Absolutní laik bez citu pro detail zůstává... Cit pro detail s věkem stále nepřišel... Avšak přišlo pseudointelektuálství a podobné nešvary... Taky umím velice dobře mluvit o něčem, čemu vůbec nerozumím... Proto kdyby někdo došel k názoru, že rozumím filmu, tak prosím, aby se nenechal zmást...

A abych nezapomněl... Také ne příliš důmyslný rytíř, který den co den svádí stále stejný boj s větrnými mlýny jen proto, aby se další den mohl probudit, navléci si zbroj a vyrazit opět bojovat... A přitom doufat, že se něco samo od sebe změní a on větrné mlýny porazí, aniž by musel jakkoli změnit svůj styl boje... (Nemusím snad dodávat, že milý rytíř tak postupem času začal připomínat spíše klauna, který šlehačkové dorty rozbíjí o svůj vlastní obličej a lopatkám mlýnů se mu ho občas zželí a obrovskou ránou do hlavy mu tak tu šlehačku setřou a milý rytíř místo toho, aby byl vděčen, že zase vidí, začne hořekovat nad svým těžkým údělem, že vždy dostane ránu do hlavy když se nemůže bránit...)

A něco k filmu? Zoufale ujíždím na Burtonovi a Gilliamovi. Můj vkus je "napadán" slovy, že jsem až příliš alternativní. Kdo ví, možná jo. Mezi věci, který nemusím se řadí akční filmy (rozuměj přespříliš akční, kde na slovo akční je kladen větší důraz než na slovo film) a spousta romantických komedií. Hm, vlastně spíš poslední dobou spousta komedií. Asi jsem se dostal do fáze, (pro boha... za co..?!) kdy začínám uznávat inteligetní humor (už ať je to pryč). Dobrá... Zjednodušeně... Teenager komedie, kde (nevím, kde sem to četl, ale líbí se mi to) je pojem humor představován soutěžením, kdo řekne sprostější větu nebo si hlasitěji uprdne a rádoby romantické komedie (spíš romantické než komedie) jsou něco, co už mě neosloví.
A z druhé strany..? Věci, které se mi opravdu líbí, jsou jistým směrem ujetý. Ujetý v jakési.. hm... říkejme tomu třeba intelektuální rovina. A žánrově asi nejvíc uznávám pojem drama.

Ještě pár dodatků :o) Zatím mě nic nenutí hodnotit pořady, které běžely v televizi za mých dětských let (a není to ani tak dávno), ani telenovely, které jsem občas zahlédl u babičky jen kvůli nahnání trošku vyššího čísílka v ohodnocených...
A omlouvám se, že u mě nenajdete přespříliš kritických hodnocení. Nejspíš to bude tím, že zatím je nabídka opravdu obrovská a já si tak můžu stále vybírat, na co se vlastně chci podívat. :o)

A nějaké aktuálnější poznatky? Nikdy se nedívejte na Gilliama, když se necítíte úplně v pořádku. Začnete si pak připadat jako v jednom z jeho filmů.

Já vím, že z mých úst to bude znít neuvěřitelně, ale úklid pokoje občas není ke škodě. Zvláště když nevíte, co všechno můžete objevit. Cosi mě donutilo vzpomenout si, že Quo Vadis? je naprosto geniální kniha... "A mimoděk podlehl i on té úctě. K lásce, kterou cítil, připojila se teď jakási obava, vedle níž se láska měnila v něco téměř opovážlivého." ... "Tuto radost mu kalila jen obava, aby opět neztratil, co získal, obava tak velká, že když mu Lygie podala po chvilce opět vodu a když se ho přitom zmocnila chuť stisknout jí ruku, bál se to udělat. Bál se!" Vím, že se to zrovna sem nehodí, ale pořád si myslím, že filmové zpracování nemůže sahat knihám ani po kolena. :o)

Vím, že to na obrázku nejde přečíst, takže dřív než se někdo začne ptát: "You don't have to be crazy to be my friend... But it sure helps!"

5. února 2009, asi 12:25 - Tak... právě jsem převelice úspěšně neprošel testem na komentování... Leč musím poznamenat, že už při větě, že se týká znalostí převážně komerčních filmů sem věděl, že to nebude dobrý... :oD

12. května 2009, asi 21:31 - Objevena příjemná zpráva od POMA... Už vám tady do všeho můžu kecat... Ale musím uznat, že ten kluk má styl... Na můj rozsáhlý elaborát, proč vlastně bych chtěl komentovat mi odpověděl čtyřmi slovy (z toho jedno je pozdrav)... Takhle pěkně mě snad ještě nikdo nesetřel... :oD

10. září 2009 20:40 - Sem mrtvej... (nehledejte za tím nic vážnýho... jen prostě nestíhám... a taky se snažím neztratit své bláznovství (dneska je to náročný... hlavně když zvažuju možnosti antidepresiv... ))

13. listopadu 2009 13:23 - Přemýšlím, proč se na můj profil dívají převážně fanoušci hororů... Ne, že by mi to vadilo, jen mi prostě nejde do hlavy, co je tady tak přitahuje... (Možná je ten nick trošku matoucí... Nevím...)

Pomalu ale jistě docházím k závěru, že prostor deseti filmů je opravdu zoufale málo... Vyskytují se další a další... A já nejsem schopen se rozhodnout, který z mých starých filmů jim bude muset uvolnit místo... A proto bych si tady dovolil zařadit další filmy, které mě v poslední době zaujaly a v topten nejsou pouze proto, že opravdu nevím, který kvůli nim vyřadit...

Na prvním místě pokračování TOP se umístila ... Juno - za to neuvěřitelné množství pozitivní nálady a výsměchu společnosti...

Na druhém místě... Prosím o potlesk pro Dvanáct úkolů pro Asterixe -  za absurditu dovedenou téměř k dokonalosti a výsměch římskému impériu...

Na třetím místě neočekávaně Flushed Away - za myši, žabáky, videohovor, slimáky, mixér, Aardmany a za naději...

A na čtvrtém místě zajisté všichni rádi vidíme Adventureland - za letní noci, za vzpomínky, za konec, za dobrou náladu a za výsměch mně samotnému...