salalala

Obří výhrou tohoto poněkud klišovitého dramatu je osoba režiséra Bayony. Pokud by tohle točila většina hollywoodsky protřelých režisérů, nedalo by se na film dívat, protože by to byla jedna velká žánrová a emoční ždímačka. Bayona naštěstí dávkuje emoce střídmě, a i když někdy malinko přitlačí, je to pořád snesitelné. Použití ruční kamery je fantastické, protože tím se zprostředkovává takřka autentický zážitek a emoční dopad je o to silnější. Scéna s tsunami je zvládnutá perfektně (jak obrazově, tak hlavně zvukově!) a vskutku při ní běhá mráz po zádech. Obsazení je taky perfektní - zejména civilní a přirozená Naomi Watts zaslouží uznání, vydala se asi hodně z psychických sil, McGregor nemá tolik prostoru, zákonitě je tedy upozaděn, ale svoje si suverénně odehraje. I malý Tom Holland je famózní a je možná příslibem do budoucna. Být ten film o takovou čtvrt hodinku kratší a kdyby v některých chvíllích netlačil tolik na ty emoce, šel bych bez váhání na plný počet. Takhle musím zůstat u silných čtyř a 75%.

Film, který v současné nabídce zoufale chybí a své místo už má bohužel jen na různých VOD službách. Je úplně jedno, že příběh je neoriginální, tak trochu předvídatelný a klišovitý, když je zároveň nesmírně stylový. Ilja Najšuller moc dobře věděl, co má k dispozici, od začátku je znát značný nadhled a v úvodních minutách divákům bravurně během chviličky předvede hrdinovu každodenní ubíjející rutinu. V momentě, kdy se ale děj rozjede nepovedeným přepadením, najednou snímek nabírá ještě svižnější tempo a drsnější atmosféru. Několikrát zmiňovaná bitka v autobuse je totálním vrcholem, protože je nekompromisní, brutální, nápaditá a není podkreslena hudbou, tudíž je možné si užít veškeré zvuky, ruchy a tělesné projevy účastníků. Režisér tak ale sám sobě prokázal medvědí službu, protože už ji nedokázal překonat a samotný závěr v obrovských prostorách skladiště už není tak úderný, a ačkoli se pokouší o zapojení různých sofistikovaných pastí, nemá takovou působivost a sílu. Bob Odenkirk v hlavní roli je nicméně naprosto fantastický a jeho drsňácké charisma je znát v každé scéně, když se k němu ale přidá takřka devadesátiletý Christopher Lloyd, ani on nemá šanci, protože vidět tuto legendu s brokovnicí v pořádně drsné akci je skoro nadpozemské a zároveň extrémně zábavné. I díky tomu pak nevadí, že hlavní záporák není tak výrazný a děsivý a jeho střet s titulním hrdinou postrádá údernost a napětí. Nobody rozhodně není film, který by si fanoušek akčních filmů pouštěl nějak často, určitě ale splní veškeré nároky, které jsou na něj kladeny a dokazuje, že i v současnosti existují tvůrci, kteří se nebojí připomenout doby, kdy byl podobný žánr na vrcholu. 80 %

Velmi dobrý a kvalitní film. Začátek sice nic moc, poměrně pomalé tempo, ale potom to stálo za to. Střet s takovýmhle člověkem je fakt k ničemu. Kačer to zahrál hodně přesvědčivě, byl dobře zoufalý, místy jsem se fakt hodně smál. I když ta režie byla taková obyčejná, přesto měl ten film spád a byl zajímavý. Pořád jsem čekal, jak to dopadne a dopadlo to, jak jsem si myslel. Střet s blbcem fakt nestojí za to. Dobrý příběh, dobré výkony, dobrá režie = další kvalitní snímek ze zlatého fondu československé kinematografie.

Co k tomuhle říct? Takový kočkopes mezi bondovkou a parodií na ni. Connery pořád ve formě, o tom nemůže být pochyb. Jinak tu ale hodně věcí chybí - Q je spíš trapný, M hysterický a Bondem viditelně pohrdá, není tu moc vychytávek, nic moc auta a slabá hudba (Barryho motivy citelně chybí). Basinger je tu jen na ozdobu, ale vypadá dobře, to zas jo :) Geniální minirolička Atkinsona je taky jen a jen k dobru. Záporáci jsou ale slabí - Max von Sydow je tu málo a překvapivě nic moc, Brandauer je spíš slizoun a takový německý úchyl než pořádný záporák. Režijně taky žádný zázrak, pár dobrých scén a bitek (posilovna - kuchyň suverénně vede), na druhou stranu zase v některých momentech velká nuda, triky horší. Skok s koněm byl moc i na Bonda, hodně přepálené. Jediné, co drží film v průměru, je Conneryho pomrkávání na fandy a moc roztomilá závěrečná scéna. Horší průměr. 50%

Hodně zvláštní záležitost, která by se snad dala nazvat jakýmsi artovým thrillerem, pořád je to ale hodně vzdálené. Synopse je tentokrát divákovi nápomocna, protože spoustu věcí se z filmu nedozví (třeba to, že Joe je veterán z války a bývalý agent FBI), neboť Ramsay zcela záměrně pracuje pouze s náznaky a flashbacky, z nichž si musí divák sám složit finální příběh. Ten ale zdaleka na všechny otázky neodpovídá (proč si celou dobu dává Joe na hlavu pytlík?, znásilnil senátor svou vlastní dceru?) a zanechává diváky v nejistotě, která ale v tomto případě asi není úplně na místě. Autorka také zcela záměrně neukazuje brutální akci, k níž vede dlouhá příprava, vždy se soustředí až na chvíle po provedení. Spolehla se také na poměrně hutnou a nepříjemnou atmosféru, která funguje po celou dobu a dává tušit, že se kolem hlavního hrdiny děje něco nehezkého. Film ale stojí a padá na Joaquinu Phoenixovi, který je vynikající a brilantně nechává nahlédnout do nitra své postavy a zároveň táhne vše dopředu díky svému charismatu a výrazu. Oné artovosti je ale ve výsledku až moc, což se projeví zejména v závěru, který je jen těžce interpretovatelný a chybí mu nějaký zásadnější dopad. K dobru ale nutno Ramsay přičíst to, že vzhledem k pomalému tempu a prakticky nulovému ději zvolila krátkou stopáž, která je únosná a má jen minimum vysloveně prázdných momentů. You Were Never Really Here určitě není špatný film a klasický žánr se snaží pojmout trochu jinak, jen je na můj vkus až moc artový, trochu zahleděný sám do sebe a nemá potřebu s divákem jakkoli komunikovat. 60 %

Na to, kdo všechno za tímhle stojí, je to obrovské zklamání. Choreografie není dobrá a vůbec ničím zajímavá. Daniel Day-Lewis se hrozně snaží, ale tahle role mu nějak nesedla, navíc ani s tím zpěvem to není nic moc, což by nevadilo, kdyby ty scény byly o něčem. Z těch mnoha slavných jmen stojí za zmínku snad jen Marion Cotillard, která je vynikající a velmi dobře zpívá, což je moc fajn. Jediná působila tak nějak důvěryhodně. Cruz moc nemusím, uznávám, že její výstup měl erotický náboj, ale to je tak všechno. Nejpůsobivější muzikálová čísla tak předvádí Fergie a právě Cotillard, jinak nikdo. Kidman je tu trochu zbytečná. Písničky ale bohužel nic moc, což je u muzikálu průšvih. Pod průměr to nejde jen díky výborné kameře a celkovému pojetí scén, které jsou dobře nasvícené a umně střídají černobílé a barevné záběry, což zachraňuje dojem. Jinak to až překvapivě hodně nudí, což je strašná škoda. Sečteno a podtrženo jedno velké nablýskané hvězdné nic. 50%

Na to, kdo za tímhle filmem stojí režijně i produkčně, je to strašný průšvih. Režisér opěvované Vendety tady tedy nepředvedl, kromě úvodní a závěrečné řežby, absolutně nic. Příběh je trapný, klišovitý a mnohdy nelogický. Platí v něm úměra - čím víc ninjů zabiju, tím víc jich na mě v další scéně skočí. Než jsem vůbec pochopil, o co půjde, uplyne asi půl hodiny filmu, kde sledujeme střídavě dva policisty a příběh nějakého chovance v ninja kempu. Opravdu kromě úvodní a závěrečné bitvy, která je sice hloupoučká, ale pěkně se na ni dívá, tu není nic, kvůli čemu bych si tenhle film chtěl pamatovat. Bohužel, tvůrčí tým totálně zklamal. 30%

Klíčové pro pochopení toho, o čem je Phantom Thread, je věta, kterou řekne Alma Reynoldsovi (něco ve smyslu - Chci Tě vidět na dně a pomáhat Ti, abys byl znovu nahoře a plný sil). Paul Thomas Anderson natočil precizně chladný film o destruktivním vztahu stárnoucího playboye a mladé dívky, která chce patřit mezi smetánku a udělá pro to úplně vše, který je plný závislosti jednoho na druhém a zároveň strachu. Jeho typicky promyšlená a nenápadná režie je tím, co posouvá film dál, protože se toho v něm moc neděje. I proto má divák čas na to všímat si nádherné kamery, výpravy a kostýmů a vnímat onu perfektní a potemnělou dobovou atmosféru, která snímku dodává hodně speciální kouzlo. Samostatnou kapitolou je pak herecké obsazení, v němž excelují tři hlavní postavy - o Danielu Day-Lewisovi nemá smysl se bavit, protože to je Herec, který nemá obdoby a jeho minimalismus, v němž dokáže zachytit všechny emoce a vyhrát si s každičkou podobou své postavy, je jedinečný a vidí se jen málokde, o to víc pak překvapí, jak skvěle s ním drží krok především málo známá Vicky Krieps, která je výborně chladná a odtažitá, o to víc její charakter funguje, do počtu určitě není ani Lesley Manville, která má sice méně prostoru, využívá ho ale na maximum, neboť je výrazná a podobně minimalistická. Jediné, co bych snad vytkl, je extrémně pomalé tempo, s ním související lehce přetaženou stopáž a takový nijaký závěr, který postrádá emocionální vrchol, na druhou stranu ale zase působí realisticky a zcela ze života. Phantom Thread není pro každého, ale když mu divák půjde naproti, uvidí nádherný a pocitvý film, jakých se dnes už moc netočí, fandové PTA navíc ocení jeho návrat do starých kolejí a úkrok z experimentů typu Mistr a Inherent Vice. 85%

Výborná záležitost, která zaujme originálně zvolenou formou natáčení, která se vším všudy evokuje osmdesátá léta. Obraz jako z ošoupané VHS je výborný nápad, na který jsem si tedy musel chvíli zvykat, ale po pár minutách už jsem se přizpůsobil. Taktéž nadčasový příběh, ve kterém se vlastně mění jen doba a možnosti, je svědectvím o nás samých a o tom, jak se dá a musí dělat kampaň a zamlčovat skutečnost. Gael Garcia Bernal je výtečný, skvěle civilní a osobně mi připadá, že film od filmu je lepší a lepší, radost pohledět. Ani ostatní méně známé tváře nejsou špatné a všechno do sebe tak nějak zapadá. Larraín sice občas zaškobrtne a některé scény jsou delší, než by bylo zdrávo, jinak ale příliš neselhává. Pro mě osobně velké překvapení, které mě fascinovalo a pohlcovalo. Škoda pomalejšího začátku. Za mě slušných 80%.

Už v době vzniku příjemná oldschoolová kriminálka, která zůstává trošku pod radarem a není úplně doceněná, což je škoda. Gray od začátku jede v pomalém tempu a rozehrává hodně zajímavý, ačkoli lehce předvídatelný příběh, na němž je jasné, že musí mít tragickou dohru, protože jinak fungovat ani nemůže. Na jeho pozadí se pak odehrává těžké morální drama o volbě mezi rodinou a kamarády a o tom, že ať chceme, nebo ne, své kořeny za záda nehodíme. Film disponuje velmi dobrou atmosférou, již zmíněným pomalým tempem, které ale vůbec nevadí, hodně dobrou hudbou a v neposlední řadě i velmi slušnými akčními scénami, z nichž hlavně automobilová honička a přestřelka v poli absolutně vynikají. Klíčové bylo obsazení, které je naprosto famózní a zejména Joaquin Phoenix je vynikající, moc pozadu ale nezůstávají ani Mark Wahlberg a Robert Duvall, kteří už ale nemají tolik prostoru, příjemně překvapí i dobrá Eva Mendes, která přehrává jen minimálně. Jen je škoda, že to celé není víc strhující a možná napínavější a trochu chybí moment nějakého zásadního překvapení. Jakožto oddechová a kvalitní oldschoolová kriminálka ale film funguje vskutku dobře. 70%