ozeki

Prosťoučká zápletka se sympatickým kapitánem Amerikou v hlavní rolí a hysterickou - skoro až nesnesitelnou - Basinger v roli MacGyvera. V průběhu celého filmu velké množství "Co to doprde...." momentů, ale kde jinde byste chtěli vidět, jak William H. Macy natře Stathama. Ty 5110, nebo co to bylo, působí v dnešní přetechnizované době jako Zjevení Venouše, ale jako celek u mě film uspěl i po deseti letech od první klapky natáčení.

Film nepřináší nic nového pod sluncem. Filmů s podobnou tematikou jsme viděli mraky, přesto se nemůžu zbavit pocitu, že k maximální spokojenosti mi toho zase tolik nechybí. Dostal jsem přesně to, co jsem očekával. Mám podobný pocit, jako když objevím novou restauraci, kde se hodně dobře najím. Tady je to pochutnání zásluhou hlavně perfektního výkonu a stárnutí Foresta Whitakera a pevné ruky Lee Danielse.

Mám asi nějakou slabost pro indický filmy, protože tohle je další do party tzv. "Odrovnáváků". Ještě dneska musím docházet na rehabilitace a rozcvičovat si málem ukroucený krk, protože opravdu nedokážu pochopit, jak někdo může odvyprávět na tak velkém prostoru s neuvěřitelnou lehkostí naprosto obyčejný příběh jednoho neobyčejnýho kluka. Kluka, kterýho byste nejdřív nejradši trefili baseballkou do hlavy, ale postupem času (od příchodu Aamira Khana na scénu) mu začínáte čím dál víc rozumět. FIlm o tom, jak někdy naprostá maličkost (pochopení, slova chvály, zájem, špetka empatie) může usnadnit život kolem. A v případě devíteletýho "nezvladatelnýho" kluka, jehož ztvárnění se mladému herci povedlo na jedničku (jedniček si chlapec ve škole moc neužil, tak mu to alespoň takhle vynahradím), je těchto ingrediencí potřeba obzvlášť. Těžko se ztotožním s názory, že film citově vydírá nebo přehnaně tlačí na pilu. Já mu to prostě věřím. Nechápu pouhých 107 hodnocení u filmu, který je v podstatě pro celou rodinu, a do žebříčků si jdu vyfiltrovat další neznámé indické výtvory. Bombajskému Hollywoodu zdar :)

Scéna v bahně a závěrečný trojsouboj s hello kitty, baseballistou a strejčkem Všeumílkem je absolutní vrchol bojových scén. Asi to nejlepší, co jsem kdy viděl, i když hlavu mi stále zamotává Tony Jaa se svým Tom Yum Goong. Každopádně by se moje nadšení dalo vážit na metráky, přestože stopáž se na první pohled může jevit jako značně přepálená. Pokud vám ale omáčka kolem sedne jako mně, můžou mít delší časové úseky mezi bojovými scénami značně pozitivní efekt v podobě zvyšujícího se těšení na ně. Souboje jsou pak kapitolou samy pro sebe. Brutalita nezná mezí, hlavy záporáků se rozsekávaj o všechno možný, končetiny se ohýbaj do nepřirozených úhlů a já si chrochtám blahem (teď při psaní komentáře jsem si musel to bahno a závěr ještě jednou zopakovat a je to fakt strhující). Kamera, přehlednost bojových scén, herecké výkony a na režisérské sesli chlapík, kterýmu ještě nebylo ani 30 let. No, nevím jak vy, ale já se dost těším na pokračování...

Nevím, čím to je, ale po 3 idiotech si mě získal už druhý indický boolywood - a to naprosto přirozeným způsobem. O životě normálně moc nepřemýšlím, ale po obou těchto komediích, které se věnují základním a zásadním životním postojům, se mi na docela dlouhou chvíli zastavil svět a do hlavy se mi dralo tolik jindy odsouvaných myšlenek. Asi nejsem úplně normální, ale ty taneční výstupy pro boolywood tak typické mi nepřijdou trapné, naopak je vnímám jako dobrou náladu vzbuzující prvek (několikrát jsem se dokonce přistihnul, jak si dost zběsile podupávám do rytmu:)). A ani scény, které by většině přišly přehnané, patetické a chlapa nehodné, mi přijdou ok, a to nejsem žádný "cíťa". Nádherné záběry, pohodová atmosféra a jednání, s kterým by se ztotožnila většina příčetných lidí, pak povyšují tuhle komediální road movie mezi filmy, které si v budoucnu rozhodně zopakuju a které se nebudu bát dál doporučovat...

Problém mnoha seriálů je, že postupem času jim dochází dech. Sympatické partičce kolem Jeffa Danielse by ale tohle tvrzení muselo připadat jako aprílový žertík, protože kvalita jednotlivých epizod (shlédnuty kompletní 2 série) má dost strmě roustoucí tendenci. Může chvíli trvat, než do seriálu proniknete a dokážete s ním a s jednotlivými postavami najít určité souznění, ale jakmile se tak stane, už vás nepustí a lehce si ho zamilujete (já jsem si ho okamžitě zařadil do sekce oblíbených). Před tvůrci smekám všechny klobouky a hluboce se kláním, protože podobně inteligentní seriál tady snad ještě nebyl. Pokud bych měl jednou větou shrnout obsah, popsal bych ho asi takto: Smršť vtipných, charismatických, zamyšleníhodných a dobře umístěných záběrů, dialogů a povedených hereckých výkonů z novinářského, ale i osobního prostředí, která nás provádí skutečnými kontroverzními událostmi posledních let v USA, jejichž neúplná znalost není aboslutně žádnou překážkou (top 3 postavy: 1. Will McAvoy 2. Charlie Skinner 3. Sloan Sabbith).

Pomalá, rozvláčná, ale hodně "přemýšlivá" filmařina se zajímavým příběhem a skvělou hudbou ze Skandinávie, kde se k podobné látce rozhodně dokáží postavit čelem. Herecké sestavě vévodí správce ostrova, od kterého bych si asi nechal dát pár rad do života, a Juhani, který se zase musí vypořádat s hodně traumatizujícím dětstvím a najít si svojí vlastní cestu. A už ani nepamatuju, kdy naposledy jsem slyšel takhle nádherný emoce vyvolávající hudební motiv (fakt paráda a to nejsem úplně lyrický typ - Panu Aaltio - Forgiveness ).

Navy SEALs mají hodně těžký chléb. Neustále jsou rozlítaní někde po světě (během krátké chvilky Filipíny, Somálsko nebo Mexiko - samé přijemné dovolenkové destinace). Ve vodě, ve vzduchu i na zemi se musí vypořádat s každou hrozbou. A partičce zafanatizovaných Džihádistů, která postaví na nohy i vysloužilé pracovníky Pentagonu, musí věnovat obzvlášť speciální péči. To je pro Američany ostatně vždycky dobrý důvod nechat své vlastence ve službách dobra procvičit ukazováček. O střelbu tak není nouze, několikrát si člověk připadá jak v nějaké našlapaná misi Call of duty. I přes typicky patetické finále, které je ale vynulováno hodně neosobním pojetím, se jedná o celkem slušný a nepříliš známý "válečný" film.

Originální nápad španělsky mluvících autorů, kteří si vyhráli s každičkým záběrem a kteří atmosféru budovali pomaloučku, polehoučku, nechává nahlédnout do těch nejtemnějších koutů našich duší. Je super, že se film na konci nesníží k nějakému doslovnému vysvětlení, jak je tomu dost často zvykem v Hollywoodu. Ústřední trojice podává přesné výkony a děvčata jsou navíc, i přesto že se vývoj určitých jejich partií pozastavil na 1.stupni základní školy, velice sympatická. Film mi byl doporučen a vím, že s ním v budoucnu budu nakládat stejným způsobem.

Jednoduchý příběh spočívající v odhalení, kdo je padouchem aneb Vražda v Orient-expresu po americku. Jaume Collet-Serra s Liamem Neesonem, který v každém svém filmu vytváří pocit málo vídané autentičnosti, u mě bodují zase hodně vysoko. Stejně jako v Unknown se zase jedná o nekompromisní a svižnou akci tentokrát z prostředí, které v poslední době nepatřilo mezi nejfrekventovanější. Doufám v jejich další spolupráci, protože takhle nějak si představuju téměř bezchybnou kinozábavu.