JB2203

Mnoho otázek, téměř žádné odpovědi. Je zázrak předzvěstí vykoupení či imperativem utrpení a smrti? Několik výrazných figur tváří v tvář eschatologii Mariánského kultu. Seriál pro úzké publikum vstřícné a ochotné k hlubšímu zamyšlení, seriál ve výrazu a formě moderní, v narativu však opaleskující na hladině zjitřeného (probuzeného) křesťanského mysticismu. Umně zrežírováno, zahráno i nasnímáno. V posledních letech již třetí italský seriál (Všechno volá po spáse, Rocco Schiavone), z kterého jsem byl nadšen.

Zážitek čistě audiovizuální. Spíše nežli filmový příběh, pocitový videoart. A záhodno zdůraznit: veskrze povedený. Jdete do kina a skončíte na výstavě. Leckoho to může nas*rat, no já byl nadmíru spokojen. Režisérovi se zde totiž navzdory tvůrčímu mládí podařilo bezpečně překročit onu zrádnou hranici mezi prázdnou artovou pózou a filmovým uměním. Závěrem varování: citlivější povahy se během sledování mohou dočkat velice nepříjemných úzkostných stavů.

Hodnocení oscilující na celé škále možností. S časovým odstupem mi vychází průměr ač jistá fascinace, kterou ve mně film při sledování vyvolal, stále přetrvává. Určitě však nebylo ztrátou času se na tuto imaginativní cestu mezi uměním a žánrovým balastem vydat.

Účelově zmatená záležitost, o které není radno příliš přemýšlet, paradoxně i přes to, že nás k tomu tvůrci neustále nutí. Na druhou stranu se jedná o docela inspirativní zdroj k četným disputacím vymezeným spektrem protichůdných názorů od: "vždyť je to úplná kravina" až po: "konečně zábavné a dobře natočené scifi." Z hlediska narativní logiky jsem jednoznačně pro "kravinu", z hlediska výlučně diváckého jsem byl víceméně spokojen. Tedy 60%.

Mnoho otázek. S nadějí, že se v budoucnu dočkám uspokojivých odpovědí alespoň na některé z nich, dávám plný počet. Přece jen se jedná o velice originální, atmosférický a vizuálně fascinující počin.

Tvářit se sofistikovaně a chytře ještě neznamená být sofistikovaný a chytrý. To platí nejenom o leckterých lidech, ale i o leckterých uměleckých dílech. A tento film je toho zářným příkladem. Tolik pseudointelektuálních blábolů během sta minut bylo pro mě nadmíru iritující.

Nezaujal mě ani tak samotný film (no, film?) jako spíš zdejší komentáře. Ty totiž vypovídají o mravním a estetickém naladění současné společnosti podstatně víc, nežli onen nanicovatý (a z tvůrčího hlediska veskrze ubohý) brak. Naštěstí mi všechna ta v recenzích udělená hodnocení "odpad" poskytla přece jen trochu naděje, že nežiju ve světě plném primitivních kreténů. Ovšem, na druhou stranu, je docela možné, že skutečným kreténem jsem tady spíš já sám, neboť jsem dílo jaksi nepochopil a v závojích věkem zamlžené mysli podlehl klamu, že filmová adorace hnusu (byť parodická) předpokládá alespoň špetku uměleckého ducha.

Jestliže se ztotožníme s myšlenkou o podstatě umění spočívající ve vzájemném se přesvědčování o nejhlubším smyslu existence ukotveném v chápání Lásky (Krásy) jako primárního aspektu Boží přítomnosti (idea křesťanské mystiky), pak možno tento seriál vnímat jako navýsost umělecké dílo. Jeho významový přesah je zřejmě odleskem románové předlohy, kterou sice neznám, ale o jejichž kvalitách jsem po zhlédnutí adaptace přesvědčen. Obsah převyšující formu. Příběh smířlivého vhledu, lidskosti a pochopení. Další evropský seriál (Dark, Katla, Curon...), jenž mne utvrdil v tom, že má ještě stále smysl platit měsíční paušál za Netflix.

Nejen za osmý díl, kde je formou filmového umění poprvé a snad i jedinkrát ztvárněna podstata Kosmu jako imanentního přechodu korelátů Hmoty a Nevědomí, kde je v úradku obrazové imaginace odhalena trojjediná podstata existence jako permutace basálních pojmů: Logos, Idea, Tvar (čili forma), nemohu jinak, než-li přiřadit k hodnocení série 5 hvězdiček.

Problematické hodnotit. Silný antagonizmus mezi snahou o objektivní pohled a subjektivními pocity, které ve mně sledování seriálu zanechalo. Po formální stránce se bezpochyby jedná o vysoce spektakulární záležitost, co se však týká samotného děje, tady je už věc podstatně složitější. Správné naladění a jistá míra tolerance jsou zřejmě nezbytné. Tvůrci zde přichystali pro diváka trpkou Odysseu, cestu na níž potkáváme plejádu povětšinou značně nesympatických postav strhávaných narativním vírem násilí a stále dokola se brodících marasmem sexu. Občas mi to přišlo docela ekl, občas jsem měl pocit, že je mi servírováno něco výjimečného. V každém případě to z hlavy jen tak nedostanu. Pokusím se tedy být objektivní a ve svém hodnocení upřednostnit uměleckou formu, která mi přišla po všech stránkách (režie, kamera, hudba...) nadprůměrná.