Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Akční
  • Komedie
  • Krimi
  • Horor

Recenze (1 341)

plakát

Šestý smysl (1999) 

I se znalostí pointy a po více než deseti letech to neskutečně funguje. Režie Shyamalana je famózní, některé záběry, kdy kamera pouze přejíždí bez jediného střihu, jsou neskutečné. Příběhově do sebe všechno zapadá, i když někdy je to tak nějak na hraně. To ale vlastně nevadí, protože Shymalan si to skvěle obsadil a není tu jediná nevýrazná role. Willis je vynikající a uvěřitelný a dokazuje, že má mnohem širší rejstřík, Osment nikdy nebyl lepší, Toni Collette taktéž luxusní. Není to sice film, který by vás rozsekal, ale má k tomu setsakra blízko a je možné, že až ho uvidím ještě párkrát, hodnocení o tu hvězdičku zvednu. Práce s atmosférou a hudba tady totiž fungují jako málokde a při některých scénách skoro běhá mráz po zádech. Hodně silný film, který, troufám si říct, zraje. Některé momenty jsou tu sice nadbytečné a možná o deset minut kratší stopáž by prospěla, ale to jsou jen detaily. Přesto pro mě suverénně nejlepším Shyamalanem zůstává Vyvolený. 90%.

plakát

Pád Třetí říše (2004) 

Velmi zdařilý film o konci největšího vraha světových dějin. Hitler je tu ztvárněn poměrně lidsky, což je fajn, ale filmaři ho rozhodně neospravedlňují. Ganz je vynikající, a i když občas lehce přehrává, pořád je to velký kus práce. Místy máte pocit, jako když koukáte na samotného führera. Historickou hodnotu to má velkou, klobouk dolů, jak se s tím tvůrci vypořádali. Technicky je to zvládnuto velmi dobře a na evropský film to vypadá dost velkolepě. Bohužel film sráží obří délka a až příliš velké množství postav. Opravdu jsem kolikrát nevěděl pořádně, kdo je kdo, což je škoda, protože pak ta intenzita není taková, jaká by měla být. Chybí tu taky víc silných scén (zmiňovaná vražda Goebbelsových dětí je jedna z mála), které by diváka pohltily. Myslím, že kdyby Der Untergang hned po sebevraždě Hitlera a Goebbelse skončil, bylo by to fajn. Pak už se jen vaří z vody a klopýtá to do konce, což zamrzí. Přesto relativně zdařilý film, který si čtyři hvězdy zaslouží. 70%

plakát

Thor (2011) 

Upřímně řečeno, jsem překvapen. Nedovedl jsem si představit kombinaci akční komiksovky a Kennetha Branagha, ale ono to funguje. Hlavně díky Branaghovi se ten film nezmění v plytkou a lacinou břečku o proměně jednoho namyšleného floutka. Dialogy, kterých je tu dost, vůbec nenudí, a jelikož Branagh umí pracovat s divadelností, jsou perfektně zvládnuté. S akcí je to o chlup horší - díky 3D není hlavně na začátku nic moc vidět, je to chaotické a dost temné. Pak už se to zlepšuje a relativně se to dá. Sem tam je znát, že Branagh v tom není úplně kovaný a nějaké záběry jsou trošku navíc a zpomalovačky nejsou moc efektní, přesto klobouk dolů. Herci jsou velmi dobří, zejména Hemsworth v titulní roli - charismatický, vtipný, užil si to. Portman nějak moc nehrála, ale je roztomilá, o tom žádná. Hopkins taky neměl moc místa, ale zvládl to s přehledem. Zaujme ještě Skarsgard. I když je tempo nevyrovnané a potenciál střetu dvou světů nevyužitý, je to fakt příjemný a osvěžující filmeček, který bych si dal klidně znova, ale už bez dabingu, který se nepovedl. 70%.

plakát

Zuřící býk (1980) 

Co si budeme povídat, je to neuvěřitelná bomba. Famózní De Niro, který tu předvádí jednu z nejlepších hereckých proměn v historii. Je fakt neskutečné, jak se dokázal proměnit v takovou bečku. Jake La Motta byl "neuvěřitelný hovado", které si v ringu vybíjelo zlost a všechno, co se mu nepovedlo. Je tu několik silných scén, ale nejsilnější je ta, kdy se nechává řezat v boji o titul poté, co napadl bratra a trestá se tak za to. Z toho až mrazí. Zapomenout nesmíme ani na Pesciho, který byl podobně vynikající. Tolikrát zmiňované boxerské souboje jsou neuvěřitelné, brutální a naprosto nekompromisně nasnímané a natočené. Černobílý materiál tomu všemu dodává jakýsi punc autenticity, což je jedině dobře, i když je fakt, že v barvě by to asi bylo neskutečně brutální. Ano, ten film má nějaké chybky, ale pořád to není tolik, aby to srazilo body z plného hodnocení. Tohle je klasika a upřímně řečeno, i když mám rád Rockyho, od La Motty by to asi schytal. Že tohle nedostalo Oscara za režii, nechápu. 100%

plakát

Orel Deváté legie (2011) 

Mně se tohle fakt nelíbilo, přišlo mi to ukrutně nudné a nezajímavé. Místo akce se tu pořád jen povídá a povídá nebo někam jede a je to vcelku o ničem. Když už tu akce je, není absolutně přehledná, je zmatená a natočená až tak nějak nepříjemně, těžko se orientovat. Tatumovi roli nebaštím - fyzicky na ni má, ale herecky určitě ne - jdou mu jen pohledy někam a boj, jinak je to bída. Ani Bellovi to moc nesedlo, sice je charismatičtější než Tatum, ale taky nic moc, což mě překvapilo. Sutherland je tu jen chvilku a jede na půl plynu, Mark Strong totéž. Jediné, co se mi opravdu líbilo, byla hudba - atmosférická, tajemná, prostě se hodila. Škoda, že režisér se neinspiroval a nevytvořil solidnější atmosféru, ta je tu jen občas, což je špatně. Logika se tu moc neřeší, motivace postav taky. Sečteno podtrženo - nic moc a 40%.

plakát

Pátek třináctého 3 (1982) 

Pořád to samé, přesto je trojka nejlepší. Jason konečně nasadí masku a originálně zabíjí. Takové stříleníčko harpunou do oka nebo efektní rozmáčknutí hlavy jsou parádní a zaujmou. Hudba je v úvodu mistrovská a atmosférická. Atmosféra se pak ale vytratí a je to pořád na "jedno brdo". Logika jde pryč a až moc upjatě se dodržují pravidla žánru. Ozvláštněno je to povedenou kamerou (pro 3D efekt), která dost oživí a zaujme. Režijně je to vůbec nejlepší z prvních tří Pátků. Technicky zvládnuto výborně. O hercích nemá moc cenu mluvit, průměr. Konec už je natahovaný a zbytečně složitě odkazuje smyčkou k jedničce, to už si tvůrci mohli odpustit. U trojky se to mělo uzavřít. 60%.

plakát

Růžový panter (1963) 

Je fakt, že jsem čekal o trochu víc. Žádná "řachanda" a salva smíchu se nekonaly a dost jsem se divil, jak markantní rozdíly v tom filmu jsou. Na jedné straně pasáže s Nivenem, které jsou skvěle natočené, Niven má šarm a Cardinale je roztomilá, ale přece jen jsou některé scény až moc dlouhé a někdy je to nudné. Na straně druhé je tu potrhlý komisař Peter Sellers a najednou je to o něčem jiném. Film má šmrnc, vtip i spád, a i když je dost fórků laciných, není to trapné. Konec na maškarním plese je pak parádní a hlavně díky němu (a předcházejícímu dědovi) zvedám hodnocení o hvězdu, protože, jak už jsem psal, začátek se dost táhne. Super jsou taky úvodní titulky, ty příjemně navnadí, škoda, že je to pak takové těžkopádné. Ale dobré čtyři hvězdy a 70%.

plakát

Muž ve stínu (2010) 

Poctivá filmařina, která se dnes už málokde vidí. Polanski perfektně pracuje s atmosférou a napětím, úžasně je dávkuje a ví, jak diváka dostat. Všudypřítomná depka taky působí a řemeslně je to naprosto perfektní. Navíc, když si uvědomíme, že to dotáčel z vězení - klobouk dolů. Hudba je minimalistická a taková neklidná, nedovolí vydechnout. Po delší době pořádná role pro McGregora a zvládl ji perfektně. Brosnan, i když tu není tolik, je taky perfektní a už pomalu vystupuje z bondovské ulity. Nevadila mi ani Kim Catrall, což je úspěch, protože Sex ve městě upřímně nesnáším. Hodně poctivé a dobré čtyři hvězdičky, tu poslední strhávám za pomalejší začátek, občasné nelogičnosti a takový trošku hloupý konec. Jinak ale paráda. 75%.

plakát

Zdrojový kód (2011) 

Milé překvápko a důkaz, že se ještě dají psát relativně originální a napínavé scénáře. Duncan Jones tu exceluje v každém záběru - famózní průlety, stejné situace, ale pokaždé jinak, hudba, všechno tu sedí. Sedmdesát minut je to fantastická podívaná a takřka geniální film. Potom se to bohužel rozprskne, natahuje a až moc hraje na city. Americký patos je na hraně. K hercům ale není co dodat - Jake Gyllenhaal parádní, Michelle Monaghan taktéž, Vera Farmiga taky skvělá. Jones je prostě výborný režisér a Zdrojový kód je výborný film a prozatímní film roku. Přesto byl Moon o chloupek lepší, proto čtyři hvězdy a 80%.

plakát

Ondine (2009) 

Ani tři, ani čtyři. Velmi lehce nadprůměrný snímek má hrozně krásnou a neuchopitelnou atmosféru a zpočátku i tajemný a napínavý příběh. Farrell je charismatický a odvádí parádní výkon, obě ženské představitelky (Ondine a dcerka) s ním drží vyrovnaný krok. Obě mají charisma a velký talent. Do toho mystická a povedená hudba Sigur Rós. Ke konci se ale tajemství rozplyne, pohádková atmosféra je pryč a hraje se jen na realistickou notu. To je škoda, protože to tak nějak popře to, co se stalo dosud a dost to film srazí. Kdyby to skončilo tak, jak bylo naznačeno, měl by člověk o čem přemýšlet. Takhle je ale trošku zklamán. I když je to technicky a řemeslně zvládnuto perfektně, chybí tomu něco navíc, co by v divákovi zůstalo. 60%