salalala

Překvapivě výborný film, který naše kina zcela minul, což je škoda. Joseph Kosinski v něm skládá poctu statečným hasičům, kteří bojují se živlem, nad nímž se nedá vyhrát, ale dá se alespoň zkrotit. Od začátku diváka strhne poctivou chlapskou a kamarádskou chemií, v níž je znát, že jeden by pro druhého umřel, a poměrně svižným tempem. Nebojí se ani nádherných obrazů nekonečně krajiny a zároveň i děsivých plamenů, s nimiž opravdu není žádná legrace. Postupně buduje vztahy mezi postavami, a i když ty jsou většinou načrtnuty dost černobílé, tolik to nevadí, protože jsou sympatické. Spolehl se i na výtečné obsazení, v němž nejvíce vynikají Josh Brolin a Miles Teller, velmi dobrá je ovšem i Jennifer Connelly, ostatní už pak nemají tolik prostoru, i oni si ale to své uhrají. Nejvíc asi snímek překvapí tím, že není moc akční a spíše se snaží ukázat běžný a rutinní život amerických hasičů a mnohým divákům odhalí i to, že hasičství není jen o hašení vodou, ale o různých protiohních, prosekávání únikových cest nebo kácení stromů. Vrcholem je pak samotný závěr, který je emočně neskutečně působivý, a i když divák tuší, jak to asi skončí, finále přece jen překvapí. K absolutoriu chybí přece jen méně patetismu a určité kýčovitosti a o něco kratší stopáž. Jinak je ale Only the Brave poměrně strhující záležitost, která si nezaslouží zůstat opominuta. 80 %

Snad nejtrapnější a nejútrpnější film československé kinematografie. Karel Steklý se pokoušel o satiru na události ze srpna 1968, jeho pokus je ovšem natolik bizarní, že to nefunguje jako vůbec nic. O příběhu nemá smysl přemýšlet, protože žádný není a celé je to jen sled prapodivných scének, které nedávají moc smysl (jaký význam má třeba to, že zpěvačka má brýle, bez nichž není schopná zpívat? jaký smysl má to, že učitelka ze školy vidí v Hrochovi převtělení operního pěvce a zblázní se?) a mají pouze zesměšnit tehdejší reformní komunisty, na něž přímo odkazují konkrétními momenty nebo nenápaditými jmény. Humoru je tu naprosté minimum a snad jen podvratný vtip o dočasném uzavření hrošího pavilonu funguje, jinak opravdu prázdnota, nuda a vůbec nic. Jako by tvůrce tohle ani nebavilo, protože střih je leckdy odfláknutý, scény na sebe někdy moc nenavazují a hudba je totálně zoufalá, vyjma "hroší" písničky, která je ucházející. Je až fascinující, jak prvoplánový Hroch je, protože je to opravdu ta nejjednodušší a nejzoufalejší satira, jaká by kohokoli napadla při změně politického režimu. O tom, že asi sami tvůrci neočekávali větší úspěch, svědčí i obsazení, v němž není jediná velká hvězda, ale spíš povědomé tváře, mezi nimiž vyniká přehrávající Matyáš, totálně mimózní Jiří Lír a prkenná Helga Čočková. Hroch je opravdu film, který stojí za vidění kvůli tomu, jak je trapný, nudný a zlý, jen je potřeba při jeho sledování znát reálie a osoby, na které odkazuje, protože bez nich už půjde o opravdový a nepochopitelný odpad. 15 %

Řbitov zviřátek jsem četl (ale detaily už si nepamatuju) a musím říct, že patří k mým nejoblíbenějším Kingovkám. I když scénář jeho filmové podoby psal sám autor předlohy, všechno je hrozně moc rychlé a překotné a motivace postav se občas ocitá na vodě. Mary Lambert mu moc nepomohla, protože atmosféra funguje jen v první polovině snímku. Ta druhá se bohužel změní v jakýsi mix zombie hororu a slasheru a kvalita dost upadne. Dost nevyrovnaný je i výběr herců. Na jedné straně tu jsou výborní Fred Gwynne a malý Miko Hughes, na té druhé ale stojí toporný Dale Midkiff, jenž nedokáže vyjádřit žádné emoce a jeho výkon je naprosto bezkrevný, což pochopitelně celkovou kvalitu hodně snižuje. Po zhlédnutí se vlastně není co divit, že mnoho diváků nechce Kinga číst. Film totiž je jen horor, kdežto kniha se zabývá i mnoha úvahami o lásce, životě, smrti atd., což do filmu úplně dostat nejde. Ocenit je nutno i velmi povedenou kameru, která jediná se nebojí experimentovat. Pro člověka netknutého předlohou je tu hodně logických lapsů a nevysvětlených věcí, což je škoda, protože pak film vypadá jako guláš. Dojem trochu vylepšuje úderný závěrečný song a minirolička samotného Kinga. Ve výsledku tak Pet Sematary není úplně špatná adaptace, která je ovšem poplatná své době (zejména lacinými efekty a celkovým béčkovým laděním) a z dnešního pohledu více funguje v první polovině, kdy ještě rozehrává zápletku a buduje docela solidní atmosféru. 60 %

Vynikající kus filmařiny, který s časem zraje jako víno. Paul Thomas Anderson tu vzdává hold zlatým časům pornoprůmyslu a všechno vypadá, jako by opravdu bylo natáčeno v sedmdesátých a osmdesátých letech. Parádní výprava a kostýmy, vše podkresluje výtečný dobový soundtrack. Anderson nešetří skvěle komponovanými dlouhými jízdami a diváka zavádí do fascinujícího světa starých, relativně bezstarostných časů, které se už asi nikdy nevrátí. Jestli něčím film vyniká, je to precizní práce s atmosférou - zpočátku je uvolněná a pohodová a pornobranže vypadá jako to nejlepší zaměstnání na světě, postupem času ale dost potemňuje a zvážňuje a ukazuje, že lidé, kteří v ní působí, se z ní vlastně nikdy nedokáží vymotat, aby na konci tvůrce nastínil jakýsi lehký happyend s nezapomenutelným závěrečným záběrem. Film je ale především nenucenou režijní exhibicí, kdy výborná kamera, pomalejší tempo a celkové ladění nechávají vyniknout naprosto fascinujícímu kousku. Vrcholem jsou nicméně herecké výkony - Wahlberg je naprosto fantastický a hraje, že vlastně neumí moc hrát ani zpívat, což je vskutku umění, Reynolds tu dostal asi životní roli režiséra, který věří, že porno může být umění, skvělá je taky Moore jako zničená matka, v podstatě každý tu má ale svůj velký moment - Heather Graham jako Bruslařka, Don Cheadle, začínající Hoffman jako zamilovaný gay, William H. Macy jako tragická postava podváděného manžela, nejgeniálnější je ale epizodní role pološíleného Alfreda Moliny, na jehož výstup hned tak nezapomenete. Je to sice asi přece jen moc pomalé a chybí tu nějaký silnější moment, to ovšem nic nemění na tom, že je to vynikající podívaná a je opravdu škoda, že v poslední době se P. T. Anderson divákům trochu vzdaluje. 85%

Ne, nebudu si tady hrát na suchara a kritizovat jak o život. Hugo mě dojal, ta láska k filmu a jeho natáčení je tam tak patrná a roztomilá, že to ani nejde jinak. Scorsese tu kouzlí se 3D tak, až mě padaly oči z důlku. Určitě neni bezchybné a občas je mázlé, to je ale jen malá výtka. Většinou funguje excelentně a famózně. Některé kamerové průlety byly dechberoucí a Scorsese si je děsně užil. Nádherná hudba, krásný příběh, prostě všechno. Hugo má velkou DUŠI a srdce a je to opravdu film, který vznikne tak dvakrát za deset let. Herecké výkony taky perfektní, zejména Kingsley a Chloe Moretz, i ten Butterfield byl velmi dobrý, Cohen překvapil, zvládne i vážnější role. Co můžu vytknout? Snad jen pár infantilních a opravdu zbytečných fórků a méně prostoru pro vedlejší postavy, to se ale klidně dá s mávnutím ruky přejít, protože to, co je vidět celé ty dvě hodiny na plátně, se jen tak nevidí. To, že film propadl, mě bohužel nepřekvapilo, protože nemá v podstatě na co lákat a lidí, kteří film milují tak jako Scorsese, je podstatně méně než běžných diváků. Bohužel. Snad to časem lidi docení, přál bych si to. 95%

Hrubě nedoceněný film, který s časem zraje jako víno. Ang Lee zvolil totálně jiný přístup, což lidi ve své době nepřijali. Přitom Hulk si o psychologickou sondu úplně říká a Lee jde až na dřeň a uznávám, že začátek je hodně roztahaný a potřeboval by trošku prokrátit, protože už tam toho je opravdu moc. Jakmile se dostane k akci, je to velmi slušné a není si moc na co stěžovat. Je pravda, že efekty zestárly a ani v době vzniku nebyly nikterak špičkové a na Hulkovi a zmutovaných psech je digitální původ poměrně dost znát, ale to mi zas až tolik nevadilo. Akce v poušti je parádní a má tempo a je vidět, jak moc si to tam Hulk užívá. Eric Bana je obstojný, i když občas přehrává, ale obě polohy Bruce Bannera vystihuje velmi slušně a věřil jsem mu skoro vše. Jennifer Connelly je ještě lepší a svým zvláštním charismatem v klidu roli utáhne. Nolte je taktéž velmi dobrý a nesklouzává ke karikatuře, což dost svádí. Ocenit musím také úchvatnou a dodnes unikátní střihovou stránku, která opravdu evokuje četbu komiksu a sedí sem úplně perfektně. Plusem také pěkná Elfmanova hudba s minimalistickým, ale úderným hlavním motivem. Škoda jen slabšího záporáka, nevýrazného Joshe Lucase a přehnané délky. Film by asi zasloužil tři hvězdy, ale vzhledem ke zdejší podhodnocenosti dávám čtyři a 70%.

Originální a zajímavý film, který určitě potěší ty, kteří hledají něco jiného, než je v běžné distribuci k vidění. Lanthimos natočil velice bizarní a svěží satiru na vztahy a absurditu totalitních společností, která se dá rozdělit na dvě poloviny. První je precizní, vychází ze skvělého nápadu, který těží prakticky na maximum, a i když některé věci zcela přesně nevysvětluje, vůbec to nevadí, protože celé universum seznamovacího sanatoria a jeho zaměstnanců i obyvatel je natolik svérázné, že celou dobu baví, navíc se ke všemu přidává velmi jemný, ale brutálně černý humor, který ale mnohým může dojít až zpětně. Druhá polovina už je o něco slabší, nemá takový spád, je trochu předvídatelná, i když má své momenty, není už ale tak originální. Překvapí na takhle divný film hvězdné obsazení, v němž jednoznačně vyniká civilní a "fotrovský" Colin Farrell, příliš pozadu pak nezůstává ani podobně civilní Rachel Weisz, ani ostatní ale nejsou o nic horší, jen nehrají tak výrazné role a jejich postavy jsou vesměs divnější než ty hlavní (zejména John C. Reilly a Ben Whishaw). Škoda, že snímek neskončí úplně uspokojivě a působí trochu prvoplánově a "lacině", protože de facto konec nemá, tudíž se o něm můžou vést sáhodlouhé diskuze, které ale asi nikam nepovedou. The Lobster je každopádně hodně zajímavý a netradiční film, který není pro každého a nejvíc mu škodí asi to, že někomu se může zdát extrémně nabubřelý a pozérský. 70 %

Jen velmi těžko snesitelný film, který pouze parazituje na popularitě Borata. Jenže když dva dělají totéž, není to totéž. Vive la France nenabízí vůbec nic a hodně vtipů je navíc založeno na nutnosti znát nějaké reálie, což může být pro někoho problém. Humor tu moc nefunguje, protože je prvoplánový a dost laciný. Párkrát jsem se pousmál, ale to bylo maximum, které jsem tvůrcům dopřál. Youn se sice občas snaží o tempo, jenže se mu to moc nedaří a všechno je tak nějak rutinní. V hlavní roli dělá, co může a společně s Garciou dodává dvěma ústředním postavám jakous takous zajímavost, jenže ani to nestačí. Všechno už zkrátka bylo někde viděno a mnohem lépe zpracováno. S logikou si Youn hlavu absolutně neláme a některé věci jsou až do očí bijící a nejde je přejít ani v rámci žánru. Novinářka, která dělá oběma "teroristům" průvodkyni, je dost hloupá a ono vůbec celá tahle linie je tak zoufale nepravdědopodobná, že se jí prostě nejde smát. Tenhle film příliš nefunguje a od totální katastrofy ho zachraňuje jen pár úsměvných momentů a to, že není delší. Hřebíček do rakve filmu zasadil český distributor, který ho z neznámých důvodů nechal do kin nadabovat a zlikvidoval tím dost možná polovinu vtipů, která je založena na odlišném přízvuku. Navíc se moc nepovedl a opět přichází s oposlouchanými hlasy. Dost špatný film, který jen trapnou nápodobou. 30%

Poměrně zajímavý film, který má ale hodně much. Je tu brilantní a opět famózní Denzel Washington, který táhne celý film sám, ostatní jsou nevýrazní a nemají tolik prostoru. V hlavě už snad utkví jen soudce Rod Steiger. Jinak se mi ale ten příběh zdá až moc romantický (všichni ve vězení mají Rubina rádi, je strašně hodný a policisté zase strašně zlí), nepátral jsem, jak to skutečně bylo, nicméně tohle se mi zdálo trošku přitažené za vlasy. Dost mi tam vadila přemíra filozofických řečí a takového typicky amerického balastu, zkrátka řečí okolo. Ten film by snesl tak čtvrt hodinky vystříhat. Je to hodně nevyrovnané, dvě roviny filmu (boxer a jeho malý fanoušek) nějak nedrží u sebe a vzájemně se vyrušují, tudíž nejsou tak intenzivní. Silné scény tam jsou, střídají je ale okamžitě scény hraničící s nudou. Mrzí mě taky přílišné hraní na city a jejich "dojení", zejména v závěrečné scéně. Přesto mi přijde škoda ten film shodit a vzhledem k tomu, jak hodnotím jiné produkce, musím tomuhle přece jen ty čtyři hvězdy, i když hodně slabé, dát. 70%

I pro nefanoušky fantasy a pohádek jde o parádní kousek. Matthew Vaughn se tu totiž nebere vážně, a i když nabízí všechna myslitelná žánrová klišé, pracuje s nimi naprosto parádně a divák má jen málokdy pocit, že by byla samoúčelná. Od počátku zaujme báječnou atmosférou, v níž je možné úplně vše, což mu pochopitelně umožňuje popustit uzdu fantazii, což se ve světě za Zdí děje. Mnohdy je vidět, jak strašně rád by přitvrdil a byl brutální, vzhledem k věkové přístupnosti se musí držet, na rozdíl od většiny dalších to ale tady nepůsobí hloupě a jako úlitba producentům. Akce tu sice tolik není, vždy je ale nápaditá, má spád a je na ní vidět, že Vaughn ji má rád a dal si záležet i na jednotlivých choreografiích. Po celou dobu udržuje svižné tempo, v němž se pořád něco děje, a když už se náhodou poleví, může se divák bavit vizuálními nápady a humorem, který je tu naprosto přirozený a někdy poměrně sofistikovaný. Celé to korunuje fenomenální obsazení, v němž září krásná Claire Danes, Michelle Pfeiffer, Mark Strong a Robert de Niro v asi nejpodivnější roli své kariéry, kterou si ale viditelně vychutnal, bonusem budiž i malá účast Petera O’Toolea, z dnešního pohledu pak potěší začínající Henry Cavill. Jen ten titulní Charlie Cox není tak charismatický a výrazný, jak by asi zasloužilo. Triky tedy někdy úplně nefungují a s postupem času jsou viditelnější a taky samotný závěr už trochu připomíná telenovelu a vyvrcholení už je možná přehnané, to ale tolik z celého zážitku neubírá. Stardust je i po čtrnácti letech poctivá zábava a jedna z nejlepších pohádek, co vznikla. 80 %