně v ČSSR. No žádní Chlapci a chlapi! ;-)
Úsměvy (1997) (pořad)
Když Úsměvy uváděl ještě Zdeněk Svěrák, bylo to lepší, v podstatě takový průvodce českou kinematografií braný chronologicky (prostě co se v té určité době u nás natáčelo), to až pak se začaly dělat medailonky herců, ale ani teď s Jaromírem Hanzlíkem to není vůbec špatné :-)
Parfém: Příběh vraha (2006)
Nemám slov. Vím, že Tom Tykwer je talent, ale žádný z jeho snímků mě ještě takhle neodrovnal a taky jsem vůbec nečekal, že na mě nějaký tak silně zapůsobí už na začátku roku 2007. Původně jsem si myslel, že mě budou rušit třeba vypravěčské monology, ale nekonec se ukázalo, že jen umně zapadnou jako kolečko do stroje režisérova záměru. Vizuální lahůdka, úžasná jízda (kterou ale musí režisér na chvíli zvolnit, jinak by se to nedalo vydržet :-), nečekané emoční a herecké orgie a ty opravdové taky. A divákovi nezbude, než s otevřenou pusou zírat na plátno, i když by chtěl několikrát svou hlavu odvrátit.
Hon na ponorku (1990)
Všechny tyhle thrillery s Jackem Ryanem se mě líbily hrozně moc, ať ho hrál kdo chtěl. Nemůžu si pomoct, byl jsem po celou dobu filmu totálně vcucnut do napínavého děje, takže vůbec nevidím důvod nedat plné hodnocení. Snad pozdějc.
Bílý palác (1990)
Klasika - potkají se dva rozdílní lidé, které něco spojuje. Tady se to kvůli silným hereckým výkonům dá pobrat a to s přehledem.
Temný obraz (2006)
Více by se mi líbilo, kdyby tvůrci od začátku ke konci dospěli méně ukecanou cestou.
Srdečné pozdravy z Ruska (1963)
Nejvíc se mi líbila proměna studené sovětské soudružky ve vášnivou kapitalistickou babu ;-)
Vzpomínky (2006)
Je poznat, že snímek natočil Tony Scott, kvůli všem těm technickým hračičkám. S čím jsem měl velký problém, byla technika, "se kterou tajně disponuje vláda." Nezajímala mě nějaká logika, jen tenhle základní fakt a výchozí bod, díky němuž mi všechny další věci připadly nevěrohodné a nemožné. Včetně té netradiční, příjemné romantické dějové linky. I když jde o sci-fi. 70%.
Faunovo velmi pozdní odpoledne (1983)
(Skoro) ze všech filmů Věry Chytilové čiší feminismus, ale tady je aspoň podán inteligentní a zábavnou formou. MY ŽIJEME, O NĚCO SE SNAŽÍME, TRÁPÍME SE A ON JE TO VLASTNĚ VŠECHNO JENOM ZVYK. PROSTĚ JSME SI ZVYKLI.