danliofer

S minimem prostředků maximum. Minimalistický scénář, minimalistická hudba... O to hlubší ponor. Příběh by se samozřejmě mohl přihodit i heterosexuálnímu páru a neztratil by na pointě, jde o lidskou duši jako takovou a o přístup k řešení problémů...

Film klasického Aronofského střihu... Napínavý až do samotného konce, ač člověk dopředu cítí, jak to dopadne, i když by si přál, aby autor scénáře dodal hlavnímu hrdinovi více energie přemoct své vnitřní démony, aby mohl být po letech, kdy to spíše nedopadalo, dceři oporou více než jen tvrdě naspořenými financemi, které ona dostane po jeho smrti... Znám lidi, kteří zabojovali a tento boj vyhráli... To by ale film trval ještě déle a bylo by to pak spíš na seriál... Pět hvězdiček dávám hlavně za herecký výkon Brendana Frasera a celkový pocit z filmu, když přijmu fakt, že scénárista prostě chtěl svého hrdinu raději nechat zemřít.

Tak trochu jsem se obávala, jak bude 3. lajna pokračovat... Já, absolutně nehokejový fanoušek, na to čučím už od první řady a řehtám se u každého dílu, jako kdybych hokeji fandila odjakživa :D Prostě tandem Petr Kolečko a Vladimír Skórka opět nezklamali!

Opět íránský film, který tne přesně do živého svého vlastního organismu. Člověk si musí íránskou kinematografii dávkovat s rozmyslem, jelikož "zábavy" v ní moc není. Snímek mě zase donutil přemýšlet o zásadních hodnotách, i když kdybych já byla scénáristkou, vypointovala bych závěr více vstřícně, aby mohla proběhnout totální očistná katarze na obou stranách. Celou dobu k tomu film směřuje, leč závěr (pozor spoiler!) mi přijde až moc "zásadový". Věřím, že odpuštění by pomohlo více, než odchod s představou "uskutečněné pomsty"... Jinak ale film absolutně silný, dávkující "napětí" vyváženě, velmi civilně, bez hudebních kudrlinek, kamera střídmá s několika silnými momenty (bílá kráva na vězeňském nádvoří či balkonová scéna). Nenechte si ujít. Možno touto dobou (červenec 2022) zhlédnout na DAFilms.

Silný snímek! Od Thomase Vinterberga i Madse Mikkelsena jsem čekala vysokou úroveň a silný příběh. Obého se mi dostalo měrou vrchovatou. Alkohol a alkoholismus je stále téma, do něhož se bojí kdokoliv jen píchnout jak do vosího hnízda. Droga, která ničí zdraví i vztahy tak moc, jak moc lidé necítí k alkohlu úctu jako k takovému. Dříve to býval obřadní nápoj, který měl svou určitou funkci v daný spirituální okamžik, dnes se jím tiší kdejaký nezdar či se jej nadužívá. To nesvědčí ani alkoholu, ani lidem. Film má otevřený konec stejně jako otázka, jak dlouho bude alkoholismus tolerován jako něco, co není závažné společenské téma. I proto díky režiséru i všem hercům, kteří se svých rolí zhostili na výbornou!

Když se spojí síly herecké/ scénaristické/ česko-moravsko-slezské, je se konečně na co v (ko)mediálním prostoru dívat! Jen tak dál! Po loňském Mostu! pro mě další skvělá komediální minisérie, která si myslím, že u mě osobně aspiruje na sérii roku 2020!

Když se spojí síly herecké/ scénaristické/ česko-moravsko-slezské, je se konečně na co v (ko)mediálním prostoru dívat! Jen tak dál! Po loňském Mostu! pro mě další skvělá komediální minisérie, která si myslím, že u mě osobně aspiruje na sérii roku 2020!

Drsné! Jako rusistka si o Rusku nedělám iluze. Vím, co je na Rusech dobré a co ne. Toto ale mluví v mnohém samo za sebe. To nejsou cizinci, kteří mohou mít na Rusko svůj kritický náhled zvenčí, aniž by tou realitou žili v přímém přenosu, leč sami Rusové, kteří mluví dost tvrdě nejen na adresu zkostnatělého systému, ale především prezidenta Putina. Někteří jsou již tak zoufalí, že jim ani nevadí, jaké to bude mít pro ně následky. Někteří se ještě snaží si pomoc nějak vyprosit. Jiní už si neberou servítky. Když se však nad tím člověk zamyslí hlouběji, je vůbec nějaká cesta, jak z toho ven, pokud se za to nevezmou právě sami lidé? Nemyslím jen výměnu nahoře, protože i tam, když se to vymění, myslím, že prostí občané to skoro nepoznají. Spíš si říkám, že se musí lidé pomalu začít více spoléhat sami na sebe, na své vlastní schopnosti a měnit si to tam, kde to jde, vlastními silami a domáhat se, aby v tom smyslu byly měněny i zákony. Je to běh asi na hodně generací Rusů a je mi z toho dost smutno, protože mám ruskou kulturu moc ráda. Samozřejmě by stálo za to jednotlivé příběhy nahlédnout hlouběji, aby člověk ještě lépe vhlédl do reality, aby to nebyly jen krátké výkřiky bez širšího kontextu, na druhou stranu byl toto asi i režisérský záměr. I tak ale přemýšlím nad jednou věcí, zdali by nestálo za to udělat i sestřih toho, kde to nějakou měrou funguje, protože o takových případech vím také. Aby to ve výsledném efektu nepůsobilo jen depresivně. V závěru se mi v hlavě objevil obraz ze tří filmů režiséra Bykova, který mnohé tyto problémy rozvinul do jednotlivých příběhů: Žiť, Durak, Major.

Pro mě osobně po mnoha letech český film, který do mě vryl hlubokou stopu. Od jeho polské režisérky Agnieszky Holland jsem to i očekávala, jak znám její tvorbu. S dobrým scénářem, ač v mnohém spíše smyšleným, velmi dobrým hereckým obsazením, kamerou i hudbou se dá natočit velmi dobrý film, jenž je ozvláštněn samotnou povahou ztvárněné historické postavy. To vše ve výsledku je opravdu "šarlatánský elixír", který do naší filmové tvorby posledních let vnesl trochu osvěžujícího filmového ducha. Začala jsem mít pocit, že se česká filmová tvorba posledních let zmítá jen mezi "laskavým humorem" a "syndromem 68"...

Tento filmový počin jsem si musela rozdělit na dvě části, abych ho strávila. Silný scénář, realistické ztvárnění, minimalistická hudební kulisa... to vše z tohoto snímku pro mě udělalo záležitost, jež mě nutí více se zamýšlet nad tím, že mnohé v životě funguje podle rčení "jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá"... a "tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne"... Před pár týdny jsem konečně po letech dočetla knihu Exodus: Jak migrace mění náš svět od oxfordského profesora Paula Colliera... Tento film mi některé jeho "teorie" vyjevil o to plastičtěji v praxi...