Hřbitov domácích zvířátek

Nečítal som predlohu. Neviem čo znamenal ten zjavujúci sa duch obom hlavným predstaviteľom chlapca čo na začiatku zomrel ani manželkine spomienky na nejakú monštróznu ženu a vo výsledku tohto filmu to bolo aj zbytočné, ale napríklad cintorín bol pekný, pohrebisko fantastické, oživená mačka správne nepríjemná ale inak prvé 2/3 nič moc. Až od návratu chlapca ako nemŕtveho to dostalo tie správne hororové grády, tzn. atmosféru a napätie. Fajn song od Ramones priamo k filmu „I dont want be buried in pet semetary...“. (30.10.2008)

Pár hodin po dočtení Kingovy knihy jsem se pustil do filmu s očekáváním slušné adaptace. Toho se mi dostalo a žádné překvapení či nepředvídatelná událost se nekonala. Trochu jsem měl problém s postavami. Fred Gwynne sice zahrál Juda Crandalla přesně tak, jak jsem si představoval, ale s Luisem a Rachel jsem spokojen moc nebyl. Narozdíl od svých protějšků v knize si zde moc nezískali mé sympatie. Atmosféra slabá, řbitov působil trochu uměle. Na knihu to prostě nemá, ale stále je to slušně odvedená práce. (09.09.2011)

Co mě na tom nejvíc vystrašilo? Přešlapování rodičů okolo horké kaše při zásadních otázkách dcerky ohledně smrti. // „Ano, kocourek ti chcípne, ale to neřeš, vždyť to bude za tááák dlouho...“ Děti nejsou blbé. Například i vědí, jak moc se těšily na pouť. Nejprve tak strašně vzdálené, čas skoro neubíhá. „Já se té pouti snad nedočkám...“ LUP! A najednou už je po pouti. Každý den, i ten sebevzdálenější, totiž jednou přijde. Tak mi, mami a tati, sakra neříkejte, ať to neřeším. Jak si mám v hlavičce zpracovat ten šílený strach ze smrti, která jednou čeká i mě? Jasně, o nic nejde, protože to přece bude až za tááák dlouho... Já snad toho kocourka popadnu za zadní a omlátím vám ho o hlavu! // A dál? Film má i přes svůj věk stále solidně strašidelnou atmosféru. Ale ten úvod... Společné sprintování rodičů od jednoho dítěte v ohrožení k druhému a zase zpátky, to bylo... Úplně jsem to viděl. Na holčičku něco z křoví udělá „Ňaf!“, rodiče zanechají bratříčka na autostrádě a posprintují zase OBA DVA k ní. Bych je chtěl vidět, jak by logisticky zvládali péči o čtyři děti. To by se naběhali :-). Pozdější slabomyslnost a chyby rodičů už nevadily. Po tragédii se ztátou syna přímo před očima už na nelogické chování měli nárok. (02.04.2013)

Cintorín domácich zvierat je príjemný atmosferický hororový snímok. Navyše čo je v tomto žánri pomerne zriedkavé, dokáže diváka opantať aj svojou emotívnou stránkou, nuž čo, je tu cítiť ženskú ruku. Záver so sebou priniesol aj dusnotu, napätie a slušne zvládnuté hororové prvky. So záhrobím sa nevypláca zahrávať a ísť proti prírode už vonkoncom nie. Veľká spokojnosť. 80/100 Videné v rámci Horror Challenge Tour. (09.01.2016)

Jedna z těch lepších adaptací Štěpána Krále, i když jeho novelu řadim spíš k těm průměrným / lehce nadprůměrným. Ta i na ploše 370 stran působí jaksi natahovaně a pořádně se rozjede až v úplnym závěru. Co se týče filmu, ten je na tom sice obdobně, ale aby obsáhnul to nejdůležitější z knihy, žene furt dopředu. Tragédie se tu tolik neoplakává a poměrně rychle se tahle část promění do klasické vybíjené. To mně rozhodně vyhovuje víc. Pravda, herecky asi trošku slabší, avšak tuhle černou kaňku spolehlivě kompenzuje příjemná atmosféra a povedené masky, vše samozřejmě v kabátu sympatických osmdesátek. (09.02.2016)