Tosim

ČEŠI NEBOJUJÍ. "Starosvětský" - ano, tak to bude. Menzelův nový film působí jako poslední zastávka rušné tramvajové linky. Jako místo, kde můžete v klidu rozjímat, místo, kde končí shon města a začíná příroda, jako místo, které je hraniční a na kterém si uvědomíte, co má význam. "Chtěl jsem být milionářem." A při tomto, "nic víc, nic míň" životním cíli, se náš hrdina dopouštěl osudových chyb - tu z hlouposti, tu z lásky a netušil, jak ho těch několik desetiletí semele. A až ke konci života pozná, co má význam. Tohle je klasický Jiří Menzel a Bohumil Hrabal (ten filmový) - tak, jak ho vnímám já a tak, jak si jej pamatuji. Spolu s překrásnou kamerou, zástupem kvalitních herců s charismatickým Oldřichem Kaiserem v čele či unikátní dobovou atmosférou to pro mě znamená nejlepší film roku 2006. Ach, jaká ironie, že počkat jsem si na něj musel až do třetího měsíce roku nula sedmého. Vím, snímek má chyby, ale vzhledem k bídné produkci v roce minulém a hlavně s přihlédnutím k tomu, že naprosto nechápu absolutní odsouzení či odpady některých, přidávám z devadesáti na sto. ZDE MAJÍ DOBRÉ PIVO. SEM BUDU CHODIT.

Je mi naprosto jasné, že celý ten nadhled i zástup hlášek jsou záměrné, ale pamatoval jsem si tento film "jen" jako napínavý thriller a tohle mě docela překvapilo. Já vím, je to mnou, ale na hodnocení musím, i po těch letech, ubrat. Leč... JAK SE Z DÍVKY JAKO TY STANE DÍVKA JAKO TY?

Pokud bychom chtěli příklad vítězství formy nad obsahem, máme ho zde. Chápejte, ty obrázky, praktiky a "prasárny" mě neškokovaly a neznechutily, a už vůbec ne z hlediska "morálky" nebo snad "dekadence," jen mi přišlo poněkud přehnané, že takhle všelijak musí režisér vyjádřit jednoduchou myšlenku "lidé jsou často prasata a všechno, co je tělesné, pomíjí a zanikne." Zbytečně doslovné, samoúčelné, manýristické.

Jaromír Polišenský ví, jak točit (u tohohle filmu byl trošku problém se scénářem, ta romance mi přišla poněkud vykonstruovaná), proto nechápu, proč se podílí na něčem takovém, jako jsou Světla pasáže.

Hollywoodský thriller jako vizionářský počin? Proč ne?

Jsem rád, že Marcel Bystroň už v názvu filmu vyjádřil úspěch a kvality svého předchozího scénáře...tomu se říká sebereflexe. Chvíli po začátku snímku jsem se slušně bavil, ovšem když se skoro všechny postavy na plátně chovají bezmála devadesát minut jako kreténi, začne to posléze diváka téměř fyzicky bolet. Tady prostě nic nedává smysl, všechno jede volným pádem a dělá to dojem, že je každému jedno, jak to dopadne. Největší škoda je, že ta část, ve které se natáčí pornofilm, není více dlouhá. Aspoň by to mohla být trošku legrace. A nejhorší na tom všem je, že se režisér snad snažil "něco říct." Bože!!! :-(

Myslím, že u nás po roce 1989 byly natočeny, až na několik pokusů a televizních věcí, jen tři nadprůměrné pohádky. Tahle, Lotrando a Zubejda a Anděl páně.

Vím, tenhle film je po určité stránce velice konvenční, ale obsah to všechno přebíjí...

Filip Renč pro mě začíná být, stejně jako Zdeněk Troška, režisérem jednoho filmu. Upřímně jsem nečekal, že tenhle snímek se bude držet skutečnosti nějak věrně, chtěl jsem jen pocitvý thriller, kterého se mi dostalo.

Je mi líto, ale tenhle film se pro mě nikdy nadprůměrně zábavným nestane. Má několik dobrých hlášek, to ano, ale dějově je velice prostinký a tohle u mě rozhoduje i kdyby měl kdo ví jaké triky (i navzdory době či rozpočtu.) Nejvíc mě tedy odpudila ta hnusná a jednotvárná kybernetická hudba.