ozeki

Moje první rande s režisérem, který se teprve drápe na výsluní los angeleských kopců, proběhlo přesně tak, jak by si spousta lidí své první rande představovala. Není to sice úplně láska na první pohled, ale jsme naladěni na stejnou notu a nějak cítím, že si máme co říct. K žádným nepříjemným chvilkám v podobě trapného ticha nedošlo, takže se dalším případným schůzkám nějak horlivě bránit nebudu. K úplné spokojenosti chyběla alespoň malá pusa na tvář při loučení. Na prvním rande ale člověk nemůže chtít hned všechno :) Perfektní Washington s Wahlbergem v kombinaci s jednoduchým dějem, velmi dobře dávkovanou a přehlednou akcí a přesnou stopáží jsou ideální parametry pro páteční či sobotní večer, kdy je zapotřebí si trochu pročistit tu dýni posazenou na krku.

Nevím, jestli já jsem takový strašpytel nebo jestli jsou všichni ostatní strachu vzdorný, ale bál jsem se. Při hledání chyb ve scénáři jsem musel mozek rozběhnout na plné obrátky a stejně jsem na nic moc nepřišel. James Van poněkolikáté ukazuje, že hororovému žánru má co nabídnout. Hodně poctivě a s láskou natočená peripetie jedné rodiny, jejíž představitelé a i zbytek hereckého ansámblu za perfektní hudby přesně odměřují na strachu závislým lidem jejich potřebnou dávku.

Do doby, než se malej Arturek začal chovat jako kus debila, jsem měl z filmu výborný pocit. Potom už šlo všechno do kopru. Jedna nesmyslnost střídala druhou. Scény mezi sebou soutěžily o bobříka trapnosti a klišé. Bez jakéhokoliv nápadu a invence. Ve výsledku to na mě působí jako kočkopes - béčko hrající si na umění. Já mám ale raději béčko zabalený do béčkovýho hávu.

Fyzický přerod Matthewa McConaugheyho stejně jako psychický přerod Rona Woodroofa jsou jedny z nejlepších, jaké jsem za poslední léta viděl. Pro roli byli uvážováni i Brad Pitt a Ryan Gosling. Vůbec se ale nebojím tvrdit, že McConaughey to zvládnul na jedničku dvakrát podtrženou a i ti největší škarohlídi by ho měli přeřadit z kolonky "herci druhého sledu" do kolonky "hollywoodská elita". Minimalisticky pojatá režie nepříliš známeného řemeslníka nevyprodukovala jedinou napínavější, neřku-li zapamatováníhodnou, scénu, přesto však příběh plynul s naprotou samozřejmostí. Zasloužený oscarových kandidát v hlavních kategoriích (ačkoliv ještě nemám kompletní nominaci shlédnutou, tipuju na oscara za hlavní roli).

Parádní vyvražďovačka s hlavní hrdinkou, která absolvovala výcvikový kemp pod vedením Johna Ramba. Nezkoušejte přemýšlet nebo hledat motivy, protože tohle je nejkrvavější rodinná oslava všech dob, kde prim hrajou rozmixované mozky, vypíchnuté oči, šípy zabodnuté přímo doprostřed čela, podřezané krky, sekery zaťaté přímo do lebeně a neustále se opakující chytlavá píseň od Dwighta Twilleyho. Na první den roku jsem nemohl zvolit lépe.

Určitě jeden z nejlepších filmů roku 2013, jehož absence v hlavních oscarových nominacích by pro mě byla velkým překvapením. Oceňuju, jak dovede být Greengrass neosobní, popisovat jen holá fakta a elegantně proplouvat příběhem, a přesto mě emočně zasáhne. Možná to bylo hlavně výkonem Toma Hankse, který připomněl, že ještě nepatří do starého železa, a partičkou precizně vykreslených somálských pirátů, ale každopádně to u tvůrce Bourna nebylo poprvé. Dalším plusovým aspektem je napětí, které by mělo být kořením číslo 1 u každého dobrodružného filmu. Tady jsem měl pocit, že kuchař svůj počin vychutil do posledního detailu a výsledek vážně stojí za to.

Nejsvižnější, nejzábavnější a nejakčnější útěk z vězení, co jsem kdy viděl. Scénář se drží hesla "V jednoduchosti je síla" a dělá dobře. Stejně by se mu v souboji se Slyem a Arniem nepodařilo zvítězit. Tleskám jejich "topornýmu" herectví a přeju si, aby se tahle topornost rozšířila mezi další generace herců. Úsměv na tváři jsem měl vykouzelný častěji než u kdejaký rádoby komedie.

Napínavá vytříbenina ze sympatičtější části Korejského poloostrova, v níž "hlavní" hrdinové ukazují, jak se dá zábavně trávit volný čas. Jeden se zabývá anatomií lidského těla a vyrábí puzzle o 6 dílech jak na běžícím pásu a druhý (policista samozřejmě) se mu to poté, co se setká tváří v tvář se svojí ženou (5 částí puzzlí tady ale chybí), snaží znepříjemnit. Lépe řečeno se mu chce pomstít mimo hranice zákona hodně krutým způsobem a je mu úplně jedno, že mezitím Oldboy zabije dalších x lidí. Nápad to je hodně originální, zpracování klasicky šikmooké a já se až hrozivě těšil, co dalšího oba zúčastnění vymyslí za trestací metody. V hlavních rolích: krutost, sadismus, gilotina a sekáček na maso. Po dlouhé době asijský film, který nadmíru uspokojil úchylnost, která se ve mně skrývá :)

Oddechovka na nenáročný večer, které by prospělo velké plátno a víc "uměleckých" záběrů na jisté partie Gemmy Arterton. Nejde o nic jiného, než co nejnechutněji rozšmelcovat hlavu nějaký čarodějky. Kdybych v době sledování zavařoval kečup, bylo by to hodně k tématu. Kulisy závěrečného sabatu působí stejně lacině jako rozepnutý poklopec při zkoušení ze základů společenských věd. Jako celek se mi ale tahle pohádka docela líbila.

Formát mě vůbec nezaujal, ale když se zamyslíte nad samotnou akcí, které se dokument po celý čas stopáže věnuje, hlava vám to prostě nepobere ani omylem. Já o tom přemýšlím i teď, týden po shlédnutí. Natáhnout si mezi dvojčatama (tehdy ještě v plný kondici) špagát a pak na něm blbnout... to nějak překračuje moje chápání. Jak někdo může být takový blázen? Při prvním záběru ze střechy z výšky 417m se mi udělalo trochu šoufl, ale pan Petit se mohl přetrhnout a věnoval kus života, aby si v této výšce mohl bez jištění s kusem klacku v ruce zatancovat valčík mezi obláčky. Ve finále pak se stoickým klidem ještě dodá: "Přátele mi říkali, že jsem tam byl asi 45 minut". Nebylo to trochu málo, Philippe???