vurhor

Když jeden z bráchů Coenů dělá stylizovanou filmovou adaptaci Shakespeara, tak to přeci nemůže dopadnout špatně. The Tragedy of Macbeth svým stylem vlastně ani moc film nepřipomíná. Je to vlastně jako sledovat divadlo. Atmosférické a kameramansky mistrovské divadlo, které si vystačí s minimalistickými kulisami. A ono to vlastně opravdu bohatě stačí. K čemu by člověk potřeboval nějaké super CGI efekty, když Macbeth je primárně o nahlédnutí do niter postav, kterých se týkají motivy jako manipulace, fatalismus a svědomí. Washington zde předvádí jeden ze svých nejlepších výkonů za posledních pár let. Plus vlastně celkově se na to moc hezky kouká. Jsem taky rád, že Joel Coen odolal touze udělat z filmu až příliš moc velkou artovku, jejíž stopáž by se protáhla na dvě a půl hodiny pouze nějakými super pomalými a němými záběry. Ve výsledku by to filmu rozhodně uškodilo. Takhle to bylo tak akorát. Velice působivá adaptace. I přestože mě to vlastně nedostalo do kolen. Průměrné 4*

Vlastně jen takové milé a fajn ohlédnutí za původními dvěma filmy z osmdesátek, které najede na velkou vlnu sentimentální nostalgie až v posledních dvaceti minutách. Do té doby si to ale udržuje docela sympatickou vlastní identitu, které rozhodně prospívá změna prostředí. Jelikož se tentokrát děj odehrává na americkém venkově a ne v přelidněném New Yorku, člověku tak film v rámci celé série lépe utkví v paměti. Celé to vlastně připomíná takové Stranger Things, nicméně více přátelské pro dětské publikum. Osobně ale musím přiznat, že mi nějakou dobu trvalo, než jsem si zvyknul na hlavní dětské protagonisty. Ale oukej, Paul Rodd to z velké části zachraňoval. Snímek to ale možná až moc přehání s onou milou a rodinnou atmosférou. I přestože předešlé osmdesátkové snímky byly především komediemi, měly taktéž určité hororové sekvence, které nám měly připomenout, že krocení duchů občas zas tak strašná sranda není. Krotitelé duchů: Odkaz byly téměř po celou dobu takoví ťuťu ňuňu. Trochu podezírám tvůrce z toho, že chtěli záměrně zachovat nízký raiting, aby jim do kina přišlo co nejvíce lidí. Ve výsledku vlastně docela důstojný duchovní nástupce, ze kterého se ale klasika určitě nestane. A když už si na něj někdo vzpomene, tak mu vyvstane v hlavě asi jen těch posledních dvacet minut. Ale musím uznat, že jsem se během nich taky nostalgicky usmíval od ucha k uchu. Lepší 3*

Bylo to oficiální předtím, nyní je to ještě oficiálnější. Korejci jsou novodobí králové zombie žánru. Seriál All of Us Are Dead jsou svým způsobem všechny zombie filmy v jednom. Ale i tak si dokáže po celou dobu zachovat jak napětí, tak i konzistenci ve vyprávění. Stará se jak o rozvíjení jednotlivých charakterů, tak i o rozvíjení vztahů mezi nimi, udržuje si dobrou rovnováhu mezi akčními sekvencemi (které jsou btw ve většině případech skvěle natočené, viz scéna v jídelně) a klidnými/emocionálními scénami. Zároveň celý děj vypráví nejen z pohledu komorního (pasáže ze školy), ale i globálního, čímž divákovi dává dobrý přehled o tom, jak celá zombie apokalypsa vlastně probíhá. Navíc mi celkově přijde naprosto skvělý nápad ono školní zasazení. Tvůrci se tak můžou dosyta vyblbnout s nejrůznějšími nápady, plus samotné postavy tak lépe vyniknou. Co na tom, že občas tam jsou nelogické blbosti, kdy rovně běžícího týpka ze vzdálenosti pěti metrů nemůžou trefit profesionální vojáci se samopaly, vzhledem k tomu, co všechno jinak seriál nabízí, mu to velice rád odpustím. Jeden z nejlepších zombie nářezů, co jsem kdy viděl. A to jsem prosím člověk, co zhlédl všechny Romerovy filmy, plus i všechny série The Walking Dead.

Tragikomické drama o zodpovědnosti, dospívání a neuvěřitelném (jakže FAKT neuvěřitelném) sobectví. Red Rocket mě lákal nejenom svým námětem, kdy bývalý slavný pornoherec jede zpátky domů k rodině do Texasu, ale hlavně také tím, že je to film od Seana Bakera, který je zodpovědný za povedený Florida Project. A pokud jste ten film viděli, tak Red Rocket je v podstatě úplně ten samý styl - je tam mnoho scén se statickou kamerou, kdy herecké sekvence připomínají spíše improvizaci, hudby je tam minimum, plus i přes komediální podání se pod povrchem ukrývá hrozně smutný příběh. I zde to ale funguje dost dobře, i přes některé utahanější pasáže mě na to bavilo koukat snad po celou dobu. Hlavně mi přijde, že si ten film dělá tak trochu prdel ze stereotypů, co existují kolem jižanských států USA. Však kdo jiný tam může nadělat chaos než kalifornská porno hvězda, která si tam navíc najde svou vlastní Lolitu (fakt tam je). Je poměrně škoda, že se bude jednat o jeden z nepovšimnutých filmů roku 2021, protože za pozornost rozhodně stojí. Průměrné 4*

Milé melodrama (nejenom) pro milovníky kočiček, které se trošku topí ve své vlastní sentimentalitě. The Electrical Life of Louis Wain funguje jako životopisný snímek slušně, ale zároveň vlastně nedělá nic moc pro to, aby pořádně vynikl, díky čemuž pak moc nemůže utkvět v paměti. Natočený je to ale hezky, plus Cumberbatch dokáže nést opravdu snad jakýkoliv film. Navíc upřímně za sebe musím říct, že je nesmírně osvěžující konečně vidět snímek, který kočky glorifikuje. Jak z nich furt všichni dělají zlé a bezcitné potvory (což opravdu trochu jsou, ale to jim jenom dodává na šarmu), tak už jsem nad tím fakt začínal kroutit hlavou. Přiznám, že možná i kvůli tomu se mi na film vlastně dobře vzpomíná, byť svou strukturou vlastně zas až tak výjimečný nebyl. Jeho nejsilnější emocionální momenty navíc přijdou až někde za polovinou, což mi ve výsledku přišlo moc brzy. Na druhou stranu ale chápu, že pokud se má jednat o životopisný snímek, nedá se s tím zas až tolik dělat. Ve výsledku je to vlastně pěkný a milý film, při jehož sledování si ale člověk začne říkat, že už někdy někde něco podobného viděl. Akorát to bylo lepší. Lepší 3*

Velice pečlivě natočená a atmosférická sci-fi, která svým stylem strašně připomíná to nejlepší z prvních dvou Vetřelců. The Silent Sea si dává v počátečních epizodách hodně záležet na tom, aby diváka udržoval v konstantním napětí. A to zcela jednoduchou metodou. Na divákovy otázky neodpovídá přímo. Pouze mu nechává dostatečné množství informací na to, aby si na ně alespoň částečně odpověděl sám. Mimo jiné mu představí bandu poměrně zajímavých a dobře pamatovatelných hrdinů, u kterých během scény "útěk na stanici" v první epizodě uvažujete, kolik z nich se vlastně vrátí zpátky se zdravou kůží. Výsledkem je tak velice slušná sci-fina, které se však v poslední čtvrtině trochu začne rozpadat logika. V pozdějších chvílích, kdy už jsou mnohá tajemství odhalena, by taky neuškodilo větší tempo. Ale i tak se na to po celých těch osm epizod kouká moc dobře. Korejci zkrátka umí. A jsem moc rád, že si toho už konečně pořádně všimli i Amíci. Průměrné 4*

New Blood se od předešlých sezón liší nejenom samotným zasazením, ale i stylem vyprávění a atmosférou. Tvůrci tak museli navázat na příšerné původní zakončení seriálu, přičemž i museli zachovat některé idiotské následky, ke kterým došlo v osmé a sedmé řadě. Zároveň se tomu ale pokusili dát určitou příběhovou konzistenci, která by souběžně pasovala i k duchu celého seriálu. A poprali se s tím rozhodně slušně. Devátá série je oproti předešlým řadám jiná. Hodně jiná. Až to občas skoro působí, jako kdyby se jednalo o úplně jiný seriál. Ona inovace však byla nutná. A to nejen protože se seriál už neodehrává v Miami, ale také kvůli tomu, aby vynikl fakt, že se jedná už o opravdu poslední Dexterovu cestu. Clyde Phillips se očividně před prací na scénáři podíval na všechny série znovu a dělal si pečlivě poznámky, protože chytrých odkazů na hlášky a situace z minulosti je tam habaděj. I přestože je ale série jiná, opět fanouškům skvěle naděluje všechno, kvůli čemu se natolik proslavil. Humor, který je okořeněný onou ironií a sarkasmem, velice kvalitní napětí, plus i celou řadu vedlejších zajímavých postav. Nejvíce jsem ale byl zvědavý na návrat starých známých, což v tomto případě byla Debra a Dexův syn Harrison (Jsou v traileru, takže to není spoiler, OK?). I přestože jejich charakter je zde vyobrazený kvalitně, tak jsem doufal, že mezi nimi a Dexterem bude více emočně nabitých momentů. Těch bylo však jenom pár, což považuji za jednu z největších chyb celé nové série. U Harrisona však tvůrci rozvinuli příběhovou linku, která se přímo týká scény, k níž došlo na konci čtvrté řady. Znalci moc dobře vědí, o čem mluvím. Je to fajn, protože série tím nepůsobí od zbytku seriálu tak odstřihnutá, navíc to dobře navazuje i na Dexovu minulost, jenž se týká jeho tragického dětství. A pak je tu samotné finále. I když jsem s ním vlastně spokojený, mám s ním určité problémy, které nemůžu moc vypisovat, protože by to byly spoilery jak prase. Samotný koncept zakončení se mi líbil. Ono podání ale mohlo být trochu lepší. Tvůrci to mohli ještě více natáhnout, více emočně vybarvit. Takhle jen nasrali další lidi, kteří už začali nadávat na internetu. Ale ve výsledku to je mnohem, opravdu MNOHEM, lepší závěr, než jaký jsme původně dostali. A vlastně to i svým způsobem dává sbohem svým fanouškům, což osobně také nesmírně oceňuji. Nesmíte o tom mít nadnesená očekávání. Osmá série ten seriál bohužel opravdu strašně a nenávratně pohnojila, ale nová devátá série se strašně moc snaží dát dohromady jeho důstojnost do nějaké konzistentní podoby. Bohužel se ale musí pracovat s materiálem, který byl k mání po následcích posledních sérií. Ve výsledku to je ale konec, který můžu i já, obrovitánský fanoušek, akceptovat. Dexter se vykoupil. Sice ne oním nejuspokojivějším způsobem, ale rozhodně přijatelným. Opět jednoduše řeknu: Rána v srdci se mi sice nezahojila, ale už přestala bolet. Díky, Dexouši

Poměrně milý a fajn pohled do zákulisí všech HP filmů, který je jedinečný oním znovushledáním tehdejších představitelů. Mnohým fanouškům to rozhodně vykouzlí (get it?) úsměv na tváři. Akorát závěrečná čtvrtina je až přestřeleně sentimentální a patetická. I přestože se považuji za opravdu extrémního HP fandu, tak mě to nakonec nedojalo. A zdá se, že se o to ten speciál fakt usilovně snažil. Vlastně si myslím, že pokud chtěli tvůrci natočit tuhle nostalgickou jednohubku takovýmto způsobem, měli počkat ještě dalších deset let. Pak by to možná bylo silnější. Celkově se na to však koukalo příjemně. Ale ta Rowlingová tam prostě chyběla. Btw, Helena Bonham Carter (Belatrix) tam byla nejlepší. Jednoznačně nejzábavnější a nejvtipnější sekvence.

Poměrně slušný film, který svou syrovou realističností krapet připomíná Lonerganovo drama Místo u moře. Alespoň tedy v prvních dvou třetinách, v té poslední to sklouzne do trochu nelogického bince. V nemilosti je ale po většinu času slušným a poutavým nahlédnutím do života člověka, jenž se právě dostal z basy za zločin, kteří by mnozí považovali za skutečně neodpustitelný. Velká škoda je ale ta, že film v jeden moment sklouzne z onoho pomalého a tísnivého dramatu do jakéhosi krimi thrilleru, čímž si film trochu pohnojil samotný závěr, který byl jak uspěchaný, tak i nepravděpodobný. Hrozně mě bavilo Sandru Bullock sledovat během jejího prodírání se běžným po-vězeňským životem, ve kterém nenachází téměř žádné pochopení A přesně toho se měl film držet po celou dobu. Ona dějová linka se dvěma bratry, kteří se hlavní hrdince budou chtít určitým způsobem pomstít, mohla být zpracována lépe a realističtěji. Takhle ale zkrátka hrozně ubrala na kvalitách, které má jinak snímek rozhodně slušné. Má to dobrou atmosféru, není to sentimentální, plus Sandra tam je fakt skvělá. Ve výsledku vlastně hodně dobrý film. Kombinace žánrů tomu ale rozhodně uškodila. Slabší 4*

Marvelovský hold Tygru a Drakovi? Pěkný kulový. I přestože Shang-chi z velké části vychází z čínské kultury a mytologie, jeho stylizace se více přiklání k hollywoodskému vzoru tvorby akce a rozvíjení jednotlivých postav. Co si budem, marvelovky mají obecně problém s tím, že neumí být moc uzemněné. Velkolepé vizuální efekty, plus i souboje epických proporcí, jsou zkrátka věci, které má většina z nich. A už to začíná být opravdu hodně vohraná písnička. V některých případech ony přestřeleně obrovské digitální orgie určitě mají své místo (například v posledních Avengerech), nicméně Shang-Chi mezi ně patřit neměl. Ale tvůrci si bohužel evidentně opět řekli, že kvantita musí zvítězit nad kvalitou. Tempo vyprávění má však film dobře zvládnuté. Člověk se většinu času nenudí, plus mnohé postavy oplývají působivým charisma. Ne snad, že by se jednalo o nějaké super komplexní trojdimenzionální charaktery, mnohé z nich mají úlohu archetypů, které jsme v přechozích marvelovkách viděli už mnohokrát – nejlepší kámoška, která doplňuje komediální složku a pořád jen hláškuje, moudrý mistr, který zemře v závěrečné bitvě, případě zhrzený sourozenec, se kterým se bude muset hlavní hrdina opět dát dohromady. Opravdu dobrou postavou byl však hlavní padouch v podání Tonyho Leunga Chiu-waie, který patřil mezi nejsilnější složky celého filmu. Ale přiznám se, že možná s tím i souvisí moje sympatie k představiteli, kterého znám z artového skvostu jménem Hrdina. Ve výsledku je Shang-Chi a legenda o deseti prstenech sice zábavnou marvelovkou, ale svým až příliš přepáleným hollywoodským stylem, který se projevuje jak ve všeobecné atmosféře, tak i bitevních sekvencích, moc nevybočuje z řad průměrných MCU titulů. Od úplné průměrnosti ji zachraňuje především zasazení do asijské mytologie a vyobrazení hlavního padoucha. Potenciál tam určitě byl. Na sobotní deštivé odpoledne je to ideální věc. Pokud však chcete opravdu kvalitní a skvělý kung-fu film, který rozhodně není pro masy, dejte raději přednost tomu Tygru a Drakovi. Lepší 3*