salalala

Tuctový a de facto nezajímavý thriller, který vypadal jako sterilnější Muž v ohni. Typicky průměrný film. Herci hrajou tak nějak napůl a rutinně. Washington už není, co to bývalo a je moc obyčejný. Reynolds je v akci fajn, citovější polohy jsem mu nevěřil. Gleeson velmi dobrý, ale taky nic extra. Scénář také nikterak objevný, jen opakuje a variuje téma korupce v policejních řadách a tajných službách - takže nic nového. Espinosa se sice snažil to ozvláštnit, ale bohužel selhal v nasnímání akce, kterou bral přes greengrasovskou rozklepanou kameru a moc se to nepovedlo. Ač je akce plná poctivého adrenalinu, je tak špatně natočená, sestříhaná a chaotická, že z ní člověk vůbec nic nemá, protože neví, kdo honí koho. A je to škoda, protože aspoň tady mohli tvůrci získat trošku bodů. Je to zkrátka taková jednohubka bez výraznějšího potenciálu, kterou člověk snadno zapomene. 55%

Zdařilý film, kde je možná spousta věcí překonaná, ale myslím, že takhle nějak by se to v budoucnu mohlo dít. Scott tady zase září a předvádí svoje umění s filtry, střihem a technologiemi. Nepřítel státu je povedený thriller a od začátku jede v rychlém tempu a člověk nemá moc čas přemýšlet. Logika tam sice někdy moc nefunguje, vadí mi, že Smith je zas takový vytrénovaný a všemu uteče a takové ty zdržovací scény s rodinou a manželkou, jinak je to fakt ale super film. Smith je tady hodně dobrý a ve společnosti s vynikajícími Hackmanem a Voightem nezaostává. Voight je navíc úžasně zlý. Hudba je taky fajn a přesně vybraná, zapadne do toho skvěle. Takže vlastně taková dobrá zábava, která se dá krásně vidět vícekrát. 80%

Naprosto výtečný Tarantinův zářez do žánru westernu je přesně tím, co by od něj člověk očekával. Neskutečně brutální a zároveň vtipná nálož (není snad jiný režisér, co by dokázal brutální a krvavé scény natočit tak neskutečně vtipně a zábavně), která takřka nedá vydechnout. Tarantino velmi účelně používá detaily a zpomalovačky, čímž tomu celému dodáva opravdu zvláštní kouzlo. Formálně je to vůbec vytříbené a kamera a střih jsou ukázkou brilantního režisérského řemesla. Tarantino sice asi nikdy nebude vypravěčem komplexních příběhů a pořád se bude držet jisté epizodičnosti, dokáže to ale podat tak, že proti tomu nemůžete říct zhola nic. Vrcholem všeho je ale obsazení - v případě Waltze a DiCapria je asi na místě spíš napsat užívání si, protože oba neuvěřitelně "jedou" a své role si užívají. Nominace na Oscara by neměla minout ani jednoho z nich. Zapomenut nesmí zůstat ani Fox, který je zdánlivě upozaděn, ale s přehledem si uhraje svoje. Hudební doprovod je jako tradičně excelentní a i zdánlivě nesmyslné spojení westernu s hip hopem funguje. Jediné, co mi vadí a proč taky strhávám hvězdu, je závěrečná dvacetiminutovka, která malinko postrádá náboj, který má vše před nimi (zejména epizodka, v níž se objeví i sám režisér, se i přes velkou vtipnost zdá hodně násilně přilepená). Jiné výhrady nemám. Nespoutaný Django patří k tomu nejlepšímu, co Tarantino natočil, proto dávám zasloužených 90% a hodně silné čtyři hvězdičky. PS: Opět platí, že čím víc máte nakoukáno, tím víc se budete bavit.

Pro mě naprostá pecka a jeden z nejlepších filmů vůbec. Precizní atmosféra, výborná hudba, úžasná a čistá režie. Costner byl tady ještě slibná naděje, Garcia taktéž, Connery dostal Oscara právem, skutečně to zahrál famózně, nejlepší ale pro mě byl opět de Niro, který si Capona opravdu užil se vším všudy a hezky si ho vychutnal. Bravurní je hlavně scéna na schodišti, ta je hodně povedená, takřka geniální, líbí se mi taky scény u soudu. Neúplatní jsou prostě klasika. Tečka.

Po celou dobu mi film evokoval horory ze sedmdesátých a částečně osmdesátých let. To je způsobeno fantastickou minimalistickou hudbou, v níž je předzvěst něčeho nepříjemného, co by se mohlo za moment dít, hlavními hrdiny, kteří jsou vesměs normální, chovají se poměrně logicky a nejsou to prvoplánoví hezounci a taky hutnou atmosférou, která vychází z reálné (?) hrozby. Pokud to David Robert Mitchell zamýšlel jako jakousi metaforu pohlavních chorob, tak se mu to povedlo znamenitě. Stejně tak se mu vydařilo sympatické obsazení, v němž vyniká Maika Monroe, která je nenápadná přesně tak, jak má její hrdinka být, i ostatní jsou ale velmi dobří a v rámci možností autentičtí. Je možná škoda, že svůj počin víc nevypiplal, protože se tu vlastně neřeší, jak ona záhadná hrozba postupuje (co když se spolu vyspí dva, kteří už by měli být poznamenáni?), je tu dost trochu absurdních scén, které výsledný dojem kazí (scéna v bazénu už je malinko "over the top") a tempo je zbytečně pomalé. Samotný konec pak přichází náhle a bez nějakého vysvětlení, takže divák je ve stejné nejistotě jako na začátku, což v tomto případě asi není úplně nejlepší. It Follows má hodně slibný potenciál, ale úplně ho nevyužívá, nicméně ale patří k tomu nejlepšímu, co bylo v posledních letech v žánru natočeno a navíc dá vzpomenout na mnoho klasik. 60%

Vlastně velmi příjemný animák, který si eklekticky vybírá ze slavných filmů a nestydí se za to. O originalitě nemůže být ani řeč, protože se tu "vykrádá" Indiana Jones, Lara Croft, Mumie a další slavné dobrodružné bijáky, které měly úspěch. Od začátku se jede podle jasného scénáře - hlavní hrdina je ňouma, který ale okouzlí nadšením a samozřejmě, že se ukáže jako hrdina a dívka jeho srdce mu nakonec lásku opětuje. Nechybí tu ani vtipný pomocník a zvířátka. natočené je to poměrně svěže, animace není úplně dokonalá a místy evokuje spíš lepší počítačovou hru, ale to vlastně tolik nevadí. Pořád se tu něco děje, takže není čas se nudit a všechno to tak nějak bez problémů odsýpá. Český dabing taktéž velmi slušný. Zkrátka jde o ničím nevybočující animák, který vydrží i dospělí a děti se u něj pobaví. Nic víc, nic míň. 60%

Velmi příjemný návrat do doby, kdy divák nemusel znát čtyřicet předchozích filmů a mraky seriálů, aby věděl, co se kde děje. Druhý pokus o převedení Hulka do filmové podoby je možná ambiciózní, ale doplácí na zoufalou nevyrovnanost a nezajímavost. Paradoxně nejsilnější je ve chvílích, kdy hrdina bojuje sám se sebou a snaží se potlačovat vztek. Louis Leterrier ale vždy uhne trochu jinam a ze solidně rozjeté scény je jen krátká sekvence toho, jak by to vše mohlo vypadat. Nemá ovšem problém s atmosférou, která mu funguje velmi dobře, pere se ale se scénářem, který obsahuje spousty nelogičností, přivádí na scénu poměrně dost zbytečných postav a vůbec neřeší elementární problémy. Když dojde na akci, je vše vesměs v pořádku, jen s postupujícím časem přibývá i CGI efektů, které nejsou moc povedené a závěrečná digitální bitva je bohužel neatraktivní a strašlivě generická. Edward Norton rozhodně není špatný, jen ne tak výrazný a chybí mu určité charisma, Liv Tyler je spolehlivá a jakás takás chemie mezi oběma probíhá, suverénně nejlepší  je ale Tim Roth, který si svého záporáka viditelně užívá a je škoda, že v závěru zmizí pod nánosem digitálních triků. The Incredible Hulk je po letech jen a pouze solidní komiksovou jednohubkou, která promarnila svůj potenciál a nedokázala plně představit jednu z nejzajímavějších postav marvelovského univerza. 60 %

Nafouknutá bublina, která bohužel splaskne dřív, než si myslíme. I když jsem od filmu nic nečekal, překvapilo mě, jak moc je nudný a nezáživný. Musí se nechat, že Kosinski umí prodat rozpočet, protože vizuál je velkolepý a fantastický. Prostředí je vytvořeno výtečně a různé technické vychytávky jsou fascinující. V kombinaci s trefnou a nenápadnou hudbou M83 je tu atmosféra jedna báseň a po této stránce si vskutku není nač stěžovat. Jenže příběhově jde o bohapustou nudu. Dobrou třičtrvtinu filmu se neděje skoro nic a pak se rázem tvůrci snaží vyložit všechny karty a diváka překvapit, což se jim moc nedaří. Nebudu si hrát na to, že jsem zápletku odhadl, to rozhodně ne, mrzelo mě spíš to, jak byla vlastně tuctová a neoriginální. Cruise tady jede ve svém klasickém módu, takže pro mě nevýrazný a místy až protivný. Freeman nemá moc co hrát a Kurylenko vlastně taky ne. Možná kdyby Kosinski šel víc vlastní cestou a nevykrádal žánrové klasiky, mohl být výsledek lepší. Takhle to pro mě zůstalo na půli cesty a na ryze průměrném hodnocení. 50%

Dost těžký a vnitřně velmi depresivní film. Postrádá sice jednolitý děj, dokáže ale udržet pozornost celou dobu. Osudy žen jsou hodně zajímavý a smutný. Stávají se věcmi a doufají, že je někdo vykoupí. Celý film je zahalen do zvláštní atmosféry nevěstince, jenž je světem sám pro sebe a platí v něm jistá pravidla. Schází se v něm svým způsobem ztracený existence, který tu dávají průchod svým zvráceným touhám. Herecký výkony do jednoho perfektní, vůbec jsem neměl problém uvěřit. Jestli mi něco vadilo, byly to občasný režijní hrátky (mnohdy samoúčelný rozdělení plátna na části) a závěrečná oslava v maskách, která měla mít evidentně nějaký skrytý význam, který jsem nenašel. Trošku mimo (ale spíš časově) mi přišel úplný dovětek, kterej tam tak úplně nesedl. Oceňuju ale celkovou obrazovou kompozici a nasnímání. Kolem a kolem hodně zajímavej zážitek a možná bych v budoucnu dal ještě opakovačku. 80%

Nepřiznaná variace na novelu H. G. Wellse (alespoň jeho jméno není uvedeno v titulcích) poměrně funguje, je třeba se ale smířit s tím, že oproti předloze jde trochu jiným směrem a rezignuje na psychologii hlavní mužské postavy. Leigh Whannell na to šel ale poměrně dobrou cestou, protože na banální thrillerovou zápletku napojil linii s domácím násilím a zneužíváním, která v podobném žánru bez problému obstojí a rozklad týrané osoby se mu podařilo zachytit výborně. I proto snímek víc funguje v první polovině, kdy autor pracuje jen s několika náznaky a spíš se soustředí na psychiku zneužívané ženy a rozehrává poměrně hutné drama s výtečnou atmosférou, perfektní minimalistickou hudbou a pro sebe již tradičně nečekanými kamerovými úhly a záběry, které vše oživí. O to větší je škoda, že ve druhé polovině kvalita trošku upadne a snímek se mění v předvídatelný béčkový horor, který navíc nemá úplně dobrou pointu, přestane dávat smysl, postrádá logiku a některé momenty vůbec nedořeší (SPOILER: zářným příkladem budiž těhotenství hlavní hrdinky KONEC SPOILERU). Právě v těchto chvílích se ukazuje, jak výborným krokem bylo obsazení Elisabeth Moss do hlavní role, která možná není prvoplánově pohledná, má ale určité charisma a vnitřní atraktivitu, náročnou úlohu ale zvládla naprosto bravurně a jen díky ní nepůsobí scény, v nichž musí bojovat s neviditelným nepřítelem, parodicky. A vyčnívá to o to víc, že nemá žádného silného protihráče, protože nikdo ze zbytku ansámblu není tak výrazný a nedokáže s ní držet krok. The Invisible Man je ve výsledku velmi dobrý počin, který sráží slabší poslední třetina, nevýrazná pointa a možná i zbytečná snaha uspokojit fanoušky spotřebních hororů. 75 %