xxmartinxx

Hele, já Bousmana chápu. Já chápu tu potřebu, kterou cítí po režii všech těch špatných dílů Saw, potřebu se předvést, dát do filmu všechno. Bohužel právě proto to nefunguje. Ty exhibice a manýry nepodepřené scénářem po chvíli působí směšně a je vidět jen hodně marné snahy. Výsledek je skoro nesnesitelný.

Prvních deset minut jsem byl dost vyděšený, že mě čeká dětinská 90s MTV "já nejsem ovce" kontrakultura, ale naštěstí když se přejde k samotnému projevu, všechno to zapadne dohromady a já si to náramně užil. Místy to bylo hypnotizující.

Pokud se ujme rčení "jestli nedáš pokoj, hodím po tobě koněm", stál tenhle film za to. Jinak spíš ne.

I kdyby to nebyl jeden z nejošklivějších filmů, co jsem za dlouho viděl, utopený v hnusné samoúčelné artové šedi, tak by to dobily ty dialogy.

Není tu památná forma ani obsah (ačkoli oboje je na vysoké úrovni), nýbrž atmosféra a pocit, jaký si z filmu odneseme. A jestli nám Absolvent dokáže předat Atmosféru a Pocity v roce 2010 stejné jako v roce 1967, pak se něco zásadně a neoddiskutovatelně povedlo.

Nejhorší je ten druh hloupých filmů, který se sám snaží hlouposti vysmívat. Už jen ten nesnesitelný voiceover popisující každou jednu věc, co se stane. Přemýšlel jsem o tom, jestli to má být nějaký metahumor, jako že je k divákům přistupováno jako k idiotům, ale pravděpodobně ne.

Nesnáším filmy, kde postava A otravuje postavu B, aby se z nich nakonec stali přátelé. Tohle ošetřuje jen výborné obsazení, ve smyslu Murray.

V kině Bressonova askeze překvapivě funguje a zlepšuje jinak poměrně rozpačitý dojem.

Docela to ušlo. Nápad jak okopírovaný z filmu Duch. Na druhou stranu - proč ne? Děj je hodně jednoduchý a film nemá napodruhé co nabídnout, ale na jedno použití rozhodně funguje.

Ocenil jsem tu ochotu pohlížet na věc i z perspektivy Ondrovy partnerky, hlavně díky tomu to není jen standardní idealizující životopis, ale poměrně intenzivní observace.