Hal_Moore

A to jsem Scottovi Stewartovi věřil. Premisa zněla naprosto béčkově a byl tu neskutečný náběh na Guilty Pleasure. Ten však vzal za své po prvních deseti minutách. Celých 104 minut je tak neskutečně hloupých, že jsem musel dělat co proto, abych si nevykroutil hlavu v němém úžasu nad tím, co dnes projde přes producentská síta. Jako jediný klad snad jde zmínit Paul Bettany, a to jen když přimhouřím obě oči. Obvykle, když to nejde obsahově, tak se karty sází na vizuální efekty, nebo na rajcovní záběry s vnadnými a spoře oděnými herečkami. Taková tu je jen jedna a krom jednoho záběru z podlahy je vidět velký kulový, vizuálních efektů je tu naopak plná prdel, ale kvalitou pomalu nedosahují ani na produkci studia Asylum (a to má být režisér na efekty machr). Schválně se zaměřte na jeden z posledních záběrů filmu, kdy Lucas Black vystupuje na digitální šutr. Za Bettanyho a "Come with me if you want to live" jedna hvězdička.

Jen pro začátek - ne, nejsem věřící. Náboženská agitka mi ovšem vůbec nevadila. Hodil jsem ji za hlavu jako nutné zlo a hned mi film utíkal lépe. Postapokalyptický svět je vyobrazen perfektně, jako mix světů Terminátora Salvation a Fallouta 3, s filtry jsem také problém neměl a celková stylizace mě opakovaně dostávala do kolen. Denzel Washington jako poutník prochází zdevastovaným světem, mlátí všechny kolem sebe a v každé třetí scéně káže. K postavě Eliho se hodí náramně a od Muže v ohni jde o jeho nejlepší roli. Byl jsem naprosto spokojen jak po vizuální stránce, tak i po obsahové (jen ta hlavní myšlenka mi moc nesedla). Nezlobil bych se, kdyby se točilo více podobných filmů, podobné přestřelky, jaké jsem byl svědkem u domku postaršího manželského páru, bych rád viděl v každém podobně laděném filmu. Nebál bych se srovnání oné přestřelky jako vrcholu s vrcholem série Šílený Max - honičky ve druhém díle. Škoda jen mírně nadprůměrného hodnocení, Kniha přežití by si zasloužila o trochu více. A závěrečná pointa? Nuže dobrá..

Naprosto zbytečný film, natočený jakoby na zakázku pro televizní reprízy. Jde o jeden z těch filmů, které vidíte v televizi i čtyřikrát za rok a stejně se na něj podíváte i popáté, neboť po přečtení tv programu nabudete dojmu, že jste dané dílo ještě neviděli. Celkem solidní obsazení se tak Timu Allenovi postupně rozpadá pod rukama a drolí příběh na buď nesčetněkrát ohrané, nebo trapné scénky. Je sice hezké, že se osazenstvo při natáčení bavilo a hlasitě to dávali při nejrůznějších interview najevo, zapomněli ale bavit diváky, což je ve výsledku průser. Chtěl jsem dát původně průměrné hodnocení, během psaní komentáře se mi to však rozleželo v hlavě.

Ničím nevybočující z řady. Romance tu moc nehledejte, mezi ústřední dvojicí to vůbec nejiskří, Amy Adams je strašně prkenná (Matthew Goode se taky moc nepředvedl) a navíc je jen v jedné scéně ve spodním prádle. Samotná premisa už je sama o sobě dost přitažená za vlasy, nezbývá tak nic jiného, než koukat na nádhernou irskou krajnu (sem tam zpestřenou nevkusnými vizuálními doplňky (digitální hrad). Sice tam pořád prší, pořád je zataženo a vlastně se tam toho moc neděje, ale přesně takové počasí já rád a tak bych neváhal a do Irska na dovolenou odletěl. Stejně jako Přestupný rok okamžitě po zhlédnutí odletěl, ale do koše.

Knižní předlohu jsem nečetl, nebyl jsem tak ani přespříliš natěšen, ani jsem předem výsledek neodsuzoval. Mládí v hajzlu tak pro mě byla klasická "teenager dobývá srdce teenagerky" romantická komedie (okořeněná o postavu alter-ega). Film se nevymyká běžným standardům a jen párkrát překvapí. Kdykoliv se tak stalo, jako bych se ocitl u nějakého jiného filmu Apatowského střihu (scéna na dívčí koleji, s klavírem, s houbičkami). Michael Cera je v každém filmu stejné tintítko, nejinak je tomu tady. Jako alter-ego konečně ukazuje i něco jiného než klasického teenage geeka, ale i přesto jsem měl problémy mu jeho roli uvěřit. Ale budiž. Jedno ale filmu upřít nemůžu - donutil mě si sehnat předlohu.

V době Stmívání, Nového měsíce či Zatmění se každý nový upírský horor staví do pozice zjevení a láká k častému nadhodnocování. Svítání není špatný film, ale mohl být ještě o mnoho lepší. Ethan Hawke a Sam Neill ze svých rolí vytřískali co to dalo, režisérská dvojice na druhou stranu přinesla do kin film, který je určen pro mainstreamové publikum, bohužel. A tak Ethanovo a Samovo snažení vyjde vniveč. Svítání se mohlo stát podobným kultem jako Blade či seriálový True Blood, nevyužitý potenciál tak zamrzí dvojnásob. Největším zklamáním je však Willem Dafoe, kterému to hláškování tentokrát moc nešlo. Ale dost k záporům, prostředí působí velmi uvěřitelně a krevní kavárny, zatemnění vozů nebo zabezpečení domů vypadá hodně sexy. Sexy mohl vypadat celý film, škoda jen menší odvahy autorů dotáhnout jej někam dál.

Komedie z vězeňského prostředí tu nejsou příliš často a když už se nějaká objeví, většinou se jedná o koukatelné dílo. Jeden příklad za všechny - Trestná lavice. Komedie z vězeňského prostředí, okořeněná o akční sekvence (tentokráte po sportovní stránce). O akční sekvence je obohacen i Ten Největší, tady se však hraje podle úplně jiných pravidel a nutno říci - nefunguje to tak dobře. Ponechejme stranou srovnávání schopností utáhnout celý film u Adama Sandlera a Roba Schneidera. Schneider to především neutáhl režijně. Film nedrží jako celek, nýbrž jako několik po sobě jdoucích scének. Několikrát jsem se opravdu od srdce zasmál, absence něčeho navíc mi však bránila bavit se po celou dobu. Díky alespoň za nádhernou Jennifer Morrison.

Nebudu si vymýšlet důvody, proč dát nízké hodnocení. Ono by se jich pár našlo, ovšem tohle je tak dokonalé GP, že se před každým dalším zhlédnutím neskutečně těším. Dva ideální páry na ideální dovolené, plné nádherné přírody, tisíců odstínů zelené a s párečkem vrahů někde v okolí. Steve Zahn na sebe oblékl vážnou roli (která mu překvapivě sedne), Milla Jovovich se pro změnu trošičku zkrotila (což jí naopak moc nesedne), ale k sobě se tito dva hodí a dávají divákovi pocit uvěřitelné dvojky. Dokud však na scénu nenastoupí übercool drsňák Timothy Olyphant s ultramňamózní Kiele Sanchez (kterou, kdybych byl mladší, bych si ihned nalepil nad postel k večernímu dovádění...). Postava Timothyho Olyphanta si bere to nejlepší z Bournea, Odstřelovače, Komanda a Barona Prášila a evidentně to funguje. Timothy si mě okamžitě získal a po Dokonalém úniku (spolu s Podivnými) se dostal mezi mé nejoblíbenější. Nicko by si zasloužil vlastní film (a nemuselo by zůstat u jednoho), jsem zvědav, jestli se toho některé studio chytí. Každé přemýšlení o záporech okamžitě smetou ze stolu myšlenky na kozu, Frajera Luke, posledních dvacet minut a na Kiele. Ne, nepůjdu pod pět ani kdybyste mi ruku na půl řezali.

A já myslel, že téma druhé světové už bylo vyždímáno na kost. Evidentně jsem se mýlil. Sice nejde o skutečnou událost, dění je však natolik zajímavé, že jsem u obrazovky vydržel až do konce. Viggo Mortensen se do role německého spisovatele hodí náramně (určitě lépe, než původně plánovaný Hugh Jackman) a jeho sehranost s Jasonem Isaacsem je snad to nejlepší na celém filmu. Isaacs zde rozehrává divadlo, které jsem u něj ještě neviděl a ihned se stal mou oblíbenou postavou celého filmu. Byl bych rád za více podobných snímků, jelikož tohle bylo přesně dle mého gusta. Druhá světová válka je jedno z nejkouzelnějších a zároveň nejmrazivějších témat pro filmaře, a tak by se na ni nemělo zapomínat.

Osobně nechápu tak nízké hodnocení, ale samozřejmě je to všechno otázka vkusu. Mel Gibson se nám po osmi letech vrátil na plátna kin a nedopadlo to vůbec špatně. Pod režijní taktovkou Martina Campbella (je vidět, že Campbell to má stále v malíčku) se na plátně odehrává klasické schéma o pomstě, tentokrát říznuté obrovskou konspirační zápletkou (Gibson si střihl mix ze Spiknutí a Odplaty). Většinu stopáže se nic zásadnějšího neděje a Melova postava jen jezdí z místa na místo a dožaduje se odpovědí od spousty postav. Když už však dojde na akčnější pasáž, tak díky R-kovému ratingu dochází na koulení očí a padání brad diváků (nebo alespoň mně) do klína. Akce je provedena bez chybičky a někdy až s přílišnými (což není na škodu) syrovými detaily. Gibson se vrátil ve velkém stylu, sice ne v tak velkém jako třeba Sly, ale čtyři hvězdičky ze mě vytřískal.